Pokud jste se někdy přiblížili k fabrice na výrobu krmiv pro psy či kočky, s velkou pravděpodobností vás praštil do nosu nepříjemný zápach. Jiří Švihálek se na to rozhodl jít jinak. Před deseti lety založil českou značku žrádla pro zvířata Yoggies, u jehož výroby jsou spíš cítit bylinky, které se do granulí přidávají i s probiotiky. Švihálka však zajímá i to, jak granule křupe, a zkoumá rozdíly mezi chutěmi psů a koček. Všechno přitom začalo speciálním psím jogurtem.

Kdo by čekal, že se Jiří Švihálek pustil do podnikání s psí výživou coby zkušený absolvent veteriny či oboru biologie, byl by na omylu. Před Yoggies zasvětil svůj život pohostinství. S manželkou provozoval vlastní hotel v Jindřichově Hradci a později penzion ve středních Čechách. Vše ale změnila jedna rutinní procházka s jejich labradorem Roxym, během které pes sežral jed. „Dodnes pořádně nevíme, co to bylo. Buď snědl nějakou otrávenou návnadu nebo otrávenou myš,“ popisuje pro CzechCrunch Švihálek.

Polomrtvého psa se sice podařilo zachránit, nicméně jed značně poškodil celé jeho trávicí ústrojí od krku přes orgány v dutině břišní až po konečník. Všechno zlé je ovšem k něčemu dobré. Švihálek byl v té době ze své dosavadní práce totálně vyhořelý a tato příhoda mu přinesla nový impuls do života. Začal se horečně pídit po tom, jak by mohl Roxyho dát zase do pořádku.

„V Hospodářských novinách jsem četl článek o Řekovi, který začal ve Spojených státech vyrábět řecké jogurty a má kolem toho strašný byznys. A v tom článku byla fotka, na které seděl na gauči a dával svým dvěma německým ovčákům vylízat kelímek s jogurtem,“ vzpomíná Švihálek, kterého tehdy okamžitě napadlo, zda by probiotické kultury v jogurtech, jež působí pozitivně na lidský trávicí trakt, nedokázaly prospět i psímu zažívání.

Švihálek, který tehdy zkoušel podnikat ve světě financí, okamžitě zahájil samostudium fungování psího organismu a začal pracovat na receptuře jogurtu se správnými mikroorganismy. Díky celé anabázi s Roxym již měl mezi veterináři kontakty, a tak nápad konzultoval i s nimi a později s profesionály z laboratoří. Díky tomu zjistil, z jakého mléka by takový jogurt měl být vyroben a jaké probiotické kultury by se do něj měly přidávat.

Celý vývoj jej vyšel zhruba na čtyři miliony a pohltil většinu rodinného jmění. „Manželka donedávna nevěděla, kolik jsem do toho narval, jinak by mi to zarazila,“ říká s úsměvem Švihálek, který tehdy projekt rozjel s investorem, což dnes označuje za velmi nešťastné rozhodnutí. Důvodem je moment, který nastal o osm let později: společník držící polovinu podílu chtěl Yoggies prodat do zahraničí investičnímu fondu. S tím však český zakladatel nesouhlasil, investora vyplatil a z Yoggies udělat ryze rodinnou firmu.

Dnes portfolio značky čítá na 170 výrobků a tržby se v posledních třech letech pohybují okolo 300 milionů korun. V roce 2019 se přitom držely pod hranicí stovky. Pak ale přišel covid, který podle Švihálka společnosti výrazně pomohl. Prodeje vzrostly a do firmy se po sbírání zkušeností v cizině vrátil jeho syn, který začal ve velkém šlapat do marketingu.

Ochlazení na e-commerce trhu firma prozatím výrazněji nepocítila, a to i proto, že stojí nejen na prodeji koncovým spotřebitelům, ale také obchodníkům. Díky nim dnes Yoggies dodává tři a půl až čtyři tisíce tun granulí a přes 60 tisíc kusů jogurtů ročně nejen na český, ale také slovenský, belgický, norský, řecký, maďarský, slovinský či chorvatský trh.

Granule a endorfin

Od doby před deseti lety, kdy Švihálek začal prodávat psí jogurt, ho také postupně vyvíjel tak, aby jej zbavil laktózy, kterou psi neumějí trávit. „Zajímavostí je, že jsme ho původně chtěli dělat z českého ovčího mléka, abychom podporovali lokálnost, ale jogurt se s ním vždy zdrcnul. Až jsme přišli na to, že ovce v Krkonoších spásají příliš kyselé bylinky. Proto dnes vozíme sušené ovčí mléko z Nového Zélandu, které není k dostání ani v klasických jogurtech pro lidi,“ vysvětluje.

