Na západě Čech vyhlásili konec satelitům – výstavbám na okraji existujících vesnic, kde lidé nedohlédnou za hranice svých zahrad. Nepotřebovali přitom vymýšlet nic světoborného, stačilo se ohlédnout do historie. Developer LoopWay odstartoval ve Vejprnicích u Plzně řetězovou výstavbu, která navazuje na tradiční českou vesnici.

„Nestavíme na individuální kráse jednoho domu, ale na celku,“ vysvětluje architekt projektu Jakub Mareš z Ateliéru k světu. Cílem konceptu je sjednotit lokalitu a vytvořit jednotnou tvář veřejného prostoru. Podle developera se to podařilo, a to tak dobře, že se projekt Na Křížení cest rozhodl nechat zaregistrovat u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví. Čtyři varianty štítů, tedy v podstatě čel budov, jsou tak průmyslovým vzorem.

„Jde o právní ochranu souboru domů, který dává smysl právě v pojetí celého území,“ vysvětluje architekt Mareš s tím, že registrace je jeden z možných způsobů ochrany a deklarace, že je území vyřešené nejen pro tento jeden projekt v době výstavby a prodeje, ale i pro budoucnost a další projekty jinde v Česku.

Ostatně LoopWay už se podle svého průmyslového vzoru chystá stavět v lokalitách v Plzeňském i Středočeském kraji. Vzor chce ale přenechat k využití i dalším společnostem. „Nabízíme ho k dispozici i dalším developerům se zájmem o udržitelné příměstské bydlení. Podmínky jsou zcela individuální. S autorským týmem ale chceme být u koncepce území od počátku územní studie,“ vysvětluje spolumajitel LoopWay a architekt Richard Myslivec.

V řetězové výstavbě ale nejde jen o to, že by se projekt vracel k historické vesnici. Jde také o vymezení veřejného, poloveřejného a soukromého prostoru. „Cílem bylo stanovit tyto plochy a udržet správné velikosti a viditelnost prostoru a zón. To zní možná složitě, ale podobné principy fungovaly v každé vesnici od pradávna a postavená jsou na nich i všechna shromažďovací místa na menších městech,“ říká Mareš.

Na tyto kvality jsme podle architekta začali v novodobém urbanismu zapomínat a je to škoda. „Když se nemáte kde v klidu potkat, prostory nejsou příjemné anebo je potřeba pro setkání udělat něco navíc, tak i setkání a vztahy v nich prostě vznikají méně,“ dodává architekt. Místo, kde je tomu právě naopak, je pak bezpečnější a má přesah na integritu celé čtvrti a nakonec i na životní spokojenost.

Na Křížení cest si klade za cíl na dřívější zástavbu plně navázat. Tím, jak jsou domy koncipované, umožňují vytvářet vesnický život stejně, jako se to děje o kus dál – v tradiční vesnici. A právě v tom se liší především od klasického satelitu.

Pravidlo bílé fasády

Zároveň ale koncept vyžaduje i určitá pravidla. Aby řetězová výstavba dobře fungovala, jsou regulovány doplňkové stavby na pozemcích. Ty mají pevně dané místo a nelze je umisťovat libovolně. Zároveň nesmí zabírat víc než čtyřicet procent plochy pozemku.

Jednotné musí být i fasády, a to v bílé barvě, rozdíl v domech dělají jednotlivé vstupy do domu, které jsou odlišené pastelovými barvami. „Při prodeji se budeme snažit ve spolupráci s developerem najít motivační pravidla, která by měla být součástí smlouvy. Cílem je nastavit rozumné mantinely, které udrží lokalitu čistou a bez nánosů,“ vysvětluje architekt, jak si chtějí podobné věci ohlídat.

„Podmínky územní studie projektu jsou přísné, neregulují ale výstavbu a její podobu stoprocentně. Věříme, že zde lidé vzájemně vytvoří komunitu a budou chtít jednotnost sami ctít. Důležité je, aby se případné odchylky řešily v rámci vlastníků v dané části území, podobně jako třeba v bytových domech. Odchylky časem vznikat budou, ale měly by být kontrolované a společné. Klíčová bude komunita, její tvoření a vzájemná důvěra,“ dodává Myslivec z LoopWay.

Investor myslel i na současné výzvy s klimatem, projekt je tedy udržitelný. V zásadě to znamená, že součástí každého domu je retenční nádrž, dvojí splachování a rekuperace. V lokalitě jsou zároveň vsakovací plochy na dešťovou vodu. Vytápí se pomocí tepelného čerpadla.

„V projektu vše řešíme dešťovou vodou. Tím šetříme množství centrální uliční dešťové infrastruktury, kdy nemusíme jednu vodu odvádět a řešit její likvidaci a jinou, tedy pitnou vodu k domům složitě přivádět,“ vysvětluje architekt. Myšleno je i na hospodaření se zeminou – to, co se vykope, využije se jinde.

Výstavba ve Vejprnicích zahrnuje pouze rodinné domy. Jsou ve dvou dispozičních řešeních s obytnou plochou 112 až 215 metrů čtverečních. K tomu je zahrada s terasou, poloveřejná předzahrádka a garáž nebo kryté stání. Architekti také v projektu dbali na vytvoření veřejných ploch, které vybízejí k tomu, aby tady lidé trávili volný čas.

Společné prostory mezi domy tak doplní stojany na kola, herní a cvičební prvky nebo lavičky a stoly s ohništěm. „Je o dohodě s budoucími majiteli a obcí, co přesně v místě ocení a bude fungovat. Není pro nás důležité, jestli půjde o námi navržené lavičky, houpačky nebo jen příjemný pobytový trávník s kompostem či krmítkem,” vysvětluje Mareš.

Developer si k projektu přizval také sociology, se kterými tohle všechno konzultuje. V plánu je ale především podpořit místní iniciativu. Není také vyloučeno, že by součástí budoucích projektů byly kromě rodinných i menší bytové domy, které do lokality zapadnou a umožní lidem v místě bydlet, aniž by museli vlastnit pozemek.