V Česku připadá na osobu 1932 kil emisí a 570 kil odpadu. Jde o jeden z nejhorších výsledků v EU

Životní prostředí v Česku je stále jedno z nejhorších v EU. Produkujeme nadprůměrné množství odpadu i emisí.

V produkci odpadu jsme se zhoršili, ročně ho na jednoho obyvatele Česka připadá 570 kilogramů

Podle nové zprávy Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC), která vyšla v druhé polovině března, bychom měli emise výrazně snížit v následujících osmi letech, jelikož se v klimatické změně blížíme k okamžiku, z něhož už nebude cesty zpět. Česko si ale bohužel v tomto ohledu příliš dobře nevede. Emise z průmyslu u nás totiž meziročně stouply o 11 procent a jsou tak v rámci EU deváté nejvyšší. Vyplývá to z analýzy pro pilíř životního prostředí, který je zahrnutý v Indexu prosperity Česka. Umístili jsme se v něm na 22. místě z 27 unijních států.

Vzduch v Česku stále zhoršují průmyslové emise. Ročně jich vyprodukujeme 1 932 kilogramů na obyvatele a z dat mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci dokonce vyplývá, že kvůli špatnému vzduchu v Česku ročně zemře 3 200 lidí. V přepočtu na obyvatele jde o 21. nejvyšší hodnotu z 27 unijních zemí. Jedním z důvodů je, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější v EU. Německo je přitom stejně průmyslové jako Česko, u nás přesto na jednotku HDP spotřebujeme o 50 procent více energie.

Nejlépe je na tom naopak Švédsko, kterému se v záležitostech životního prostředí daří dlouhodobě. Situace se naopak podstatně zhoršila v Dánsku, které se propadlo o osm příček. Za změnou stojí přibližně 50procentní nárůst vyprodukovaných emisí skleníkových plynů na obyvatele a snížení podílu recyklovaného odpadu.

„Strategií Česka by proto měla být kombinace zvyšování přidané hodnoty, energetické účinnosti a energetické soběstačnosti – respektive diverzifikace dovozů zdrojů energie. V případě domácností data ukazují, že spotřebováváme o 16 procent více energie – především na vytápění a ohřev vod – než Švédsko. Nejen firmy, ale i domácnosti mohou výrazně snížit náklady na energie investicemi do energetické soběstačnosti,“ vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

index-1

Foto: Index prosperity Česka

Stav životního prostředí v zemích EU

Jisté snahy směrem k energetické soběstačnosti v Česku jsou. Loni se čtyřikrát zvýšily žádosti o fotovoltaiku a ministerstvo životního prostředí od podzimu 2022 rozšířilo dotační program Zelená úsporám, který má podpořit energeticky úsporná opatření v bytech a rodinných domech. David Navrátil však dodává, že i když se loni výrazně zvýšil instalovaný výkon fotovoltaiky, v sousedním Polsku byl nárůst na obyvatele v porovnání s Českem několikanásobný.

Co se zvýšení emisí v průmyslu týče, hlavní příčinou tohoto jevu byl podle odborníků oslovených pro Index prosperity Česka loni především návrat na úroveň výroby před pandemií covidu. K největšímu meziročnímu nárůstu došlo v odvětvích chemického průmyslu a zpracování kovů, nejvíce ale ke znečištění přispívá spalování uhlí, které bylo loni zodpovědné za 40 procent emisí skleníkových plynů.

„Rychlá dekarbonizace sektoru energetiky v souladu s cílem ukončení využívání uhlí do roku 2033 představuje největší příležitost pro snižování emisí v České republice. Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze ušetřit více než 20 milionů tun oxidu uhličitého ročně do roku 2030,“ říká Lucie Ješátková, tisková mluvčí rezortu životního prostředí.

Na základě Pařížské dohody, která má za cíl udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí, se přitom Česko jako člen EU zavázalo společně s ostatními členskými státy snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 procent ve srovnání s rokem 1990. Dosavadní vývoj ale potvrzuje slova Hany Müllerové, vedoucí Centra pro klimatické právo a udržitelnost ÚSP AV ČR.

„Závazky, které státy dosud přijaly, ve svém celku nestačí na to, aby se globální oteplení vešlo do stanovené hranice dvou stupňů Celsia. Vyhlášené závazky se navíc často dokonale nepropisují do politik a opatření. Potřebujeme tak promyšlený a integrovaný přístup, který nám umožní reagovat na změnu klimatu ve všech sektorech. Na mezinárodní úrovni máme řešení v podobě Pařížské dohody, ale vlády musejí přijmout příslušná opatření,“ komentovala vydání nejnovější zprávy IPCC.

Vysoké emise ale nejsou podle Indexu prosperity Česka to jediné, v čem u nás pokulháváme. Oproti minulému roku jsme se zhoršili i v produkci odpadu, kterého ročně na jednoho obyvatele připadá 570 kilogramů – meziročně to je o 63 kilogramů více, umístili jsme se tak na 18. místě. Zvýšil se alespoň podíl odpadů, které lze opětovně využít. Celkem o tři procentní body. V současnosti se tak u nás recykluje třináctý nejvyšší podíl odpadu v EU.

Důvodem je pravděpodobně efektivnější vybírání bioodpadu, ve kterém ale i tak máme stále co zlepšovat. „Ve skutečnosti jsme zaznamenali jen mírné zlepšování, města a obce zavádí třídění biologicky rozložitelných odpadů, u ostatních komodit neregistrujeme žádné výrazné změny,“ doplňuje Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací v Institutu cirkulární ekonomiky. Přesto ale stále velká část bioodpadu končí v nádobách na směs. Podle analýz institutu by dokonce 70 až 80 procent směsného odpadu mohlo být dále vytříděno k recyklaci.

Index prosperity životní prostředí

Foto: Index prosperity Česka

Stav životního prostředí podle jednotlivých indikátorů