V mládí pro bráchu vyrobil hru. Teď z ní sourozenci z Brna udělali poctu hitům jako Doom a Prince of Persia
František a Zdeněk Záhorovi jsou tvůrčí bratrské duo podepsané pod novou českou hrou Pushmania – retro hlavolamem s nečekanou hloubkou.
Zdeněk a František Záhorovi, herní vývojáři a tvůrčí bratři
Když se na jejich hru prvně podíváte, možná se vám nad ní bude chtít mávnout rukou jako nad další pixelovou retrověcí. Jenže to by byla chyba. Pod kostičkovou grafikou a logickou hratelností vás totiž čeká ponor do vzpomínek tvůrčí dvojice i do popkultury – když totiž Pushmanii hrajete, narážíte na historii kultovních her, odkazy na herní časopisy… nebo třeba na Dark Souls. Jak by také ne, když je tahle hra o dvou bratrech sama dílem dvou bratrů, kteří jsou s hrami dlouho spojení.
Videoherní vzpomínky Zdeňka a Františka Záhorových sahají pořádně daleko. „Na počítač 286, konzoli Sega Megadrive, zvuk diskety v mechanice, procházení souborů v Norton Commanderu nebo psaní povídek v editoru T602 máme výhradně pozitivní vzpomínky,“ říká Zdeněk Záhora, herní vývojář i herní pedagog na brněnské Masarykově univerzitě. „A když jsme něco hráli, tak prakticky vždycky spolu. Hry mě neopustily a intenzivně se v nich hrabu dodnes,“ dodává.
Podobně to měl bratr František. „Zajímaly ho hry, už v dobách jazyka QBasic programoval prototypy a vyráběl pro nás něco na zahnání nudy. O pár desítek let později ho požádal jeden můj kolega, jestli by studentům neukázal, jak se pracuje s jednou herní technologií,“ popisuje Zdeněk. Jenže té zrovna vyšla nová verze, František si ji potřeboval vyzkoušet – a tak sáhl po pradávném rozpracovaném projektu.
„Po přednášce mi to jen tak z legrace poslal. A já do hry rovnou začal vytvářet nové úrovně, protože tak jsme to vždycky dělali,“ popisuje nenápadný zrod hry Záhora. „Pak jsme ji ukazovali na vývojářských srazech tady v Brně, potom na velké konferenci Game Access… a nakonec jsme si uvědomili, že opravdu děláme hru a že je jen otázka času, než ji vydáme,“ dodává. Nyní Pushmania vyšla na Steamu.
Podle slov svých brněnských autorů je Pushmania pro lidi, kterým chybí náročná logická videohra a kteří mají zálibu ve starších titulech a mediální kultuře. Navíc je to hra, která se dá hrát u jednoho stroje i ve dvou. „Fakticky to vychází z toho dvacet let starého prototypu v QBasicu. Jeden brácha vyrobil hru pro dva bráchy, nic víc v tom není. Akorát jsme se k tomu vrátili po desítkách let zkušeností,“ přidává Zdeněk s úsměvem.
Pushmania je takovým otiskem naší osobní historie i docela intimní výpovědí o nelehkých životních situacích.
Ale nemyslete si, že úkoly spočívající v posunutí krabice na určené místo (pamatujete Sokoban?) zvládnete během pár chvil. V průběhu více než 256 (!!!) úrovní se vám místy začne kouřit z hlavy a tlačítko „Restartovat“ bude vaším věrným přítelem. Jednotlivé mapy navíc odkazují na tituly jako Doom, Prince of Persia, Commandos, Dungeon Master, Bomberman či Tetris. Ale nejen to – potkáte i Pána prstenů či Terminátora.
Všechny tyhle kultovní značky jsou odrazem Záhorovic mládí. „Vychází z našeho sdíleného dětství. Není v tom žádná věda, ty herní série, filmy a knihy jsme jako děti měli rádi a toho času, co jsme u nich strávili, jsou stovky společných hodin,“ říká bratrský vývojář. „Pushmania je vlastně jen takový otisk naší osobní historie a v příběhu i docela intimní výpovědí o nelehkých životních situacích,“ dodává.
Hra totiž kromě řešení jednotlivých map s krabicovým hlavolamem (v editoru si navíc vyrobíte další) nabízí ještě jednu nadřazenou úroveň. Řekněme příběhovou. V Pushmanii totiž hrajete za dva bratry, které doslova vcucne digitální svět a kteří se snaží se dostat zpět. V podivném domě, kde se ocitnete, postupně otevíráte nepřístupné části a objevujete různé postavy a předměty.
„Odemykáte další mapy, nacházíte staré herní časopisy nebo poznámky o fenoménech, jako byly LAN párty. Odhalujete, co se vlastně stalo, i cíl hry. Přece jen se badatelsky hrabu v herní kultuře a herní historii, takže Pushmania je k tomu ideální ventil,“ říká Zdeněk Záhora, který s Františkem hru vyrobil a vydal pod značkou bratrského studia Kind of Games.
Studentům tenhle postup nedoporučuju. Vyžaduje obrovské množství disciplíny a neskutečné nároky na tělo a vůli.
„Rád také designuju příběhy, které se dají ignorovat a nic to ze hry nesebere, ale zároveň jsou pro ty, kteří to chtějí, dost hluboké a otevřené interpretaci. Což je vlastní třeba hrám od studia FromSoftware, které s bráchou máme oba velmi rádi,“ dodává se zmínkou tvůrců populární série Dark Souls – i na tu Pushmania odkazuje.
A jak se vlastně pracuje v bratrské dvojici? Záhorovým dobře – tedy tak aspoň odpovídá Zdeněk, nicméně František prý se vším souhlasí. „Čím jsem starší, tím víc si cením společného času,“ říká Zdeněk Záhora. Tento čas navíc bratři netráví jen nad videohrami: „Už přes dvě dekády spolu hrajeme v různých kapelách. Pamatuju si, že jsme byli schopni se tepat jako malí, klidně se pokočkovat při řešení muziky, ale jsme si obrovskou životní oporou.“
„Zároveň máme vnitřní puzení něco vyrábět, tvořit, navrhovat a realizovat zážitek. Ať už je to muzika, koncerty, herní retropárty, knihy, hry… kultura nás prostě táhne,“ popisuje. Jak se to Františku a Zdeňku Záhorovi povedlo, to můžete vyzkoušet už teď. Pushmania na Steamu stojí ani ne 20 eur neboli 500 korun. To nejsou ani dvě koruny za level.
„Věřím, že kvalitní, férová a upřímně zpracovaná hra se zaměřením na šťavnatost zážitku, množství a rozmanitost obsahu a bez monetizace si své publikum najde,“ popisuje Záhora. Ale i kdyby ne, svět se Záhorovým rozhodně nezboří. „Nejsem žádný prvotvůrce a vnímám přesycenost trhu, takže má očekávání jsou dost nízko. Zároveň jsme skutečně nezávislý celek – finančně, vydavatelsky i kreativně. Hra nemusí vydělat nic a my se nesesypeme ani nezbankrotujeme,“ říká.
Nicméně coby učitel přidává i varování pro případné následovníky. „Studentům tenhle postup nedoporučuju. Vyžaduje obrovské množství disciplíny, neskutečné nároky na tělo a vůli, schopnost korigovat stres a laťku kvality a nepobývat v nerealizovatelných snech. Jinými slovy – je naprosto v pořádku shánět pro vývoj investice a pro hru vydavatele a být nezávislý ‚jen‘ ve věci kreativy,“ uzavírá Zdeněk Záhora.
