Možná nevíte, jak se jmenuje ani k čemu sloužila, budovu elektrárny Battersea v Londýně ale přesto dost možná dobře znáte. Objekt z první poloviny 20. století je ikonický už sám o sobě, jelikož představuje jednu z největších cihlových staveb na světě, kromě toho se ale objevil také v několika filmech nebo na přebalu alba Animals od Pink Floyd. Battersea posledních několik desítek let zelo prázdnotou, teď se ale otevřelo veřejnosti v krásné renovované formě.

Budova z 30. let minulého století patří mezi dominanty Londýna, takže její znovuotevření představuje významnou událost. Elektřina se zde už vyrábět nikdy nebude, místo toho rozsáhlý interiér obsadila přes stovka obchodů, několik stovek bytů a desítky tisíc metrů čtverečních kancelářských prostor – ty budou skoro z poloviny náležet Applu, který zde chce vytvořit svůj nový kampus.

Netypická stavba se čtyřmi velkými komíny kdysi obsahovala dvě uhelné elektrárny, propojené do jednoho komplexu. Celek vznikl podle návrhů energetických inženýrů a také architektů J. Thea Hallidaye a Gilese Gilberta Scotta, který stojí i za ikonickým designem britské červené telefonní budky. Zejména pro Scottův přístup bylo typické kombinování opulentního gotického stylu s modernismem, díky čemuž i jinak čistě užitné budovy, jako i elektrárna Battersea, získaly unikátní vzhled.

Stejně zajímavý byl vnitřní design, přisuzovaný hlavně Hallidayovi. Kontrolní místnost první elektrárny dostala bohatou výzdobu ve stylu Art Deco, hala s turbínami byla zase zčásti obložená italským mramorem. Podlahy pokrývaly leštěné parkety a mezi několika podlažími se pak chodilo po schodištích z kovaného železa. Druhá elektrárna si kvůli problémům s financováním musela „vystačit“ s méně luxusními, převážně ocelovými prvky.

Battersea vznikla ve dvou fázích. První se postavila mezi lety 1929 a 1935, přičemž energii začala generovat už před svým dokončením. Na kompletní dostavění druhé fáze se ovšem čekalo až do roku 1955 – plány totiž narušila 2. světová válka. Pak komplex naplno dostával svým rozměrům, když při spotřebě přes milion tun uhlí ročně patřil na tehdejší dobu k nejvýkonnějším elektrárnám minimálně v Evropě. Dodával energii pro střední a východní Londýn – skoro pětinu celkového objemu, co tehdy město spotřebovalo.

Po dvou dekádách fungování nicméně úctyhodné – a díky své architektuře oblíbené – zařízení ztratilo významnou část dřívějšího lesku. Stárnoucí technika v 70. letech už produkovala podstatně méně energie než kdysi a naopak rostly náklady na provoz a údržbu. V roce 1975 se zavřela první elektrárna, v roce 1983 pak následovala druhá. Normálně by to znamenalo zbourání jinak neužitečného objektu, pár let před kompletním zavřením ale byla Battersea díky úspěšné kampani na záchranu zařazena na seznam památkově chráněných budov.

Následovalo třicet let vymýšlení a plánování, co s jednou z dominant Londýna udělat. Nejdříve z ní měl být zábavní park s obchody a restauracemi, kvůli masivnímu nárůstu nákladů oproti odhadům ale projekt v prvních fázích rekonstrukce selhal. Tou dobou už z Battersea naneštěstí odstranili část střechy, takže byla konstrukce vystavená vnějším vlivům. O několik let později Battersea koupil jiný developer a chtěl ji oživit jako nákupní středisko s restauracemi, bary, kluby, kinem či galerií. Také selhal.

Další pokus přišel až v roce 2006, opět s novým majitelem. Komplex měl znovu (alespoň zčásti) zastat funkci elektrárny, avšak poháněné biomasou a odpadem. Většina prostor interiéru by zase obsahovala obchody, muzeum energetiky nebo park. K návrhům postupně přibývaly další okolní budovy, měnilo se rozložení a funkce, stejně jako počet bytů, který měl vzniknout v přímém sousedství elektrárny. Mezitím se dokonce objevil návrh udělat z budovy stadion fotbalového klubu Chelsea pro 70 tisíc lidí. V praxi se ale stále nic nedělo – a stavba dále chátrala.

Snahy, které nakonec vyústily v současnou renovaci Battersea, měly počátek v roce 2012, když komplex v první nabídce na otevřeném trhu koupili malajští developeři SP Setia a Sime Darby Property. Práce na samotné budově elektrárny i jejím okolí začaly o rok později. Obnovení se postupně dočkala vnější architektura, art deco prvky interiérů, komíny i jeřáb pro vykládání uhlí. Později začaly vznikat také byty, obchody nebo nová stanice metra.

