Na Netflixu právě vyšly poslední díly čtvrté řady seriálového hitu Emily in Paris. A my měli možnost si o Emily a její budoucnosti popovídat s Andrewem Flemingem, který většinu dosavadních příhod téhle Američanky v Evropě režíroval. „Jsou jen tři místa, kam se nevydá. Do vesmíru, do minulosti a do Chicaga,“ říká pro CzechCrunch.

Emily in… Prague? Režisér Andrew Fleming tenhle nápad svým kolegům, se kterými pro Netflix tvoří superúspěšnou sérii Emily in Paris, nadhodí. Protože krásná místa jsou pro seriál prý obzvlášť důležitá – i proto se ve své právě završené čtvrté řadě přestěhoval z Paříže do Říma.

„Řím představuje zase novou výzvu, vykolejení, Emily začíná od znova jako na začátku první série,“ říká pro CzechCrunch zkušený filmař podepsaný pod desítkami epizod amerických seriálů i několika snímky. O čem ještě Fleming hovořil?

Třeba o spolupráci s Darrenem Starem, autorem jak Emily in Paris, tak televizního fenoménu Sex ve městě. Anebo o proměně Emily v sofistikovanější seriál: „Protože dospívají jak naši diváci, tak Emily.“ Ale také například o tom, co je „guilty pleasure“ pro tvůrce, který sám takovou „guilty pleasure“ pro miliony diváků natáčí.

Co máte na Emily in Paris nejraději?
To, že je mnohem vizuálnější než většina podobných seriálů. Ty se obvykle odehrávají hlavně u někoho doma nebo v kanceláři. To je sice příjemně jednoduché, ale Emily in Paris je oproti tomu víc jako hudba. Má různě skládanou kompozici, je v něm hodně střihů a prostředí. Chceme v seriálu divákům ukázat místa stejně krásná jako na uměleckých fotografiích, ale zároveň tak, aby nebyla statická a budila emoce. Proto máme krásné záběry z Paříže či Říma, ale také z Giverny, kde jsou úchvatné zahrady, v nichž tvořil Claude Monet, nebo z francouzských Alp. Je to přístup typický pro filmy, v komediálních seriálech se moc často nevidí. A to mě hodně baví.

Sám říkáte, že to je neobvyklý přístup. Jak jste k němu došli zrovna u Emily?
Původně mělo být všechno mnohem jednodušší, dokonce se mělo točit v New Yorku a předstírat, že to je Paříž. Všechny jsem ale nabádal, aby se to ještě promyslelo a abychom jeli do skutečné Paříže, abychom tam doopravdy měli Vítězný oblouk nebo Sacré-Cœur. Protože to bude to nejlepší možné jeviště. A jsem rád, že to vyšlo, podle mě je to podstatná část celého seriálu. Nehledě na to, že během natáčení za covidu to pro nás představovalo skvělý výlet. (smích)

Paříž jste tentokrát vyměnili za Řím. Proč ta změna?
V Paříži už se Emily cítí jako doma, je to pro ni pohodlné, částečně rozumí francouzštině, dokáže si všechno zařídit. A Řím představuje zase novou výzvu, vykolejení, Emily začíná od znova jako na začátku první série. Navíc je to nesmírně krásné místo.

A proč jste se rozhodli Emily poslat zrovna do Říma? V Evropě je řada krásných měst.
Třeba Praha je nádherná!

Tak to byste časem mohli natočit Emily in Prague.
Možná na to v nějaké další řadě dojde. Nadhodím to kolegům! (smích) Každopádně Řím jsme zvolili proto, že postava šéfky Sylvie k němu měla vztah, její kolega Luc mluví italsky… Přišlo nám to tak nějak přirozené. Mluvili jsme o tom, že by se Emily mohla ocitnout v řadě zemí a měst, no a Řím byla prostě jen první zastávka mimo Francii. Myslím, že Emily se opravdu může vydat na spoustu míst.

Takže další řady Emily in Paris budou následovat?
Doufám, že ano. Zatím to není jisté a záleží na Netflixu. Když jsme dostali zakázku na druhou řadu, byla k tomu rovnou připojená i ta na třetí a čtvrtou. Teď musíme počkat, jak se rozhodne. Držte nám palce.

Během své kariéry jste poměrně úzce spolupracoval s Darrenem Starem, který je autorem jak Emily in Paris, tak třeba seriálového Sexu ve městě. Jaké to bylo?
S Darrenem jsem za posledních pětadvacet let pracoval už čtyřikrát, poprvé v roce 1999 na sitcomu Grosse Pointe. Vždycky to byla legrace, myslím, že jsme podobně nastavení a vnímaví. Má rád věci, které jsou vážné, ale zároveň v nich je vtip, a líbí se mu, když věci mají emocionální dopad. Nechce dělat ani čistě drama, ani čistou komedii, ale něco mezi tím. A to platí i o mně. Devadesát procent času se shodneme, a když ne, tak si o tom dokážeme normálně promluvit. Pořád ale platí, že Emily in Paris je jeho seriál, takže si může dělat, co chce. Ale moc často se nám to nestává.

