Už nejsme značka jen pro skalní fanoušky, říká Jelič z Winegeeku. Ročně chce prodat půl milionu lahví
„Věřím, že segment vín, v němž se tolik let pohybuji, má mnohem větší potenciál,“ míní známý propagátor naturálních vín. I proto nyní mění strategii.
Přestože vyrůstal v Praze, k vínu měl Marko Jelič blízko odjakživa. Vyráběli ho již jeho moravští předkové a rodinnou tradici přerušila až kolektivizace. Druhou polovinu vinařských genů má ze Srbska, kde jeho rodina vlastní vinařství s dvaceti hektary a titulem Vinařství roku. Při sbírání zkušeností ve vinných regionech však přišel na to, že ho nejvíc fascinuje, když vinař k vinicím i výsledným produktům přistupuje udržitelně a s respektem. Vína, která splňovala tyto parametry, začal před deseti lety dovážet do Česka pod značkou Winegeek. Po první dekádě Jelič chystá další fázi růstu a začíná zásadní proměnu, která má značku posunout na novou úroveň.
Svět vín z udržitelné produkce začal Pražan se srbskými kořeny do hloubky objevovat už před osmnácti lety. Během nich se z rodinného vinařství přesunul do Itálie, kde obor začal studovat na vysoké škole, a také absolvoval stáže na vinicích v dalších evropských regionech a Jihoafrické republice.
„V zahraničí jsem byl celkem dlouho, a když jsem působil v jednom špičkovém vinařství v Itálii, cítil jsem, že je na čase se vrátit do Česka. Nejprve jsem se živil vinným marketingem, který mě bavil už od doby rozvíjení rodinného byznysu. Stále jsem ale pendloval mezi Itálií a Českem, měl jsem spoustu kontaktů přímo na vinaře – někteří se postupně rekrutovali i z mých spolužáků z vysoké, takže nějak přirozeně došlo na to, že jsem začal jejich vína vozit do Česka,“ vzpomíná Jelič.
Marko Jelič je posledních několik let na české gastronomické scéně známý především jako vinný geek a propagátor naturálních vín. Tedy takových, pro která je réva pěstována v souladu s principy ekologického nebo ještě o úroveň přísnějšího biodynamického zemědělství a která jsou zároveň vystavena co nejmenším zásahům při zpracování ve sklepě. Výsledkem je nápoj, u něhož co možná nejvíce vyniká jeho původ a charakter.
„Velká část vín, která mě zaujala a která jsem začal do Česka dovážet, tyhle parametry splňovala ještě v době, kdy se pojem naturální víno vůbec nepoužíval. Winegeek jsem tak nezaložil primárně se záměrem soustředit se pouze na tento segment. Moji přátelé z Itálie tenhle způsob zemědělství a výroby žili, aniž by ho měli vědomě marketingově formulovaný. Až postupně se začalo ukazovat, že je pro tahle vína stále více užívána škatulka naturální, dodnes vlastně nestandardizovaná,“ říká Jelič.
Společně s několika dalšími obchodníky na českém trhu se tak zařadil mezi hrstku lidí, která upozorňovala na to, že vína z udržitelné produkce mají velkou přidanou hodnotu ve svém ekologickém rozměru. A kdo má s naturálními víny, jakkoliv je tento termín legislativně nezakotvený, osobní zkušenost, ví také, že mají ještě jednu výhodu. Hlava po nich bolí podstatně méně – samozřejmě pokud se pijí se zdravou mírou.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Nikdy jsem ale nebyl v této definici příliš dogmatický. Šlo mi především o to dovážet do Česka mimořádně chutná, dobrá vína. A v současnosti čím dál více vnímám, že radikalizace hnutí naturálních vín není pro tenhle konkrétní segment ta nejlepší reklama. Nejvíce mi záleží na tom, aby vína byla z trvale udržitelné produkce a zároveň byla kvalitní a stabilní. Bohužel nálepka naturální negarantuje, že víno zmíněné parametry splňuje,“ vysvětluje Jelič.
