Po bakalářském studiu na Technické univerzitě v Liberci odjel do Japonska, kde začal studovat architekturu na magisterském stupni. V zemi vycházejícího slunce nakonec zůstal déle, než čekal. Dnes nese Jan Vranovský zkušenost, jakou má málokdo. Prošel tam totiž několika ateliéry – včetně studia od známého architekta Juna Aokiho.

„Spousta Japonců magisterský obor už nedělá, skončí u bakaláře. To studium je specializovanější, odpovídá asi našemu Ph.D. – a je to trochu výzkum. Stavěli jsme tam například pavilon z milionu jídelních hůlek. Odnesl jsem si z toho zkušenost, že zvládnete cokoliv, pokud je potřeba to udělat. Člověk si ověří, že je mnohem ohebnější, co se nějakých schopností týče,“ vypráví v podcastu Město architekt Jan Vranovský.

O japonské architektuře Vranovský říká, že jí pořád plně nerozumíme a Japonci naopak nerozumí té naší. Je to dané tím, že ta východoasijská vychází z velmi dlouhé tesařské tradice. „Velmi často máme dojem, že chápeme, co se tam děje, nebo že se Japonskem inspirujeme. Nebo že jsme se mu přiblížili minimalismem. Ale pořád je to velmi vzdálené. To, co tvoří, ta jinakost a krása… Pořád to není jasně popsané,“ líčí.

Z tesařské tradice pak plyne také velmi silný smysl pro detail. Kvůli němu japonští architekti nechtějí stavět ve světě. Když přijdou do Evropy, často podle Vranovského zjistí, že úroveň detailu, v jaké jsou zvyklí pracovat, tady vůbec neexistuje. S jinou řemeslnou úrovní než tou japonskou pak pracovat zkrátka neumí.

Ostrovní stát má v architektuře také velmi silnou tradici mezi mistrem a učněm. Ten přetrvává řadu let, v Japonsku se tak vždy mluví o něčím učni, který byl zase učněm toho a toho architekta. „To, kdo byl koho učitel či mistr, je velmi důležité. Vznikají z toho linie, ve kterých se předávají spojující myšlenky nebo přístupy. Jsou to několikagenerační linie. Tím pádem je tam i hodně těžké získat smlouvu, vybírají si, aby pak člověk neudělal všem předchozím generacím ostudu,“ vypráví Vranovský.

Rozdílná jsou v konečném důsledku i japonská města. Vranovský říká, že tam třeba vůbec neexistují náměstí. Města tradičně vznikala kolem cest, kde se lidé zastavovali a nakupovali. Živým jádrem měst je tak jedna lineární ulice s obchody, což funguje dodnes.

Podcast Město s architektem Janem Vranovským si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcastech, Google Podcastech či na YouTube. Uslyšíte v něm mimo jiné odpovědi na tyto otázky:

• Jak to chodí na japonské univerzitě při studiu architektury?
• Proč je v japonských ateliérech ticho?
• Jaké to bylo pracovat u Juna Aokiho?
• Co jsou v architektuře pojmy ma, oku nebo wabi-sabi?
• Co z Japonska zůstalo v jeho práci v novém studiu v Praze?

Foto: vvaa-studio.com

Kancelář v knihkupectví v Tokiu