Ušetřete za kino. Boy Kills World chce být John Wick nebo Kick-Ass, ale ani souboj se struhadly nestačí

Bill Skarsgård neslyší a nemluví a skrz vnitřnosti stovek nepřátel kráčí za pomstou. Je to šílený nápad, ale nedopadl tak dobře, jak mohl.

Michal MančařMichal Mančař

boy-kills-world-box

Foto: Bontonfilm

Bill Skarsgård ve snímku Boy Kills World

0Zobrazit komentáře

Boy Kills World je nejkrvavější film roku. Bohužel je to taky trochu slátanina. Snímek, který právě běží v českých kinech, je celovečerní prvotina režiséra a scenáristy Moritze Mohra – a snad právě nezkušenost je na něm nejvíc znát. Má totiž všechny ingredience k tomu, aby šel v krvavých šlépějích stylizovaných nášlehů, jako jsou v titulku zmiňované akce Kick-Ass, John Wick nebo Sucker Punch. Jenže je nedokáže poskládat dohromady v dobře fungující celek.

To nejdůležitější na začátek. Boy Kills World je naprosto BRUTÁLNÍ. Je to ten nejbrutálnější film roku, který jen těžko něco překoná. Je tak brutální, že sledujete rozprskávající se hlavy, když na ně spadne něco těžkého. Anebo se při souboji v kuchyni používají opravdu ostrá struhadla. Případně se kamera vyžívá v detailních záběrech rozřezávání různých částí těl. Usekávání hlav tak vlastně ani nepřekvapí. Ale to vůbec neberte s nechutí, tohle šíleně přehnané násilí totiž umí ve filmech pobavit! Jenže samotné nestačí.

Protože pak tu máte akci. Od filmu jako Boy Kills World čekáte nejvíc právě v tomto ohledu. Zajímavou choreografii, přestřelky, pěstní souboje, šermování, parkour a tak dále. Čekáte, že právě fantasticky vymyšlené boje povedou (a ospravedlní) k tomu gigantickému krveprolití desítek, možná stovek nepřátel třeba jako v Johnu Wickovi. A což o to, film přesně k takovým okamžikům nakročí… ale nikdy neudělá ten finální krok k opravdu povedenému výsledku.

Rozjetá akce je kolikrát uťatá necitlivým střihem. Nápad na fakt drsný, kuriózní nebo komediální souboj skončí dřív, než se dokáže plně realizovat. Místo nadšeného užívání si nápaditého násilí se kolikrát ztrácíte v tom, co se vlastně děje. Je to škoda. A kvůli té nedotaženosti si pak o to víc všímáte takových těch jinak omluvitelných a klasických nesmyslů, jako že hlavní hrdina s kudlou v ruce naběhne na tucet chlápků se samopaly, kteří buď nestřílí, nebo nic netrefí, každopádně ale útočí většinou po jednom.

Když už je řeč o hlavním hrdinovi, sluší se říct i něco o něm a o ději snímku. U jiných filmů bychom tím nejspíš začali, ale Boy Kills World je brutální nářez, u kterého dává smysl do úvodu nacpat veškerý ten megamasakr. Každopádně titulního chlapce z názvu snímku hraje vyrýsovaný Bill Skarsgård, jeden z mnoha hereckých bratrů tohoto jména. Musela to pro něj být zvláštní role – záporáci totiž chlapci vyřízli jazyk a vypálili uši.

Na svou cestu za pomstou v postapokalyptickém městě ovládaném zlou rodinkou v čele s umělohmotnou Famke Janssenovou (znáte třeba ze starých X-Menů, ale možná ji ani nepoznáte) se tak vydává, aniž by mluvil. A mluvu ostatních jen odezírá. Bohužel ten potenciálem nabitý nápad o hendikepovaném hrdinovi autoři zabili hned dvěma způsoby.

Zaprvé občas chtějí vyprávět syrový příběh o drsné pomstě, traumatu a ztrátě rodiny… ale pak na mnohem delší chvíle přepnou do režimu crazy krvavé hláškovací akční komedie. Vše navíc činí extrémně předvídatelně. Zadruhé mladíkovi dali vnitřní hlas, který si chlapec vymyslel podle své oblíbené videohry z dětství.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ve filmu tak jeho myšlenky zní v tónech Harryho Jona Benjamina, jehož jméno vám nejspíš nic neřekne, ale je to hlas, který jste slyšeli třeba v kreslených seriálech Bob’s Burgers, Archer nebo Central Park. Že to vypadá jako šance na vtipné i vtipně znějící hlášky? Ano, tušíte správně, zůstane nevyužitá.