Naturální vína totiž mohou mít kvůli špatným příkladům pověst vín podivných. Jenže udržitelně zpracované víno by rozhodně nemělo chutnat vadně. Za vady se mnohdy schovávají produkty, které se vinaři až příliš utrhly ze řetězu, ale přesto se rozhodl je vypustit na trh. Když na ně dá nálepku „funky“, dělá celému odvětví přírodních vín medvědí službu – často je totiž jako funky označeno například i nefiltrované, avšak technicky bezvadné víno. Proto Jelič už od začátku svého podnikání do portfolia vybírá jen taková vína, která již prošla sítem. Aby mohli mít zákazníci při výběru v selekci plnou důvěru a nehrozilo, že nad moky, které u něj pořídí, ohrnou nos.
Vzhledem k tomu, že lahve dodává do restaurací, jako je třeba La Degustation Bohême Bourgeoise, Eska, Entrée, Taro, U Matěje, U Kalendů nebo bratislavská Irin, nemůže si takový přešlap dovolit. Právě díky pečlivému výběru ale síť zákazníků postupně roste a Winegeek je v současnosti rozkročený napříč celou českou gastroscénou i onlinem. Jelič víny nezásobuje jen do finediningové podniky, ale také malá bistra či kavárny.
Přesto se podle něj nedá říct, že by zatím byla naturální – respektive udržitelně zpracovaná – vína součástí mainstreamu. „Myslím, že v této radikální definici se do něj ani dostat nemohou, protože jdou ruku v ruce stále s dogmatičností. A to je právě to, čemu se chceme vyhnout a celé téma odlehčit. Když se totiž zaměříme na všechna vína, která jsou dělaná udržitelně, tak ta se mohou dostat ke všem lidem, kteří jsou ochotní dát za jednu lahev řekněme tři sta a více korun, což je najednou obrovský trh.“
A Marko Jelič se nyní pokusí přesně o to – rozšířit okruh lidí, kteří raději sáhnou právě po takovém vínu. Domnívá se totiž, že po deseti letech, během nichž jeho byznys fungoval organicky a postupně rostl, přišel moment, kdy narazil na svůj strop. A je na čase začít oslovovat i jiné publikum a neomezovat se bublinou, která byla až do nynějška jeho hlavním odbytištěm.
„S týmem jsme v rámci osvěžení portfolia vyrazili do Itálie, abychom objevili nová, pro mainstream mnohem pochopitelnější vína. Zároveň jsme ale hledali takové vinaře, kteří splňují naše představy o kvalitě. Jen teď na jaře nás čeká několik dalších cest. Do teď jsme byli skutečně geekovskou společností, to bych chtěl nyní využít a získat násobně větší záběr. Jsem ochotný udělat spoustu změn, abychom mohli Winegeek posunout dál k novému publiku,“ říká Jelič.
Strop, o kterém je řeč, je 40 tisíc lahví, které se Jeličovi podařilo loni prodat – v porovnání s rekordním covidovým rokem šlo o 10procentní růst. Podle Jeliče jde v historii jeho podniku o rekordní číslo, ke kterému pomohlo mimo jiné i rozšíření portfolia o vína pro „širší publikum“. Nyní se tak chce dále soustředit na produkci z jihu a také z méně známých regionů. V plánu je také změna v tom, jak celá značka Winegeek vypadá a působí. Jelič chce, aby více reflektovala to, jaké lahve bude do Česka dovážet v nadcházejících letech.
„Zaměříme se na objektivně chutná a snáze uchopitelná vína z klasičtějších apelací. Stále zůstaneme v kontextu udržitelné produkce – na českém trhu chceme být v této oblasti jedničkou. Protože i když se toho mění spousta, naše vize je stále taková, abychom svým podnikáním ve finále přispěli k obnově půdy a k rozšiřování povědomí o tom, jak je ekologické zemědělství důležité,“ dodává Jelič.
Vinný geek se tak po deseti letech odpíchne od „geekovství“. Od tak zásadního kroku si slibuje, že v horizontu tří let jeho značka vyroste na desetinásobný obrat – což znamená, že ročně prodá přibližně půl milionu lahví. „Stagnace podle nás neexistuje. Věřím, že segment vín, ve kterém se už tolik let pohybuji, má mnohem větší potenciál. Proto se snažíme hledat krásné věci, které budou chutnat komukoliv, bez ohledu na marketingové pozlátko“ uzavírá Jelič.