Truhla plná zlata jako špatný symbol jmění. Co podle zakladatele Fondee brzdí Čechy v investování?

Když začneme vydělávat, nikdo nám neřekne, co s tím. Tak kupujeme pozemky, domy, zlato. Neinvestujeme. A dědí se to z generace na generaci.

hlavsa-fondeeKomentář

Foto: Fondee

Jan Hlavsa, spoluzakladatel startupu Fondee

Inflace žene i konzervativní Čechy k přemýšlení o tom, jak investovat volné peníze. Přesto jsme v porovnání se západem stále velice zabrždění. Češi totiž často investují do něčeho, čemu nerozumí. Většina si je toho navíc zcela vědoma a chce investovat chytřeji. Jsou na vině dřívější zklamání? Nebo je to tím, že tohle téma bývá v rodinách i školách tabu? Proč se Češi tolik bojí ztráty? A blýská se na lepší časy?

O tom ve svém komentáři pro CzechCrunch píše Jan Hlavsa, spoluzakladatel startupu Fondee, který učí Čechy investovat a je dlouhodobým partnerem naší investiční sekce. Zákazníkům nabízí online platformu pro automatizované investování do pasivně řízených burzovně obchodovaných fondů, takzvaných ETF, a nově má Fondee také mobilní aplikaci, která je dostupná pro iOS i Android.

***

Svou roli v tom, proč u nás stále panuje nechuť investovat volné prostředky tak, aby se zhodnocovaly a nepožírala je inflace, určitě hrají také neblahé zkušenosti z minulosti. Jak se tu posledních dvacet let distribuovaly podílové fondy? Maximálně prostřednictvím (pseudo)poradců s vysokými poplatky, kteří lidem prodávali mix akcií a dluhopisů, jež průměrně vydělávaly nějakých pět procent ročně.

Jenže když člověk zaplatí na začátku pět procent jako vstupní poplatek a další procenta pak na pravidelných poplatcích, za tři roky s trochou štěstí vydělá zpátky tu první vstupní platbu. Po deseti letech se takový investor probere z letargie a podívá se, kolik mu investice vynáší. Když pak zjistí, že to nijak závratné sumy nejsou, tak to zabalí. Má negativní zkušenost a cesta zpátky nevede.

Jeden zajímavý – a hodně nadsazený, uznávám – příměr: nedávno jsem četl dceři pohádku a začal jsem si uvědomovat, že když se v příběhu najde poklad, je to většinou truhla zlata nebo mincí. Když je tam bohatý sedlák, má pole; zámožný měšťan pak domy ve městě. Nezakládají se firmy, které se později dobře prodají, neinvestuje se se zhodnocením. Je tam zlato. Hmatatelné bohatství.

Proč není truhla zlata dobrým symbolem pro investování?

Už od dětství se svým způsobem programujeme, zapisují se nám podobné vzorce. Když pak začneme vydělávat, nikdo nám neřekne, co s tím. Tak kupujeme pozemky, domy, zlato. A dědí se to z generace na generaci. Rodiče nikdy o penězích a investování nemluvili, protože o tom sami moc nevěděli a báli se, že se před potomky shodí. Ti pak vyrostou a totéž opakují se svými ratolestmi. Nekomunikují o tom. Je to začarovaný kruh.

Platí to i v mnoha jiných finančních sférách. Existuje celá řada rodin, kde manželé navzájem nevědí, kolik ten druhý vydělává. Netuší, kde mají jaké účty a kde jim leží peníze. Ne proto, že by chtěli před druhým něco skrývat – nemluví o tom. A považují to za normální. Je to tabu mezi partnery, natož směrem k dětem.

Bezpečná hra

Mimo jiné je v nás zakódovaná obava ze ztráty. Jsme naučeni peníze vnímat konkrétně. Vidíme ta uspokojivá čísla zůstatku na účtu – a máme pocit bezpečí. Navíc ta sumička pomalu, ale utěšeně roste, tak je všechno v pořádku. Nebo ne? Jenomže peníze nejsou konkrétní, jsou relativní. Ta cifra ale vypadá nadmíru konkrétně – a my se bojíme konkrétní ztráty. Tohle nastavení „nechci prodělat, nechci, aby mé jmění ztratilo hodnotu“ je v nás bohužel hluboko zakořeněné.

I proto mají lidé rádi to zlato, jelikož u něj ztrátu hodnoty nevnímají. Nebo zmiňované nemovitosti. I když se trh na tři roky propadne, na domě není napsáno „jsi dvacet procent v minusu“. Člověk ví nebo tuší, že se to zase srovná, nešílí z propadu. Však ono to zase půjde nahoru, říká si. Ovšem u akcií to je jiná: trh se zhoupne o pár procent dolů a ztráta je vidět okamžitě.

Ještě k té relativitě peněz. Často se ptám svého okolí: kdyby inflace byla nulová, nechali byste hotovost na běžném účtu? A byl by to dobrý nápad? Je to totiž jenom hra. Když bude inflace tři, pět nebo sedm procent, o tři, pět či sedm procent se navýší také akcie a zisky z nich. Není to tak, že s nulovou inflací se nevyplatí investovat a až s pětiprocentní ano. Potíž je, že řada lidí je fixována na nominální hodnotu peněz.

Mám ale i dobrou zprávu. Deset let jsem strávil v Londýně ve finančních kruzích. Někdy v roce 2015 jsem si povídal s o něco starším kolegou Angličanem, který hudral, jak mladá generace nemá o investování zájem. A vzpomínal, že za Margaret Thatcherové to bylo skvělé, byla privatizace, hromada nových IPO na burze, všichni tím žili a nakupovali akcie. Bylo to „in“.

A já dnes, sedm let poté, na ten rozhovor vzpomínám a s potěšením sleduji, jak se vše opět cyklicky vrací a historie se opakuje – nebo možná spíš tato vlna přichází i k nám. Mladá generace se do investic pustila, zajímá se o ně, zkouší. Jistě, tu a tam se spálí, pak zase vydělá; především se ale naučí s tím zacházet, pochopí volatilitu, nejistotu s investováním spojenou. Přijdou si na to, co jim vyhovuje. Už jenom tenhle zájem je báječný. Ano, věřím, že aspoň v tomto ohledu bude líp.

Jan Hlavsa

Jan Hlavsa je spoluzakladatelem českého startupu Fondee, který tvoří online investiční platformu pro transparentní přístup k investování do akcií a dluhopisů. Roky působil v londýnském City u správy investičního fondu s kapitálem přesahujícím 500 milionů dolarů, aby se později vrátil zpět do Česka a investoval do vlastního byznysu.

Jan Hlavsa je spoluzakladatelem českého startupu Fondee, který tvoří online investiční platformu pro transparentní přístup k investování do akcií a dluhopisů. Roky působil v londýnském City u správy investičního fondu s kapitálem přesahujícím 500 milionů dolarů, aby se později vrátil zpět do Česka a investoval do vlastního byznysu.