Ukázala, jakou sílu má její hlas. Kvadruplegička jím ovládá celou domácnost a učí to i ostatní

Dita Horochovská si poprvé sama rozsvítila ve 32 letech. Pocit, který jí to dalo, ji utvrdil v tom, že jej chce dopřát i ostatním v podobné situaci.

Iva BrejlováIva Brejlová

Dita Horochovská

Foto: Laboratoř Nadace Vodafone

Dita Horochovská, kvadruplegička, která stojí za spolkem Silou hlasu

Stačilo málo – aby za sebou její matka, se kterou bydlí, zabouchla klíče, když ještě běžela pro něco do auta. Dita se v tu chvíli ocitla uvězněná ve svém bytě. Nemohla jí nijak pomoct dovnitř. Je kvadruplegička a otevřít dveře pro ni bylo nemožné. „To byl zásadní přelom. Říkala jsem si, když lze hlasem řídit kurzor počítače, je přeci možné si jeho prostřednictvím i otevřít dveře,“ uvádí. Dita Horochovská proto založila s kamarádem Lukášem Srbou projekt Silou hlasu a vyvinuli program, který právě jen hlasem umožňuje ovládat část vybavení uvnitř bytu. A otevřeli cvičnou domácnost, kde přesně tomu další kvadruplegiky učí.

Pro většinu lidí to jsou banální úkony. Odemknout a otevřít návštěvě dveře, zapnout si televizi, pustit větrák, rozsvítit, otevřít okno či zatáhnout rolety. Ale taky napsat e-mail nebo kamarádovi zprávu na Facebooku. Zatímco v běžné domácnosti by se člověk prostě zvedl a úkon udělal, v bytě v pražských Kunraticích se s něčím takovým nepočítá. Bydlí v něm Dita Horochovská, která nemůže hýbat ani rukama, ani nohama. Všechno zmíněné ovládá prostě slovy.

Horochovská si poprvé sama rozsvítila ve 32 letech. Do té doby pro ni představa takové verze samostatnosti byla na míle vzdálená. Pohyb na vozíku v bytě vyžadoval asistenci, když s čímkoliv chtěla hnout nebo to zapnout, potřebovala pomoc matky. Ovládat světlo pro ni tak byl úplně nový zážitek, který jí umožnilo spojení s kamarádem a kolegou Srbou a s týmem Technické univerzity v Liberci, který vyvinul počítačový program MyVoice na hlasové ovládání strojů.

Během dvou let systém odborníci připravili tak, aby s ním šlo ovládat v bytě cokoliv, co jde připojit na samostatný pohon a ovládat skrz centrální jednotku – zmíněná okna, zámky, dveře, přístroje. A ještě přidali možnost psaní textu po slovech nebo písmenech na základě diktování.

Silou hlasu

Foto: Silou hlasu

Projekt Silou hlasu pomáhá kvadruplegikům ovládat domácnost.

MyVoice je program, který se schovává v počítači, mluvit na něj lze přes libovolný mikrofon. Odtud se pokyny dostávají do řídicí jednotky, která rozesílá pomocí bezdrátové wi-fi sítě povel ovládacímu prvku. Ten pak například zapne televizi nebo třeba otočí zámkem ve dveřích. Systém umí fungovat i bez přístupu k internetu, pro případ výpadku proudu má záložní zdroj.

Na rozdíl od známých asistentek Siri nebo Alexa navíc rozumí češtině. Vedle toho se dokáže přizpůsobit i lidem, kterým dělá mluvení potíže, a umí reagovat i na speciální zvuky.

Dita pracuje s internetem, sociálními sítěmi, pohybuje kurzorem myši, používá programy Word, Excel, hraje hry a texty píše pomocí programů dokonce rychleji než zdravý člověk rukou. Spolek Silou hlasu, který se Srbou založili, ovládání domácnosti i tohle všechno ukazuje ostatním.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Myšlenka založit si vlastní spolek nás s kolegou Lukášem napadla na konci roku 2015. Já v tu dobu pracovala jako lektorka v jedné pražské organizaci, která získala evropský grant na pořádání kurzů pro podobně postižené, jako jsem já. Ale touha pracovat na svém projektu, a ještě společně s Lukášem, mě donutila odejít z předchozího zaměstnání a začali jsme se společně soustředit na to, aby se MyVoice rozšířil k lidem, kteří jsou díky svému zdravotnímu stavu nesoběstační,“ vysvětluje Horochovská.

Právě aby jejich projekt dostal konkrétnější obrysy a současně i pronikl mezi co nejvíc lidí, rozhodli se přihlásit do akceleračního programu Laboratoř Nadace Vodafone. Tam potkali mimo jiné Jana Fencla, programového manažera nadace, který se okamžitě pro nápad nadchl. Jejich spolupráce trvá už přes šest let.

