Rotoped byl v minulých dekádách nepostradatelnou součástí obýváků mnoha domácností. Postupně se z něj ale stal spíš improvizovaný věšák na oblečení. Není divu – monotónní šlapání a koukání do zdi nevydrží být zábavné příliš dlouho. Šťávu do tohoto domácího sportu ale přináší aplikace jako české Rouvy.

Rouvy je primárně simulační hra, pracuje s moderním hardwarem, augmentovanou realitou a místo osamoceného šlapání v obýváku díky ní můžete projet virtuálně Tour de France. Zdánlivě jednoduchý trenažér je ve skutečnosti technologický oříšek, o němž mluvil v novém díle našeho podcastu TechCast technický ředitel Rouvy Matúš Kocka.

Základním předpokladem proto, abyste se ze svého domova mohli vydat na tratě po celém světě, ale byl ústup rotopedů s mechanickou brzdou. „To nastalo kolem roku 2017, kdy přišla zařízení, která mají elektrickou brzdu. Do nich si můžete připevnit svůj standardní bicykl, místo jeho zadního kola. Tento trenažér pak dokáže dynamicky měnit odpor,“ popisuje Kocka. Na tato zařízení se Rouvy připojí pomocí bluetooth a na trenažéru mění odpor podle sklonu trasy, na níž cyklista zrovna jede. A na obrazovku před ním, třeba televizi, se mu zároveň promítá, jak to na dané cestě reálně vypadá. A vidět jsou i ostatní uživatelé, kteří zrovna stejný úsek projíždějí taky.

Výsledný sportovní výkon je tak podobný tomu, jaký byste podali na opravdové trase. Rouvy naposledy oznamovalo milník dvou milionů aktivních uživatelů po celém světě, v Česku se domácí cyklistce podle technického ředitele firmy věnují přinejmenším tisíce lidí. Trh ale podle něj rapidně roste.

Ve středoevropských podmínkách nám může význam podobného ježdění na kole unikat, ale faktem je, že v jiných částech světa mají aplikace jako Rouvy úplně jiný potenciál. „Pokud chce člověk dělat silniční cyklistiku, má peníze a narodil se někde v Amazonii, tak nemůže, protože tam na to nejsou cesty. Nebo na Manhattanu. Může jít ven, ale on chce jezdit v Alpách do průsmyku Stelvio,“ jmenuje Kocka výhody Rouvy. Přiznává nicméně, že se jedná o velmi specifický trh, který má poněkud velkou vstupní bariéru – člověk musí mít totiž kolo, trenažér i chytré zařízení na sledování vlastního tepu. A až poté se může stát zákazníkem Rouvy.

To vyniká i tím, že domácím cyklistům nepromítá umělý svět, ale skutečné video z daných tras, které natáčí skuteční cyklisté. I proto má firma v týmu čtyřicítku vývojářů. „Vyvíjíme v Unity, máme jeden kód aplikace, ale pro pět platforem včetně tvOS, což je taková třešnička na dortu. Kdo někdy vyvíjel pro tvOS, tak ví, že to bolí,“ směje se šéf technických záležitostí v Rouvy. Základní stavební prvky celé datové infrastruktury tvoří cloudové služby od Googlu.

Virtuální realita? Cyklisti by zvraceli

Jedním z nich je i takzvaný Cloud run – v podstatě služba, která dokáže dynamicky škálovat cloudové kapacity podle toho, kolik cyklistů zrovna musí obsloužit. Zatímco v minulosti se o škálování museli neustále starat vývojáři, v cloudové době je celý proces jednoduší. Výkyvy přitom mohou přicházet skutečně zásadní, protože ani zákazníci Rouvy nejsou po světě rovnoměrně rozprostření, takže vytěžují servery jen v určité časy. Podle Kocky celý systém funguje jako jakákoliv jiná multiplayerová hra. Tím spíš ve chvíli, kdy spolu jezdci mohou virtuálně závodit a například jich několik stovek najednou dokončí jeden závod – a jejich aktivity se začnou současně nahrávat na servery.

„Naši zákazníci si navíc neradi video stahují dopředu, takže ho musíme streamovat. Největší streamovanou kvalitu máme ve 2K a měsíčně si u nás cyklisté spustí ve videích pět petabajtů dat,“ počítá Kocka. To je pět tisíc terabajtů neboli pět milionů gigabajtů. V současné době ale jeho tým řeší i další technologické výzvy. Zatímco přidat do skutečného videa virtuální avatary ostatních hráčů není problém, složitější je z něj věci odstraňovat. Kupříkladu když cyklista, jenž trasu snímá, musí objet zaparkované auto. S tím má v Rouvy pomáhat umělá inteligence – ostatně podobně jako už dnes dokáže z videí odstraňovat obličeje nebo poznávací značky aut. Obojí totiž upravuje legislativa na ochranu osobních údajů.

Logicky by mohla vypadat expanze Rouvy do virtuální reality, ale ve skutečnosti se do těchto vod firma nechce po zralé úvaze pouštět. Důvodem je nejen mnohem nákladnější vývoj, ale potenciální nevolnost z pohybu. „Jako hráč byste se prostě pozvracel,“ podotýká pragmaticky Kocka.

Patnáctý díl TechCastu o virtuální cyklistice si můžete pustit na Spotify, Google Podcastech, Apple Podcastech nebo na YouTubu. Dozvíte se v něm také:

• Jaké cloudové služby používá Rouvy v běžném provozu.
• Čím ve virtuálním světě Rouvy nahrazuje billboardy.
• Jak se jednomu vývojáři v týmu povedlo změnit všem uživatelům hesla.
• V čem se za poslední léta zvýšila kvalita videí z tras.