Možná také patříte k těm návštěvníkům zoologických zahrad, kteří se nejvíce těší na slony a žirafy pro jejich gigantické rozměry. Přesto jsou tato zvířata jen malými drobečky v porovnání s tvory, kteří se po planetě procházeli před miliony let. Jedním z nich byl mamenchisaurus, obrovitý sauropod vlastnící vůbec nejdelší krk ze všech známých živočišných druhů. Byl tak dlouhý, že vědci dodnes přesně nerozluštili záhadu, jak byl tento tvor vůbec schopný dýchat.

Mezi nejslavnější zástupce sauropodů patří brontosaurus či brachiosaurus, kteří díky své monumentálnosti dostali prostor i v hollywoodském trháku Jurský park. Do této skupiny obřích býložravých dinosaurů, kteří obývali planetu už před 200 miliony let, patří také Mamenchisaurus sinocanadorum.

Kosterní pozůstatky tohoto dinosaura byly poprvé objeveny v Číně na konci 80. let minulého století. Jejich původ vědci datují do období pozdní jury, tedy do věku před 162 miliony let. Se svými příbuznými tvor sdílel celou řadu totožných prvků. Měl podsadité tělo a pohyboval se po čtyřech relativně krátkých, avšak silných nohách. Jeho největší dominantou byl ovšem obrovský krk, jehož délka dosahovala více než 15 metrů. Byl tak až šestkrát delší než u dnešní žirafy.

Jak dlouhý krk tento tvor ve skutečnosti měl, však vědci neměli donedávna tušení. Absolutní konzervace celé kostry by u zvířete o velikosti činžáku byla malým zázrakem, a proto byly doposud nalezeny jen její části. Díky moderním technologiím se však vědcům podařilo porovnat nalezené fosilní ostatky s podobnými částmi těl blízce příbuzných druhů, jejichž kostry byly nalezeny v kompletnějším stavu.

Ze získaných údajů pak v londýnském Přírodopisném muzeu ve spolupráci s univerzitou a muzeem v Číně odvodili přibližnou velikost mamenchisaura a ve své studii konstatovali, že délka jeho krku je mezi doposud objevenými živočišnými druhy rekordní. Nejenže dalece přesahuje rozměr krku žirafy, ale překonává také dosavadního držitele rekordu, dinosaura sauroposeidona, u něhož vědci odhadují délku krku na 12 metrů.

Podobně jako u žirafy, i těmto dinosaurům dlouhé krky sloužily především k dosažení na vegetaci vysoko ve větvoví stromů. Zároveň je ale také měli využívat pro ochlazování organismu. Při pohledu na mamenchisaura se ihned nabízí otázka, jak je možné, že ho dlouhý krk nepřevážil dopředu. S tím sauropodům obecně pomáhaly masivní ocasy. Konkrétně u tohoto druhu však vědci hledali odpovědi i na další záludné otázky.

Konkrétně je zajímalo například to, jak byl vůbec mamenchisaur schopen udržet svou vlastní váhu a nezhroutit se. Průzkumy odhalily, že jeho kostra byla sice masivní, ovšem relativně lehká díky nízké hustotě, podobně jako u ptáků. Vzduch měl tvořit až 77 procent jejího objemu. Z krčních obratlů navíc vyrůstaly jakési kostěné podpěry trčící do obou stran, které měly krku pomoci se stabilitou a také dinosaura chránit před zraněním.

Doposud příliš neobjasněnou záhadou je ovšem způsob, jakým sauropodi – a mamenchisaur zvlášť – vlastně dýchali. S dopravou vzduchu skrze tak dlouhou průdušnicí v krku až do plic podle odborníků z londýnského muzea mohly pomáhat speciální vzduchové vaky. Ty se měly nacházet nejen v krku, ale také hrudníku a břichu tvora. Vaky měly mít podstatně větší objem než samotné plíce. A dokonce měly ovlivnit i tvar jeho kostry.

Přestože mamenchisaur aktuálně drží titul tvora s nejdelším krkem, nejedná se o vůbec největšího dinosaura. Za něj jsou považování zástupci rodu tzv. titanosaurů, mezi kterými jsou argentinosaurus, puertasaurus či kolosální patagotitan, který měl dosahovat velikosti přes 30 metrů a vážil více než 50 tun.