Plně renovovaný a rozšířený komplex se veřejnosti plně otevřel před necelými dvěma týdny. Jeho součástí je nákupní centrum s více než 100 obchody, restauracemi a kavárnami, 254 bytů a rozsáhlé kancelářské prostory. Bohatě zdobená kontrolní místnost z 30. let žádné dodatečné zařízení neobsahuje, a tak se v ní lze hlavně kochat zlato-černou stěnou plnou číselníku, indikačních světel, diagramů a tlačítek. Druhá, osazená více utilitárně, se stala barem.

Prostor s obchody se sice dočkal určité modernizace, prostřednictvím viditelných cihel ve stěnách, velkých sloupů, ocelových nosníků nebo jeřábu z něj ale výrazně dýchá jeho industriální minulost. Jednotlivé prodejny či kavárny jsou přitom do celku začleněny decentně, označují je pouze visící cedule s jejich názvy a jednoduché výlohy bez šílených barevných kombinací.

Nad podlažími s nákupním centrem budou kanceláře, dedikované primárně Applu, který se sem plánuje přesunout příští rok. Tim Cook jejich design nedávno ukázal na Twitteru. Součástí hlavní budovy jsou pak také zmíněné byty, které se nacházejí v nově dostavěné struktuře na původní střeše a v bočních budovách. Jeden ze čtyř komínů ukrývá výtah s rozhlednou 109 metrů nad zemí. Design renovovaného Battersea mělo na starost studio WilkinsonEyre ve spolupráci s Foster + Partners a Michaelis Boyd.

Bývalá elektrárna a jedna z ikonických britských staveb tak konečně dostala z většiny důstojnou budoucnost a potvrdila svoje místo mezi dominantami Londýna. Pro lepší porozumění jejího současného postavení je ale potřeba se ještě jednou ohlédnout do minulosti. Konkrétně do 2. poloviny 70. let, kdy ji legendární Pink Floyd použili pro svoje asi vůbec nejtemnější album Animals.

Symbol pokroku i dystopie

Předchozí dvě nahrávky kapely, The Dark Side of the Moon a Wish You Were Here, byly převážně introspektivní a zabývaly se tématy šílenství, tlaku moderního života, stárnutí, melancholie nebo ztráty. Na novince Pink Floyd naopak obvinili vnější realitu jako motor těžkých pocitů v minulosti. Řečeno přímo, Animals, ve svém alegorickém konceptu inspirované Orwellovou Farmou zvířat, je ostrá kritika kapitalismu. Na albu je to nelítostný systém útlaku, poháněný chamtivostí. Prasata jsou v zásadě vládnoucí třída, ovce obyčejní lidé a psi ti, kteří se hlava nehlava snaží šplhat po společenském žebříku.

Na přebalu Animals se kapela nemohla shodnout s designovým studiem, s nímž pracovala už víckrát v minulosti. Hlavní autor hudby i textů Roger Waters tehdy přišel s nápadem použít fotografii velké monolitické budovy, kolem níž každý den jezdil. Industriální, až nelidsky působící obraz elektrárny Battersea se stal metaforou pro dystopický svět alba. Nad ní ve vzduchu visel velký růžový balón ve tvaru prasete.

Tehdy už elektrárna, která byla kdysi chloubou, symbolem nové doby a sebevědomého pokroku, zaostávala a její život se chýlil ke konci. Na přebalu alba Pink Floyd kolem ní není jediný člověk a zlatá záře na opresivních tvarech jejich odcizenost jen podtrhuje. Snad ani nemohlo následovat nic jiného než přes třicet let prázdnoty a úpadku, jak se byznys přesunul jinam. Tento odkaz se přitom v jistém smyslu přenesl i do nové formy budovy Battersea.

Revitalizace jí měla opět vrátit lidskost, učinit z ní centrum pro scházení a příjemné trávení času. Proto město nejdříve požadovalo, aby polovina z vystavěných bytů patřila do cenově dostupných kategorií a novou stanici metra v blízkosti stavby financovali developeři. Projekt byl ale moc drahý, takže se metro zaplatilo z veřejných peněz a dostupných bytů mělo být nejdříve 15 procent z celkového počtu, a nakonec jich je jen 9 procent. Většina menších bytů vyjde na víc než milion liber, šestipokojový penthouse na střeše Battersea stojí kolem 1,8 milionu liber.

Také značná část obchodů, které se nacházejí v nákupním středisku, je zaměřená spíš na sféru majetnějších se značkami jako Breitling, IWC, Lacoste, Ralph Lauren a další. Běžní lidé zde tak dost možná zase tolik času trávit nebudou. Kdykoliv ovšem budovu pocházející z jiné éry navštíví, budou se moci ponořit do její bohaté historie a při výhledu z komínu na Londýn se zamyslet, kam směřuje dál.