Zpočátku chtěl mít všechny peníze v hotovosti, postupem času ale poznal sílu akcií a zjistil, že se nemusí spoléhat jen na výplaty plynoucí z jeho fenomenálních výkonů na basketbalových palubovkách. Legendární Shaquille O’Neal, jehož jméno se vrylo na desku Síně slávy díky angažmá v Los Angeles Lakers, je dnes úspěšným investorem, který své jmění hodnotí podle toho, zda může pomoci světu. Proto včas trefil Google, nasedl na Lyft a podpořil domácí bezpečnost přes startup Ring. Tím jeho příběh ale nekončí.

O’Neal mezi ostatními vždy vynikal. Na první pohled za to mohla především výška 213 centimetrů, která mu dávala obrovskou výhodu na hřišti. I proto během své devatenáctileté kariéry v NBA stál věčně pod košem, kde doskakoval odražené míče a čekal na přihrávky, o které se ve žluto-fialových dresech Lakers staral hlavně Kobe Bryant, jeho slavný spoluhráč a basketbalová ikona, jež koncem ledna tragicky zahynula. Jejich souhra byla natolik zásadní, že je považována za nejlepší v historii tohoto sportu.

Nikdo by si ale zřejmě nepomyslel, že se z O’Neala od draftu ze strany týmu Orlando Magic v roce 1992, z něhož o čtyři sezóny později přešel do Los Angeles, stane člověk s citem pro dobré investice a zájmem o dění v globálním byznysu.

Ostatně tomu neodpovídal ani jeho mindset – protože byl vychovaný sportem a pravidelnými výplatami, chtěl mít raději hotovost než podíly na firmách, s nimiž nemůže běžně nakládat. „Když jste mladý, chcete mít vše v hotovosti,“ zmínil v nové knize A-List Angels o celebritách, které rozšiřují své zaměření o investice do startupů.

Jeho postoj se však změnil krátce poté, co se upsal Lakers. Všiml si ho totiž Bill Gross, zakladatel tehdejšího technologické inkubátoru Idealab, který měl vizi vytvořit firmu s potenciálem konkurovat Amazonu – Big.com. Potřeboval však známý obličej pro marketingové kampaně a Shaq se jevil jako dobrá volba. Problém byl v tom, že mu nemohl nabídnout peníze (údajně dvacet milionů dolarů, které O’Neal chtěl), ale podíl ve firmě. Něco, s čím hvězda neměla reálné zkušenosti.

Nedůvěra v tento formát byla silnější než podstoupení rizika a Shaq nabídku odmítl. Pokud mu nemohly přistát peníze na účtu, nechtěl s tím mít nic společného. Zda to byl dobrý krok, je otázka, ale minimálně mu tato nabídka otevřela oči, což se projevilo v následujících letech. O’Neal pochopil, že možnost držet podíly v nadějných startupech může mít smysl i pro něj. O to víc, když zjistil, že mu podstatná suma vydělaná aktivní prací na palubovkách i přes pokrytí jeho životního standardu zbývá.

Měl jsem jich koupit víc

Ačkoliv bylo NBA na přelomu tisíciletí prestižní basketbalovou ligou, které se jiné soutěže nemohly rovnat, finanční situace v klubech nebyla zdaleka tak dobrá, jako tomu je dnes. Velké peníze pak přicházely hlavně v bonusech za ligové vítězství, což se O’Neilovi (respektive Lakers) podařilo v letech 2000 až 2002 třikrát za sebou. Pro mocného Shaqa to tehdy v příjmech znamenalo dosažení hranice 100 milionů dolarů.

To už byla suma, se kterou mohl vyrazit i vstříc investičnímu riziku. Mezi prvními želízky v ohni se objevil Google, který byl okolo roku 2002 na vzestupu a připravoval se na burzu. Tehdy jeho byznys stál výhradně na internetovém vyhledávači, což se basketbalové hvězdě původem z New Jersey zamlouvalo – napsat cokoliv do malého políčka, stisknout Enter a během pár vteřin očekávat relevantní výsledek.

Google znal, ale až zcela náhodně v restauraci vycítil příležitost, že by se do firmy Larryho Page a Sergeje Brinna dalo vhodně investovat. Nadhodil mu to jeden z velkých investorů Googlu, kterého v podniku potkal (a kterému hlídal děti). A zatímco mu v mysli rotovala hláška zakladatele Amazonu Jeffa Bezose o tom, že investice do čehokoliv, co zlepší svět, má dobrou hodnotu, rozhodl se do firmy před jejím vstupem na burzu investovat.

