V Karlíně otevřela rodinný podnik v secesním stylu. Chceme být zastávka mezi kanclem a Kohouty, říká
Café V Ráji propojuje historický interiér s moderním přístupem. Šéfka Kristina Klicperová v podniku vsadila na mladý tým a sousedskou atmosféru.
Na Karlínském náměstí v Praze, v historickém domě s klasicistně-secesní fasádou, otevřelo letos v květnu Café V Ráji. Za podnikem stojí Kristina Klicperová, která vdechla život prostoru, jenž byl léta nevyužitý. „Dům patří tátově firmě, která měla ve správě i dva nebytové prostory. Dlouho jsme přemýšleli, co s nimi udělat, a nakonec jsme se rozhodli pro kavárnu,“ popisuje v rozhovoru pro CzechCrunch. Na projekt ale zdaleka není sama – kromě otce se do něj zapojuje celá její rodina i tým mladých lidí, na které při výběru zaměstnanců vsadila.
Dům V Ráji, ve kterém se kavárna nachází, zaujme na první pohled nejen svým názvem, ale především fasádou. Jedná se o kulturní památku, a právě s ohledem na tuto skutečnost byl vytvořen i interiér samotného podniku, o který se postarala designérka Aneta Krupková. „Původně jsem potřebovala jen pomoc s detaily, ale Aneta přišla s nápadem pojmout celý interiér ve stylu, který respektuje historický charakter budovy. Dala tomu nádherný secesní nádech,“ vysvětluje Klicperová.
Karlín, kde se nová kavárna nachází, je známý pro svou gastro kulturu. Ulice jsou lemované bistry, restauracemi i řemeslnými pekárnami, Kristina Klicperová je ale přesvědčena, že si každý může najít svou vlastní klientelu. „Koncept Café V Ráji, který propojuje pracovní schůzky, rodinné zastávky a kulturní i komunitní akce, se zatím ukázal jako správný,“ říká v prostorách podniku, který s otcem vybudovali.
Ačkoliv sama vystudovala informační management, v gastronomii se pohybuje už od svých patnácti let. Pracovala nejčastěji za barem a pozice provozní je tak pro ni zcela nová. Proces zprovoznění kavárny byl i proto neobvykle dlouhý – od první upoutávky na instagramovém profilu až k samotnému otevření uběhly bezmála tři roky. Klicperová čekala, až se dokončí renovace budovy, a dávala si zároveň čas na řešení detailů a dostudování vysoké školy.
I přesto se ale vyskytly v prvních měsících problémy, na které nebyla připravena, především co se logistiky nebo financování týče. „Šla jsem do toho možná s růžovějšími brýlemi, než jaká je realita. Ale ta realita je i tak dost růžová,“ říká vděčně a s úsměvem po šesti měsících provozu.
Kavárna se zaměřuje především na místní sousedskou klientelu, zájem o expanzi tak Kristina Klicperová zatím nemá. „Chci, aby to bylo stabilní a udržitelné místo, nejen pro mě, ale i pro tým a zákazníky. Nemám ambice otevírat další pobočky, chci jen, aby tady všichni – včetně mě – byli spokojení,“ říká. I proto pořádá v podniku sekáče nebo koncerty klasické, jazzové i moderní hudby, které má na starost její bratr Norbert s manželkou.
Café V Ráji se zároveň už od svého počátku zaměřuje na zaměstnávání mladých lidí a studentů, včetně těch, kteří se teprve učí v gastronomii pracovat. „Na začátku to bylo velké rozhodování – zda vzít někoho zkušeného, nebo jít do začátečníků. Nakonec jsme zvolili mladé lidi, a jsem za to rozhodnutí vděčná,“ říká šéfka podniku.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPrávě pomalý přístup jí umožnil vybudovat tým, který se i v krušnějších začátcích osvědčil. Toho se chce držet i nadále. „Mám na paměti, že budu možná jednou plánovat rodinu a že můj čas je omezený. Pokud to teď budu dělat na 150 procent, budu muset najít někoho, kdo bude ochotný pokračovat stejným tempem. A sehnat takového člověka je těžké. Proto se snažím vybudovat tým, který bude samostatný, aby se dokázal navzájem podporovat,“ vysvětluje.
V reakci na dotaz ohledně budoucích plánů se mladá šéfka jen skromně usmívá. Chce budovat karlínskou komunitu a vytvořit prostor, ve kterém se budou lidé cítit dobře. A to třeba i večer – zatím totiž podnik zavírá už kolem osmé hodiny. „Rádi bychom se časem proměnili i v bar. Neplánujeme být otevření do jedné ráno, ale chceme vyjít vstříc lidem, kteří odcházejí z práce a hledají místo, kde si mohou odpočinout,“ říká Klicperová a se smíchem dodává: „Třeba pak budeme něco jako mezizastávka mezi kanclem a Dvěma Kohouty.“