Jistě, humor je otázkou vkusu, ale film sází ani ne na pubertální, ale prostě hloupé vtipy a vulgaritu. A určitě se můžete pousmát poznámce o nadávkách, když tu tečou doslova hektolitry krve a vnitřností, ale těch „fucků“ je prostě hodně a jsou pouze otravné, bez dopadu. Nejhorší ale je, že se u nich nezasmějete.

Protože legrace podle filmařů spočívá třeba v tom, že mladík nedokáže odezírat jedné postavě ze rtů. Ta tedy místo normální řeči povídá nesmysly jako „dřevorubec pták letadlo bum bum“. Hm, OK. Anebo v tom, že chlapec vidí přelud své mrtvé sestry, která si uprostřed akce chce hrát na jednorožce. Tak jo, no. Anebo v psychedelickém souboji s maskoty snídaňových cereálií. Zív.

Je to vlastně přesný příklad toho, co Boy Kills World trápí na všech frontách. Má s čím pracovat, ale neumí to. Snaží se o humor, ale chybí mu vtip. Pokouší se být nápaditý svou akcí, ale nanejvýš v pár místech připomene videoherní souboje. Chce šokovat svou drsnokrutou násilností, ale ta sama o sobě nefunguje. Boy Kills World není nekoukatelný, ale je to brutální zklamání.

Nejsou superhrdinové, přesto posouvají Česko vpřed. Přijďte se i vy inspirovat na pondělní Crunch Live

Tereza Salte, Michal Pěchouček nebo NobodyListen – ti všichni mají něco společného. Jsou to „obyčejní“ lidé, kteří se ale nebojí dělat neobyčejné věci.

redakceredakce

crunch-live

Foto: CzechCrunch

Hosté Crunch Live: Michal Pěchouček, Tereza Salte, NobodyListen

0Zobrazit komentáře

Řekli byste, že Jakub Strach alias NobodyListen, který jako první český hudebník poskládal speciální DJ set pro Apple, nesnáší, když musí řešit finanční záležitosti? Nebo že influencerka Tereza Salte, která přiměla české ministerstvo zdravotnictví, aby zaručilo, že rodiče budou moci trávit více času s těžce nemocnými dětmi v nemocnici, nezvládá time management? Jsou to stejní lidé jako kdokoliv jiný, přesto se nebojí posouvat Česko kupředu. Nechte se inspirovat i vy a přijďte na náš event Crunch Live, kde o tom, co a jak dělají, promluví. Oblíbený podcast Crunch s Čestmírem Strakatým totiž vyráží ze studia mezi lidi.

„Mladým bych doporučil, aby se hlavně nebáli. Aby měnili svět, zakládali startupy a tlačili nápady, které nejsou na první pohled zjevné a pomohli tak Česku a jeho budoucnosti,“ říká třetí z hostů večera Michal Pěchouček. Ten se celou svoji kariéru zabývá umělou inteligencí a tím, aby z ní Česko zvládlo profitovat. Ale i on, který se umí dívat do budoucnosti, má své slabé stránky, nezvládá se prý soustředit na detaily. To mu ale nebrání v tom, aby věděl, kde má umělá inteligence v současnosti největší využití, jestli jsme na vrcholu AI hypu nebo jak se bude následující roky posouvat český byznys i vědecký výzkum. Zajímá to i vás? Přijďte položit i svou otázku v pondělí 29. dubna v pražském CAMPu, vstupenky jsou stále v prodeji.

Tereza Salte na sociálních sítích sdílela svůj příběh z chirurgické JIP, kde jí zdravotnický personál nedovolil trávit noci s malým synem, jemuž diagnostikovali vážné onkologické onemocnění. Otevřený popis situace, která není v českých nemocnicích úplně neobvyklá, vedl až k úpravě metodiky ministerstva zdravotnictví, jež má umožnit dětem a rodičům, aby těžké chvíle zvládali společně.

Bylo těžké ohradit se proti dosavadní praxi veřejně? Mohou být influenceři aktivisty? Jak používat sociální sítě zodpovědně? A čím si myslí, že posouvá Česko teď? „V našich firmách dáváme příležitost mámám na mateřské, protože jsou úžasné zaměstnankyně, a šijeme jim pozice na míru,“ napadá Salte jako první odpověď. To nejdůležitější, co umí ale do projektů dát, je podle ní energie, díky které se pak vše posouvá daleko rychleji a výše.

A která silná vlastnost dovedla Jakuba Stracha neboli NobodyListen až na globální hudební scénu? „Asi pracovitost, nenávidím lelkování a ztrátu času, takže vstávám a makám.“ Je to supersíla? Nebo je opravdu na každém z nás, jestli dokážeme něco ovlivnit? Přijďte se inspirovat.