I když se přesně neví, kolik O’Neil do Googlu investoval, zhruba deset let poté, co se stala firma veřejně obchodovatelnou společností (19. srpna 2004), se mu každý investovaný dolar zhodnotil o 1 500 procent.

Pro legendárního pivota šlo navíc o prozření a vytvořil nový vzorec, který může být výhodný pro obě strany. Důležitá pro něj však byla myšlenka investování do startupů těsně předtím, než se upíšou burze. „Bylo mi to (Google, pozn. red.) prezentováno jako hit. Mou jedinou výčitkou doteď je, že jsem akcií nekoupil víc,“ vzpomíná Shaq.

Afroameričané kávu nepijí

Investování a skupování akcií O’Neilovi zachutnalo. Mířil jak na malé podniky typu myček aut, prodejce typických amerických koblih (kterých má zhruba dvacet) nebo noční kluby v Las Vegas, tak na nadnárodní giganty jako Apple, Pepsi, Coca-Cola nebo General Motors. V jeden moment vlastnil i 155 restaurací franšízy Five Guys a 40 fitness center s nonstop otevírací dobou. Jeho portfolio bylo rozmanité a pro někoho i šílené.

Náklonnost projevoval také oblasti s alternativní taxi dopravou, respektive startupům Lyft nebo Uber, do nichž investoval předtím, než začaly operovat se statusem veřejně obchodovatelných subjektů. Konkrétně pro Lyft mimo jiné točil sérii inspirovanou oblíbeným formátem Carpool Karaoke Jamese Cordena, kdy si do auta zval různé hosty a vedl s nimi diskuze.

Investoval mimo jiné do firmy Ring, která se zabývala domácím zabezpečením. Jakmile ji pak koupil Amazon za zhruba jednu miliardu dolarů, Shaq se mohl radovat z velkého výnosu. Byť se toto všechno jeví jako úspěšná jízda, je pár situací, kterých i mohutný Shaq lituje. Třeba té se Starbucks.

V rozhovoru pro Yahoo před časem řekl, že investici do nyní největšího kavárenského řetězce zamítl z toho důvodu, že „neviděl příliš mnoho Afroameričanů, kteří by pili kávu“. Nevěřil ani vizi Howarda Schultze (tehdejšího šéfa Starbucks) ohledně rozmístění poboček do většiny afroamerických lokalit.

„Zůstal jsem věrný svému srdci a mé víře. Nikdo z mé rodiny nepil kafe. Pili jsme horkou čokoládu nebo černý čaj. Pokud by někdo chtěl otevřít podnik s černým čajem, souhlasil bych,“ vysvětloval své rozhodnutí.

Naslouchat a dělat to pro lidi

Každý investor má svůj styl, na základě kterého se rozhoduje. Samozřejmě okolo sebe může mít i početný tým lidí s bohatými zkušenostmi. Ani Shaq své rozhodování neponechává čisté náhodě a nerozhazuje své jmění, které je odhadované na zhruba 400 milionů dolarů, jak se mu zachce. Řídí se základními pravidly, které se kdysi naučil – ověřování, naslouchání a sociální zodpovědnost.

Ačkoliv neměl ambice, stát se špičkovým investorem, dokázal se v této specifické oblasti dostatečně dobře zorientovat. Když narazil na firmu, do které by mohl investovat, ověřil si, co vlastně dělá. Poté se sám sebe zeptal, zda to pro něj dává smysl a jestli je on ta cílová skupina zákazníků. Pokud není (viz příběh se Starbucks), dává ruce pryč. Pokud je, má otevřenou náruč.

Jeho velkou inspirací je pochopitelně Warren Buffett, který je prvotřídním investorem s letitými zkušenostmi. I proto se slavný basketbalista netají tím, že se snaží aplikovat podobné postupy jako Věštec z Omahy, jak se 89letému Buffettovi přezdívá. O’Neil si nicméně stále zachovává svou pověstnou pokoru. „Máma by byla zklamaná, kdybych mluvil o číslech,“ říká. „Vypadalo by to, jako že se vytahuju, a to já nechci,“ dodává, když přijde řeč na to, jak vysoké jmění dnes vlastně má.

Co je ale nejdůležitější – nechce to podle svých slov dělat pro osobní zisk, nýbrž pro okolní svět. Obyčejné lidi, kteří jsou jako on v dobách, kdy hrál za univerzitní tým a v koutku duše snil o tom, že v šatně nějakého týmu z NBA bude jeho místo s dresem a teniskami. Není tak ani divu, že se podílí na filantropickém projektu pro podporu dětí s nejistou budoucností.