Ve svých devatenácti utrpěla vážné poranění páteře, které ji kompletně změnilo život. Nezůstala ochrnutá, i přesto ale upadla do depresivních stavů a hledala z nich cestu ven. Postupem času zjistila, že řešením k mentální pohodě může být hlídání výkyvů cukru v krvi. A tak na tom rozjela kariéru zejména na sociálních sítích, kde její metody pro lepší zdraví sledují miliony lidí. „Také to ale může vést k ještě větším úzkostem,“ varuje pro CzechCrunch expertka.

Jmenuje se Jessie Inchauspé, narodila se ve Francii, vystudovala matematiku v Londýně a biochemii ve Washingtonu, je jí třiatřicet a sem tam se objevuje v prestižních médiích. Ne ovšem pod svým civilním jménem, ale jako Glucose Goddess, pod kterým ji sleduje skoro šest milionů lidí na Instagramu. Proč? Protože údajně přišla na způsob, jak zlepšovat fyzické a mentální zdraví pomocí velmi snadných technik, které dokáže každý. A prakticky zdarma.

Sama na sobě si totiž před časem ověřila, že když cukr v její krvi nepodléhá velkým výkyvům, což se běžně děje, když člověk jí a pije, je na tom zdravotně lépe. Proto se rozhodla, že svá zjištění, často podložená různými vědeckými studiemi, začne sdílet, aby lidé pochopili, co se v krvi děje, když sní takovou či onakou potravinu a vypijí nějakou tekutinu.

Pro co největší důvěryhodnost publikovala data z glukoměru ve formě grafů, které ukazovaly různé hodnoty podle toho, co konkrétního snědla nebo vypila. Na jeden z nich se můžete podívat rovnou tady, zbytek má hlavně na svém Instagramu.

 

View this post on Instagram

 

A post shared by Jessie Inchauspé (@glucosegoddess)

Právě do animovaných grafů skrývala – jak tomu sama říká – hacky, které by člověk mohl dělat, pokud chce udržovat hladinu cukru v krvi nízkou, respektive co nejméně kolísavou, což ve výsledku může mít vliv i na úbytek váhy kvůli tomu, že alespoň částečně zmizí chuť na sladké. O těchto metodách točí videa, ale také mluví ve velmi sledovaných zahraničních podcastech nebo o nich píše v knížkách. A jsou důvodem, proč je Glucose Goddess tak oblíbená.

Doporučuje například to, ať začínáte svůj oběd nebo večeří malou zeleninovou svačinkou, ideálně takovou, která má dostatek vlákniny, protože pak se mají sacharidy, které velmi pravděpodobně v jídle máte, vstřebávají pomaleji a nedochází k výkyvům cukru v krvi. Stejně tak radí i konzumaci sacharidů „až na konec“, respektive po vláknině ze zeleniny a proteinu a tucích (třeba z masa). I to podle jejích grafů pomáhá před glukózovými výkyvy.

Stejnou důležitost přikládá i pití čajové lžičky jablečného octa rozmíchaného ve sklenici vody, který má díky kyselině octové také zpomalovat vstřebávání sacharidů. Doporučuje to pár desítek minut před jídlem. Spolu s tím varuje před jezením sladkých snídaní (respektive prvního jídla), které mohou přivodit takzvaný crash během dne. Je prý lepší začít slanou, třeba vaječnou omeletou s avokádem.

I když sama miluje sladké pochutiny, ukázalo se, že není dobré si je dávat mezi jídly, ale rovnou po jídle jako dezert. Proč? Protože razí rovnici, že sacharidy mají jít „až na konec“. Dále mimo jiné doporučuje, abyste si po snídani, obědu nebo večeři dali procházku na patnáct minut, která s trávením pomáhá. Nebo se jinak lehce hýbali.

Ve výsledku se jedná o poměrně snadné a udržitelné techniky, které mají vyústit v to, že se cítíte lépe a klidně i po malých krůčcích hubnete, aniž byste drželi nějaké nesmyslné, drastické diety. Jenže její internetová výuka stravování má i temnější stránky, o kterých sama nemluví. Nejen podle známé nutriční terapeutky Markéty Gajdošové totiž může v lidech vyvolávat přehnanou starostlivost o to, co mají na talíři. A to také není úplně správné.

„Její sdělení často sklouzávají k přílišné generalizaci a vytváření pocitu, že pokud člověk nejí podle konkrétního algoritmu, škodí svému tělu,“ říká Gajdošová pro CzechCrunch. „Právě to může u běžné populace vést k přehnané kontrole, stresu kolem jídla a paradoxně i ke zhoršení vztahu k vlastnímu tělu a stravování,“ dodává.

Sama ovšem uznává, že dělá dobrou práci v popularizaci vlivu stravy na hladinu krevního cukru, v poukazování na význam výběru potravin a jejich kombinace a také obecně v motivování lidí k zájmu o to, co skutečně jí. Není ale podle ní třeba se u zdravého člověka nadměrně zabývat glykémií, jejíž výkyvy jsou v podstatě přirozenou a zdravou reakcí těla.

„Není nereálné, že by toto celé mohlo vést ke zbytečné úzkosti, posedlosti a nutkavému chování okolo jídla, takzvané data-driven ortorexii. Obzvlášť pokud lidé bez jakéhokoliv lékařského důvodu nosí monitorovací senzory,“ říká Gajdošová. „Vidím to sama u některých klientů – a výsledkem je často zbytečně velká kontrola jídla, rigidita v režimu a ztráta zdravého vztahu ke stravování,“ doplňuje.

Zčásti proto i Glucose Goddess může spadat do škatulky internetových tvůrců, kteří to svým obsahem zahání do extrémů. Namátkou lze vybrat třeba amerického doktora Paula Saladina, který pro změnu kontroverzním způsobem propaguje konzumaci výhradně živočišných potravin a ovoce a na svých videích má mnohamilionová zhlédnutí, zpravidla od lidí, kteří jeho sdělení čerpají bez hlubšího kontextu.

Nedá se jim ale upřít popularita, která často pramení z toho, že lidé hledají rychlá a zjevně jednoduchá řešení, jak bojovat se svými zdravotními i mentálními problémy. „V praxi pak musíme odvádět pozornost zpět k základům, tedy ke kvalitnímu jídlu, stabilnímu režimu, pohybu, práci se stresem a zároveň k větší důvěře v tělo samotné,“ zakončuje Gajdošová.