Padesát lidí s novým pocitem samostatnosti

Za dobu fungování spolku se naučilo ovládat hlasem počítač a domácnost víc než padesát klientů. Třeba jednaosmdesátiletý český herec Alfréd Strejček, dřív aktivní sportovec, jehož upoutal před lety na nemocniční lůžko vzácný Guillainův-Barrého syndrom a ochromil mu svaly v těle. V roce 2020 se mu podařilo prostřednictvím hlasového programu MyVoice a MyDictate dokázal sepsat celý svůj příběh, který následně vyšel knižně. Jmenuje se Hrejme dále… aneb jak jsme přežili osobní katastrofu.

„Z původního záměru jsme zvládli vytvořit životaschopnou firmu, která pomáhá nejen jednotlivcům, ale prostřednictvím technologií ulehčujeme životy celým rodinám, které se perou se stejným postižením, jako mám já,“ popisuje Horochovská.

Laboratoř Nadace Vodafone poskytla Síle hlasu mentoring na míru, finanční podporu a propojila oba vizionáře s komunitou dalších potenciálních partnerů a investorů. Díky tomu se do vývoje chytrých systémů zapojil i Ondřej Žilka ze společnosti Inovura a společně s kolegou Stanislavem Řezaninou dokázali vymyslet jednoduché a zároveň bezpečné fungování chytré domácnosti. Obrovský podíl na vybavení bytu má IKEA.

Právě byt, ve kterém Horochovská bydlí, slouží zároveň jako výukový prostor pro další zájemce. Nabízí i místnost pro ty, kteří třeba přijedou z daleka. A funguje jako zajímavý mix domácké atmosféry a možnosti reálně si vyzkoušet všechny systémy a naučit se s nimi zacházet.

„Když chodím na běžné nadační schůzky, většinou se s klienty potkáváme v kancelářích nebo coworkingových centrech. V případě spolku Silou hlasu však přicházím na návštěvu do bytu k lidem, kteří se za dobu, co se známe a spolupracujeme, stali i mými přáteli. A přesto, že byt funguje jako cvičná domácnost, já tu vždycky cítím, jak je prosycen i nádhernou domácí atmosférou, a to nejen díky bábovce, kterou vždy nachystá Ditina maminka. To, že je téměř celý byt ovládaný hlasem a na stropech jsou přidělané zvedací systémy, vlastně vůbec nevnímáte,“ vypráví Fencl.

Poté, co si lidé vyzkoušejí technologie, jež by jim v životě mohly pomoci, rozhodují sami o tom, které z nich by si mohli pořídit domů. Chytrou domácnost si nicméně musí zaplatit každý klient z vlastních prostředků. Horochovská a Srba usilují o to, aby taková pomoc byla hrazena státem jako kompenzační pomůcka. Vysvětlují, že má velký potenciál pro domovy důchodců, dlouhodobě nemocné anebo třeba pro Alzheimer centra.

Loni získala Horochovská Cenu Olgy Havlové za pomoc lidem s omezenou schopností pohybu. Nyní věří, že na další vzdělávání získá prostředky i díky slavnostnímu benefičnímu koncertu, na který zve spolu s Výborem dobré vůle – Nadací Olgy Havlové a Alfrédem Strejčkem u příležitosti oslav nedožitých 90. narozenin Olgy Havlové. Koncert se uskuteční 14. března 2023 v 19 hodin v Konferenčním centru České národní banky. Výtěžek z něj bude věnován Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové a právě spolku Silou hlasu.

CC Premium

Partnerem článku je Laboratoř Nadace Vodafone

Tolerance nestačí, musíme se skutečně respektovat, říká Yemi. Rovnost bude muset někdo zaplatit

Je kreativec, brzy možná vesmírný turista a trochu i filozof. Yemi A.D. říká, že na zvládání výzev budoucnosti jsou potřeba talenty všeho druhu.

yemi-nahled

Foto: Archiv Yemi A.D.

Kreativec a choreograf Yemi A.D.

0Zobrazit komentáře

Jen málo dnes aktivních umělců českého původu si dokázalo ve světě vydobýt takové jméno jako Yemi A.D. Coby tanečník a choreograf pracoval s Kanyem Westem a prosadil se také jako multidisciplinární umělec a kreativec, který se jako jeden z osmi lidí na světě má vydat na vyhlídkový let kolem Měsíce. V posledních letech se v rámci svého projektu Moonshot Platform pro mladé inovátory ale zabývá i otázkami sociální rovnosti a ochrany klimatu.

Už jen tento krátký výčet činností značí, že jednačtyřicetiletý rodák z Liberce v sobě má něco speciálního. Představivost a kreativita jsou jeho největší devizou, která asi nejvíc vyplouvá na povrch, když dostane prostor nerušeně a přirozeně hovořit. Takovou možnost dostal i v novém díle podcastu Čestmíra Strakatého.

