Únava, mozková mlha i návaly. Při menopauze ale může ženy potkat ještě jiný trest: menší výdělky
Ženy se mohou potýkat s příznaky menopauzy, které ovlivňují jejich pracovní výkon. Některé kvůli tomu dokonce mohou přijít o část příjmů.
Dvaapadesátiletá Marie z Prahy, která pro zachování soukromí vystupuje v článku pod smyšleným jménem, má za sebou náročné období menopauzy. „Najednou jsem začala být strašně unavená. A to jsem před tím žila poměrně aktivní životem,“ popisuje. Výrazný úbytek energie, bolest svalů a bolest břicha lékař označil za symptomy menopauzy. Ta měla vliv i na Mariin výkon v práci. „S velkým přemáháním jsem zvládala tak polovinu povinností, které bych měla, ale naštěstí mám chápavého šéfa,“ popisuje pro CzechCrunch.
Podle Národního zdravotnického portálu trpí závažnými obtížemi při menopauze třetina žen, třetina má jen mírné obtíže a třetina žádné. V poslední době se mluví o takzvané child penalty, tedy doslovně trestu za dítě, který výrazně ovlivňuje k horšímu ekonomickou situaci žen ještě deset let poté, co se jim potomek narodí. Není to ale jediný propad v příjmech, který ženy za svůj život zažijí. Některé potká pokles příjmů i kvůli těžšímu průběhu menopauzy. Existuje pro to výraz menopause penalty, tedy trest za menopauzu.
Menopauza je přirozený biologický proces, při kterém žena přestává menstruovat. Obvykle nastává mezi 45. a 55. rokem života. Během menopauzy pak žena může pociťovat řadu zdravotních obtíží, za které mohou hormonální změny. Jde například o již zmiňovanou únavu, mozkovou mlhu, bolest svalů nebo návaly horka spojené s pocením. V důsledku toho mohou být v zaměstnání méně výkonné nebo být častěji na nemocenské, což způsobuje pokles jejich příjmů.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsEkonomové z University College London, Univerzity v Bergenu, Stanfordovy univerzity a Univerzity v Delaware spočítali, že ženy v průměru přicházejí o 4,3 procenta svého příjmu během čtyř let po diagnóze menopauzy, přičemž ve čtvrtém roce ztráta stoupá až na 10 procent, což podle studie může být způsobeno kumulováním zdravotních problémů, delší nemocenskou a postupným přechodem do důchodu.
Analyzovali při tom data ze Švédska a Norska vztahující se na celou populaci, včetně lékařských záznamů, které uváděly datum první diagnózy menopauzy u žen narozených v letech 1961 až 1968, jimž byla menopauza diagnostikována ve věku mezi 45 a 55 lety. „Neznamená to, že každá žena, která projde menopauzou, automaticky přijde o 10 procent svého příjmu – protože mnoho žen menopauzou projde, aniž by měly vážné symptomy,“ vysvětlovala webu Fortune ekonomka Gabriella Conti, vedoucí studie a profesorka na University College London.
Symptomy, které ženám komplikují pracovní výkonnost, mohou být různé. „Vidíme například, že těmto ženám jsou zároveň diagnostikovány příznaky spojené s únavou, bolestmi hlavy, migrénami, akutním stresem, pocity deprese. A když máte takovou škálu potíží, pravděpodobně nejste schopná pracovat tak dobře jako dřív – necítíte se dobře a vaše produktivita může být nižší než předtím,“ vysvětluje Conti.
Prodávala jsem závěsy a najednou jsem začala dělat chyby při výpočtech toho, jak mají být dlouhé.
Kristýnu Laubeovou z Prahy menopauza překvapila velmi nečekaně. Z části i proto, že přišla dříve, než je obvyklé – už ve čtyřiačtyřiceti letech. Ženě, která navrhuje a prodává lustry, lampy a interiérové dekorace, začaly příznaky menopauzy před rokem a půl komplikovat podnikání. „Prodávala jsem závěsy do interiéru a najednou jsem začala dělat chyby při výpočtech toho, jak mají být dlouhé,“ popisuje pro CzechCrunch Laubeová něco, čemu se říká mozková mlha, kdy člověk myslí pomalu a často zapomíná.
Postupně se přidaly i návaly horka, bolavé klouby, problémy se spánkem a únava. „Když už jsem se za den kvůli pocení osmkrát převlékala, řekla jsem si, že bych s tím měla jít k doktorovi. Gynekoložka mi pak z krevních testů potvrdila, že se opravdu jedná o menopauzu,“ vypráví Laubeová.
Zároveň si uvědomuje, že byla díky svému podnikání na rozdíl od žen, které jsou zaměstnané a nemají možnost práce z domu, ve výhodě. „Mohla jsem doma sedět při návalech jen v podprsence a nikomu to nevadilo,“ směje se. Že by v době těch nejtěžších příznaků chodila například pracovat do kanceláře, si nedovede představit.
Že může být menopauza doprovázena symptomy, které ženám výrazně komplikují pracovní život, potvrzuje pro CzechCrunch i gynekoložka Ester Hladíková. Cest, jak situaci řešit, je prý několik. Hlavní je podle ní ale změna životního stylu. „Může pomoci, když se žena zaměří více na sebe, na zdravou stravu, dostatečný pohyb, kvalitní spánek a psychickou pohodu,“ vysvětluje Hladíková. Některé příznaky menopauzy se pak podle ní dají řešit jinými léky – lokální léčbou nebo antidepresivy, případně užíváním bylinek.
Některé ženy pak ale i přes úpravu životního stylu stejně nakonec k hormonální léčbě dospějí. „Hormonální léčbu nijak výrazně nepropaguji, ale pokud přijde pacientka, že ji chce a není zbytí, tak, pokud to situace umožňuje, jí vyjdu vstříc a zároveň ji poučím o rizicích jejího užívání,“ popisuje Hladíková. „Jakmile žena začne hormony užívat, výrazně se jí uleví,“ dodává.
Podle lékařky má ale užívání hormonální léčby určitá pravidla. „Hormony by neměly užívat například ženy, které prodělaly léčbu nádorového onemocnění nebo trombózu. A zároveň by hormonální léčba neměla trvat déle než několik let a ženy musí chodit na pravidelné kontroly,“ vypočítává. Užívání hormonální léčby totiž zvyšuje riziko rakoviny, podle studií ale až po určité době užívání. „Konkrétně riziko rakoviny prsu může růst po pěti letech užívání a riziko rakoviny vaječníku po deseti letech,“ uzavírá Hladíková.
Obavy kvůli možnému riziku rakoviny byly také důvodem, proč ani Marii ani Kristýně Laubeové nechtěli jejich gynekologové hormonální léčbu předepsat. Kristýně ji nakonec předepsal gynekolog v motolské nemocnici, kterého našla na doporučení. Mariina cesta k hormonům byla komplikovanější. „Současně s mojí menopauzou jsem řešila i tranzici mého syna. A vlastně mě až překvapilo, že jemu předepsala sexuoložka hormony bez problémů. Zatímco mně je můj doktor odmítl napsat,“ říká Marie.
Popisuje, že se i kvůli tomu cítila vlastně tak trochu méněcenná. „Přišlo mi, že po tolika letech, co přispívám téhle společnosti, najednou nemám nárok na kvalitní léčbu,“ dodává. K tomu, aby změnila gynekologa, ji nakonec postrčila právě synova sexuoložka. Aktuálně Marie čeká na vstupní vyšetření a doufá, že nový doktor jí hormony předepíše.