Změnil se nějak váš vztah za to čtvrtstoletí spolupráce?
Myslím, že v základu je pořád stejný, snažím se totiž být vždycky upřímný. Řekl bych, že je to i něco, co na mně oceňují herci. Nebojím se přijít a říct, že něco nechápu, že mi něco nedává smysl a pojďme se nad tím ještě zamyslet. Někdy dokážu být docela brutální, to je pravda, ale myslím, že to lidi ve výsledku ocení. A s Darrenem to máme stejně, dokážeme si do očí říct, kdo co jak vnímá a upřímně se o tom bavit.

Stane se z Emily in Paris podobný kult a bude mít stejnou trvanlivost jako Sex ve městě?
V to doufám!

Co pro to děláte?
Na začátku přípravy každé řady si napíšeme všechny dobré nápady a snažíme se je do seriálu dostat. Sám jsem na Sexu ve městě taky pracoval, ale snažíme se oba seriály moc nesrovnávat, byť se to samozřejmě nabízí. Ale pokoušíme se vytvořit Emily in Paris její vlastní prostor. Sex ve městě byl hodně americký, Emily je pro mě víc světová. Je o pochybách mladé Američanky, která se vydala do světa. A taky o tom, jaké to je být Američanem v cizí zemi, což dokáže být zajímavé i komplikované zároveň. Když se Američané poprvé vydají za oceán, tak většinou nemají tušení, co o nich lidé myslí – a že je často považují za naivky. Právě příběh o tom se snažíme vyprávět.

Máte s Emily nějaký příběh, který byste v budoucnu chtěli prozkoumat?
Čtvrtá série byla oproti předchozím o něco temnější, emoce v ní byly vážnější, napětí mezi Emily a Gabrielem syrovější a opravdovější. Věřím, že se nám tam podařilo dostat několik prvků ze skutečného života a celkově byla čtvrtá řada taková vyzrálejší a dospělejší. Řekl bych až sofistikovanější. Snažili jsme se to zachytit i vizuálně – používali jsme jiné technologie, měli jsme nového kameramana, točili jsme v zimě, která je sama o sobě pochmurná a dodává jednotlivým záběrům úplně jinou atmosféru. Výsledek je pak takový vyspělejší, o což nám šlo.

Je to směr, kterým chcete pokračovat i v dalších sezonách? Ať už v Paříži, nebo v Římě.
Doufám, že se pokaždé vydáme novým směrem. Doslova i obrazně. Letos při natáčení nám byla všem zima, takže bych rád příště natáčel v létě, rád bych ale pokračoval v té sofistikovanější lince. Mám pocit, že dospívají jak naši diváci, tak Emily.

Emily in Paris je pro spoustu diváků takové „guilty pleasure“, máte taky nějaké?
Nemám to označení moc rád, přece když mě to baví, tak se nemusím cítit „guilty“, není to žádné provinění. Ale když už musím něco říct, tak reality show. Ale jen když jsem fakt unavený. (smích) Jako Love is Blind. Je to hrůza, já vím. Ale mám to fakt rád. Totiž když točíte seriál se scénáři a herci a vtipy a emocemi, tak je těžké přijít domů a pustit si něco podobného. Protože v tom zase vidím práci. Takže kromě reality show sleduju třeba zprávy a dokumentární nebo staré snímky, ale těžko se mi dívá na obsah podobný tomu, na kterém sám pracuju.

Zmiňujete jinou tvorbu, měl jste při natáčení Emily nějakou přímou inspiraci? Třeba právě už zmiňovaný Sex ve městě.
Jsem zastánce toho, že každý projekt by měl být jedinečný. Sex ve městě měl šmrnc, byl šik, plný energie. A Emily in Paris by měl být takový seriál, jaký by natočila sama Emily. Trochu hyperaktivní, trochu stylizovaný. Odpovídající tomu, jak se obléká, jak mluví. Takže přímou inspiraci ani ne, věřím v její osobitost.

Nicméně i samotná Emily se mění, jak jste už sám řekl. Mění se třeba i vaše hodnocení jednotlivých řad? Která je vaše nejoblíbenější?
No, říkám to o každé sezoně, ale ta nová se mi hodně líbí! (smích) Ale vážně, čtvrtá řada má opět o něco víc epizod a scén, které jsou podle mě opravdu povedené.

A kdyby to bylo jen na vás, jaký scénář byste si pro Emily vysnil do budoucna?
Aby nepřestávala navštěvovat nová místa. To je vlastně podstata celého seriálu. Chvilku může být v Římě, pak zase jinde v Itálii, potom v úplně jiné zemi. Těch možností je nespočet a to je pro nás jako tvůrce velice zajímavé.

Tím pádem se nejde nezeptat na to, kam se Emily určitě nevydá.
No, nemyslím si, že by někdy zamířila do vesmíru. Anebo na cestu časem. (smích) Ale jinak by mohla cestovat kamkoliv. Tedy s výjimkou Chicaga, do toho už se nevrátí. Možná zajede na návštěvu, ale má před sebou neomezené možnosti – a to je srdcem Emily in Paris. Ta nádherná představa, že se můžete vydat kamkoliv a splnit si sen o novém životě.