V zimních měsících je příroda na barvy skoupá a dává přednost bílé, na jaře naopak dohání to, co předtím zanedbávala, a naděluje nám celou paletu sytě barevných odstínů. V létě tvoří hlavně ze žluté a modré a na podzim předvádí svou absolutní uměleckou genialitu, když pestrobarevným štětcem maluje do listoví stromů.

Dějiny znaly řadu velkých umělců, ovšem příroda je tím největším z nich. A přesto lze jejímu umění ještě trochu pomoci. Myslí si to alespoň finský umělec Kari Kola, který proměnil irské kopce ve světelné umělecké dílo.

Mezi největší umělecká díla přírody patří polární záře, tedy světelné úkazy, během kterých se na nebi střídají zeleně, růžově, fialově, žlutě, modře a červeně zbarvené světelné obrazce, které jsou tvořeny protony, elektrony a alfa částicemi, které od Slunce doputují až k magnetickému poli Země.

Jedná se o zcela spektakulární podívanou, kvůli které míří do severských oblastí početné skupiny turistů doufajících, že budou mít štěstí a tento jev uvidí na vlastní oči.

Jednou ze zemí, kde lze polární záři dobře pozorovat, je Finsko, tedy jeho severní část. Své o tom ví například malá vesnička Saariselkä, která každý rok přivítá tisíce turistů toužících se pokochat polární nádherou. Bohužel obyvatelé střední Evropy mají v tomto případě smůlu, jelikož jsou částice stahovány k pólům.

Ovšem abychom polární záři viděli, nemusíme jezdit až na úplný sever Finska. Stačí zavítat například do Irska, odkud se dá polární záře taktéž pozorovat. Ale pozor. Ti, kteří se v minulých dnech potulovali v oblasti Connemara, okolo jezera Loch na Fooey (také Loch na Fuaiche), mohli narazit na neobvyklou „polární záři“ objevující se nejen nad místními kopci, ale také přímo v nich.

V tomto případě se však nejednalo o meteorologický jev, ale o jedno z největších uměleckých děl na světě vytvořených světlem. Jeho autorem je finský rodák Kari Kola, který se dlouhodobě věnuje uměleckým světelným instalacím po celém světě.

Na svém kontě má již přes dva tisíce jedinečných instalací, mezi ty nejznámější patří například osvětlení Paříže v roce 2015, v rámci oslav pořádaných organizací UNESCO, či osvětlení známé anglické kulturní památky Stonehenge, která byla nasvícena během Světového mezinárodního dne památek a sídel v roce 2018.

Záře nad jezerem

Jeho nejnovější počin byl vytvořen coby součást oslav města Galway, které pro tento rok získalo titul Evropské hlavní město kultury, díky kterému mohou vybraná evropská města představit svůj kulturní život.

Světelná podívaná získala jméno Savage beauty (Divoká krása). Tak totiž známý irský dramatik Oscar Wilde oblast Connemara pojmenoval. Do úpatí hor vystupujících z jezera Loch na Fooey Kari Kola instaloval na tisíc reflektorů napájených 20 kilometry kabelů a 16 generátory elektrické energie, které byly do hor umístěny pomocí vrtulníků.

Jako by se Kola inspiroval právě polární září ze své domoviny, jelikož reflektory vrhají vzhůru po vrásnění kopců zelené a fialové světlo, které se odráží z masivu hor, hladiny jezera a také mraků, které neustále zahalují a zase odkrývají vrcholky kopců, čímž se dynamicky proměňuje tvář celého díla.

 „Zajímá mě světlo nad rámec umělecké hodnoty. Všechno na naší planetě je založeno na světle. Pokud si mohu vybrat, vždy pracuji s přírodou, protože to je to nejlepší umění, jaké máme,“ prohlásil v oficiálním vyjádření Kari Kola.

Celé dílo se táhne v délce přesahující 4,8 kilometru, díky čemuž se jedná o jedno z největších světelných uměleckých děl, jaké kdy bylo stvořeno. Jeho krása měla být původně odhalena přibližně 20 tisícům návštěvníkům, kteří se měli okolo světelného výjevu procházet na Den svatého Patrika, patrona celého Irska.

Bohužel z důvodu aktuální situace spojené s koronavirem byly reflektory rozzářeny bez diváků, kteří si jej však mohou prohlédnout díky digitálnímu záznamu.