Úspěch slovenského brutalismu. Dům umění v Piešťanech se stal národní kulturní památkou

Impozantní dílo slovenského architekta Ferdinanda Milučkého zůstane zachováno pro další generace.

Dům umění

Foto: Radek Úlehla

Dům umění v lázeňském městě Piešťany byl dokončen v roce 1979 jako největší architektonické dílo Ferdinanda Milučkého

Surový beton a expresivní tvary odlehčují barevné interiérové prvky. Když návštěvník prochází interiérem Domu umění v Piešťanech, na každé úrovni oceňuje jeho mimořádnou propracovanost, díky které do sebe každá část objektu zapadá. Architekt Ferdinand Milučký si totiž potrpěl na preciznost. A památkáři naštěstí usoudili, že jde v kontextu slovenské architektury skutečně o ojedinělý úkaz.

Dům umění v lázeňském městě Piešťany byl dokončen v roce 1979 jako největší architektonické dílo Ferdinanda Milučkého. Významný slovenský představitel čisté moderny se proslavil už díky realizaci krematoria a urnového háje v Bratislavě, které získalo památkovou ochranu v roce 2006. Jeho tvorba se vyznačovala využitím prvků lidové architektury, kterou se mu dařilo přeložit do moderních betonových staveb.

Milučký Dům umění pravidelně navštěvoval a dohlížel, aby prospíval v souladu s jeho autorským záměrem. I díky tomu se podařilo dochovat exteriér i interiér, včetně dobového vybavení, které navrhovala architektova manželka Júlia Kunovská. Právě výjimečně dobře dochovaný původní design z let 1974 až 1980 vyzdvihovali památkáři při prohlídce objektu.

Ikonám slovenské architektury se totiž bohužel mnohdy nevyhnuly nepřirozené zásahy do jejich konceptu. I přízemí piešťanské stavby se v době postsocialistické transformace v 90. letech dočasně proměnilo na kasino a noční klub. Nicméně dlouholeté ředitelce Domu umění Editě Bjeloševičové se podařilo z něj opět udělat středobod kulturního dění v Piešťanech.

Dům umění

Foto: Radek Úlehla

Milučký prvky lidové architektury přeložil do moderní betonové stavby

Kulturní svatostánek se tak naštěstí od dob svého otevření i přes třeskuté devadesátky příliš nezměnil. V interiéru lze stále obdivovat barevnost v tónech československé trikolóry, které jsou v kontrastu s šedými a krémovými povrchy. Jednotlivé části vnitřního prostoru na sebe logicky navazují díky promyšlenému členění.

Editu Bjeloševičovou oslovila už před třemi roky sdružení Čierne diery a Docomomo Slovensko, která usilují o ochranu architektury moderního hnutí. Společně s dalšími osobnostmi architektury tak zažádala o zapsání Domu umění na seznam národních kulturních památek.

Dík patří zejména Lívii Gažové, která je hlavní iniciátorkou projektu a velmi se snaží přiblížit hodnoty architektury 20. století široké veřejnosti a dostat tyto skvosty do společenského povědomí. V budoucnosti budeme dále spolupracovat při popularizaci tvorby Ferdinanda Milučkého,“ říká Edita Bjeloševičová.

Dům umění v Piešťanech v současnosti úspěšně hostí bohatý kulturní program, jehož součástí jsou také komentované prohlídky celého objektu. Během nich architektky Livia Gažová a Eva Rohoňová odhalují návštěvníkům všechny zajímavé prvky, které by jim jinak mohly uniknout: paralelní stěny, kterými se Milučkého tvorba vyznačuje, ale také odkazy na lidovou kulturu či stropní svítidla a kruhová sedadla podle návrhu Júlie Kunovské.

Nový status památky by navíc mohl Domu umění pomoci získat nové prostředky pro obnovu v následujících letech. A i když je architekt tři roky po smrti, jeho dílo je naštěstí stále v dobrých rukách.

Dům umění

Foto: Radek Úlehla

V interiéru se podařilo zachovat dobové prvky

Dům umění

Foto: Radek Úlehla

Šedé plochy rozbíjí dominantní červená barva

Sára Goldbergerová

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.