Co ovšem firmu nakoplo nejvíce, byly granule, které začala prodávat rok po jogurtech. A opět se jednalo o velmi specifický produkt. Přestože jogurty Roxymu pomáhaly, krmení bylo stále oříšek a nepomáhalo ani krmivo doporučené přímo veterináři.

Švihálek dostal doporučení na granule lisované za studena, které si díky formě zpracování obecně uchovávají více živin. V Česku však nenašel žádného výrobce takového krmiva, které by odpovídalo jeho požadavkům. Pochodil až v Německu, kam přišel s nápadem přidávat do něj probiotika.

Opět následovalo kolečko pokusů a omylů a i zde sehrála roli náhoda. Stále se totiž nedařilo vytvořit granuli, která by byla konzistentní. Jak se později ukázalo, problém spočíval v českém hovězím, které bylo méně tučné, než vyžadovala tvrdost granulí. Až s jednou omylem použitou dávkou hovězího z Německa držela granule pohromadě. „V laboratoři jsme pak zjistili, že ten rozdíl činila pouhá dvě procenta tuku. I ta ale udělala hodně,“ dodává Švihálek.

Mohlo by se zdát, že psovi je jedno, zda žvýká tuhou, či měkčí granuli. Nicméně zkušenosti prý ukazují, že to jedno není. „Je to dobré možná pro starší či nemocné psy, ale pro zdravého psa je efektivnější tvrdá granule, která čistí zubní kámen, všechny ingredience v ní drží pohromadě a lépe se s ní i manipuluje. A navíc je sekundárním efektem tvrdé granule to, že se psovi při jejím chroupání vyplavuje endorfin, tedy hormon štěstí,” říká podnikatel.

Je libo protein z peří?

Granule lisované za studena s probiotiky a bez chemických dochucovadel se rychle staly vlajkovou lodí společnosti, která jich dnes nabízí celou řadu v nejrůznějších variantách a příchutích a s bylinami. Jak majitel firmy říká, na dveře jim ale klepe spousta obchodníků nabízejících nekvalitní suroviny. V Yoggies je však odmítají, i když by prý stačilo jen do složení neurčitě uvést, že žrádlo obsahuje také vedlejší produkty živočišné výroby.

Švihálkův syn Jiří, který se ve firmě stará o marketing, k tomu doplňuje, že krmivářský průmysl je podle něj regulován ještě hůř než průmysl potravinářský. „Funguje zde silná lobby a výrobci mohou do krmiv přidávat v podstatě cokoliv. Hlavní problém je, že výrobce to na obalu nemusí uvádět moc konkrétně. Pokud použije třeba pařáty nebo zobáky, napíše jen vedlejší produkty živočišné výroby. A to může být široké spektrum od masa až třeba po proteinový výtažek z kuřecího peří,“ jmenuje jednu surovinu, kterou jim právě v minulosti nabízeli nejmenovaní obchodníci jako skvělý doplněk do žrádla.

U granulí a jogurtů tu ale nekončí. Yoggies má už v nabídce také pamlsky, předpřipravenou vařenou stravu, BARF neboli produkty založené na syrové potravě i omáčky k dochucení granulí či vegetariánské produkty pro nemocné psy, kteří nestráví živočišnou bílkovinu. V poslední době se začínají zabývat také krmivem pro kočky, jejichž jazýčky jsou podle Švihálka daleko mlsnější než ty psí. „Kočka je stoprocentní masožravec. Pokud jim do jídla přidáte kvůli sacharidům rýži či pohanku, některé z nich vám to nebudou žrát. Navíc potřebují méně hustou stravu než pes. A rozdílů je víc,“ vysvětluje Švihálek.

Jak sám říká, neustále se dozvídá něco nového, s čímž také přichází nápady na další produkty a zároveň investice do techniky na jejich realizaci. Součástí produkce se tak staly například lyofilizátory, které suroviny suší mrazem, nejrůznější bylinné směsi, pomáhající zlepšovat neduhy spojené nejen se zažíváním, a firma má i vlastního řezníka.

Yoggies se nyní chystá na expanzi na další evropské trhy. „Zájem o nás projevily i větší obchodní řetězce, ale z kapacitních důvodů jsme jim zatím nebyli schopni vyhovět,“ říká Švihálek s tím, že právě rozšiřování výroby je jedním z cílů, na kterých chce v budoucnu pracovat. Tak, aby se Yoggies mohlo vyrovnat i velkým výrobcům krmiv.