Yemi A.D. v posledních měsících pobývá hlavně v New Yorku, kde se naplno věnuje rozvoji své platformy Moonshot. Ta se zaměřuje na tvorbu prostředí pro mladé inovátory z celého světa a propojuje jejich projekty zaměřené na udržitelnost a sociální rovnost. Uspořádala už několik konferencí a rozdala stovky tisíc dolarů v rámci svých Moonshot Awards. Jedná také o akcelerátoru v Evropě a spolupracuje i s OSN nebo s newyorským starostou.

Široký záběr je podle Yemiho potřeba proto, že na zvládnutí výzvy v podobě klimatické změny budou potřeba všemožné talenty. Byť to může vypadat, že vykračuje dalece mimo svůj původní obor, ve skutečnosti prý spíš dělá to, co ho baví víc.

„Uvědomil jsem si, že Moonshot mě baví víc než věci, které jsem dělal předtím. Ať už to bylo v byznysu, reklamě nebo eventech, tak to bylo o podněcování lidí k nakupování něčeho, co nepotřebují. A najednou jsem přesunul kreativu do impactového světa a dělám s mladými lidmi a inovátory. Moc mě to baví a má to i úspěch,“ říká Yemi. Do platformy se v počátku zapojila kupříkladu i Madeleine Albrigtová.

Moonshot se celá myšlenka ostatně nejmenuje náhodou. Podle Yemiho slov to byla právě skupina, jež stála v jejím zárodku, která ho svým nadšením podnítila k cestě ke zdánlivě nesplnitelnému snu. Chtěl totiž letět na cestu kolem Měsíce v rámci skupiny, kterou sestavoval ve spolupráci se SpaceX japonský miliardář Júsaka Maezawa. Nejdříve se obával reakcí, ale se svým bláhovým snem se pak svěřil seminární skupině ve Spojených státech, jíž se účastnil.

„Reakce třídy byla skvělá. Říkali, že jestli tam má někdo letět, tak já. Jestli se to má někomu podařit, tak mně. A pojmenovali naši třídu Moonshot, aby mě podpořili,“ vypráví v podcastu Čestmíra Strakatého Yemi. Na unikátní vesmírnou misi vybrán byl Yemi později skutečně vybrán, a pokud se uskuteční, tak se stane prvním vesmírným turistou z Česka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

S americkým prostředím, v němž se nejčastěji pohybuje, je původem česko-nigerijský umělec spojen dlouhodobě. Přiznává, že svým způsobem je mu v něm (i jako zástupci LGBTQ+ komunity) svobodněji a příjemněji. Cesty do Spojených států pro něj prý vždy byly „nakopávací“, protože zjistil, že strop toho, čeho může dosáhnout, je mnohem výše, než si dokázal představit z české perspektivy. „Když ti někdo ukáže, co vše je možné, tak si to jako vzorec následně dokážeš představit i v jiných prostorech či řemeslech,“ popisuje.

Že některé západní země mají svůj „strop“ mnohem výše, například i v otázkách sociální rovnosti, vnímá podle svých slov už delší dobu. Sám takovou společnost zažil například v Nizozemsku, kde se s ním o jeho sexuální orientaci byli lidé schopni bavit dřív než kdokoliv z Česka. Tyto zkušenosti ho přesvědčily o síle inkluze a diverzitních týmů. Jsou to i principy, které stojí v základu Moonshot Platform.

Nechci mít společnost, kde se lidé budou jen tolerovat, vzájemně iritovat a vlastně se nevnímat.

„Inkluze není jen o tom, že spolu různé děti chodí do stejné třídy,“ naráží Yemi na kontext vzdělávání, v němž se o inkluzi často mluví v Česku, „být inkluzivní znamená, že si sedneme za stůl s lidmi, s nimiž nemáme na věci stejné názory. A snažíme se s nimi vytvořit cestu kupředu.“

exec-final

Přečtěte si takéČupr, Šejdová a Hajduček ukazují, jak budovat byznys s vizíČupr, Šejdová, Hajduček. Navzdory tržním turbulencím ukazují, jak budovat byznys s dlouhodobou vizí

Nejen do firem, projektů, ale společnosti jako celku sice diverzita postupně proniká víc a víc, ovšem Yemi už se dívá o krok dopředu. Tolerance, kterou chováme k odlišným názorům, je totiž podle něj málo. „Samotná tolerance není v pořádku. Nechci mít společnost, kde se lidé budou jen tolerovat, vzájemně iritovat a vlastně se nevnímat. Chci mít společnost, kde se lidé respektují.“

Přiznává však, že podobná rovnost není zadarmo a někdo „ji ve finále musí zaplatit.“ O zmenšování rasové nebo i genderové diskriminace, která je ve společnosti po staletí, se podle něj budou muset současná i budoucí generace zasadit i na úkor vlastního pohodlí. Třeba tím, že ono pomyslné kyvadlo nerovnosti na čas vychýlí na druhou stranu a kupříkladu postoupí místo v důležité funkci někomu, kdo bude přispívat k lepší reprezentaci populace. Pragmatičtějším důvodem může být třeba i to, že diverzifikované týmy jsou zpravidla výkonnější.