V Plzni vyrábějí domy na čtyřech kolech. Moderní maringotka pojme i čtyřčlennou rodinu

Nelítostná situace na realitním trhu přináší mnoho negativ, na druhou stranu ale také inovativní řešení, jak se s ní vypořádat.

maringotka-boxed

Foto: Wheel & House

Maringotka Wheel & House nabízí kompaktní bydlení na 25 metrech

0Zobrazit komentáře

Když listujete nabídkou realitních portálů, vypadá to následovně. Garsoniéra v Hostivaři s podlahovou plochou 26 metrů čtverečních přijde na čtyři miliony. Jednopokojový byt v Dejvicích je na tom s cenou obdobně. Na Vinohradech se dostáváme na krásných pět milionů – v přepočtu skoro 180 tisíc korun za metr čtvereční. Stav vybavení je ve všech případech tristní, rekonstrukce je tudíž nezbytná. Přestěhovat se do maringotky, která bez DPH vychází na 900 tisíc korun, se tak s každým dnem jeví jako rozumnější nápad.

Právě s ohledem na stále se zhoršující dostupnost bydlení začali bratři Vít a Přemysl Spálenští z architektonické kanceláře Flat & House pracovat na alternativě, která by otevřela dveře k vlastnictví nemovitosti i těm, kdo s takovou možností už dávno přestali počítat. Založili společnost Wheel & House a v roce 2021 vyrobili první maringotku, kterou představili na plzeňském festivalu minimálního bydlení.

O výrobě malého, kompaktního a mobilního bydlení začali uvažovat na konci minulého roku. „Prvním důvodem byla snaha o typový výrobek. Opakovaný proces totiž dokážete mnohem snáze optimalizovat – ve zkratce vyrábíte v pohodlí stejného místa se stejnými lidmi. Druhým byla touha se vyhnout legislativnímu procesu. V současnosti je Česká republika v délce stavebního řízení nejhorší v Evropské unii a zhruba na 155. příčce ze 190 zemí světa. A v neposlední řadě jsme chtěli nabídnout cenově dostupné, ale zároveň plnohodnotné bydlení,“ popisuje jeden z bratrů.

První návrh se setkal s pozitivními ohlasy, takže se dva mladí architekti vrhli na přípravu dílny a zázemí pro výrobu. Letos v červnu spustili prezentace a zahájili proces, během kterého se maringotky snaží dostat mezi lidi. „V současnosti vyrábíme tři typy maringotek. Možností je ale mnoho a my je pomalu budeme představovat. Nicméně vždy se snažíme nejdřív model vyrobit, ověřit jeho funkčnost a poté nabízet,“ říká Vít Spálenský.

maringotka-2

Foto: Wheel & House

Vít a Přemysl Spálenští z architektonické kanceláře Flat & House

Maringotka stojí na podvozku o dvou nápravách. Díky oboustrannému tažnému zařízení se může zapřáhnout za běžný zemědělský stroj, třeba traktor, který ji vyveze na libovolné místo. Hmotnost celé jednotky včetně základního vnitřního vybavení je asi osm tun. Podvozek má přitom vlastní specifika, díky nimž mohli architekti maringotku nafouknout do výšky.

„My jsme chtěli do maringotky dostat spací patra, která vám podstatně rozšiřují užitný prostor ‚přízemí‘. To však kolidovalo s maximální výškou pro převoz po veřejných komunikacích. Náš podvozek tak nemůže na veřejné komunikace, ale umožňuje nám světlou výšku zvednout do krásných 3,1 metru,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů Wheel & House.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Maringotka tak díky důmyslným prostorovým řešením pojme kuchyňský kout, koupelnu, vyvýšená spací patra a také dostatek uzavíratelných úložných prostor. Vybavení včetně lednice, varné desky, sanity v koupelně, zařizovacích předmětů, skříní, spacích pater a krbových kamen je přitom v ceně, která v případě energetické varianty připojitelné ke zdroji pitné vody, elektřině a kanalizaci vychází na 900 tisíc korun bez DPH.

Druhá varianta je navíc energeticky soběstačná, jelikož je její součástí fotovoltaická elektrárna o výkonu 2,6 kWp umístěná na střeše objektu. Na střeše je umístěná také jímka pro užitkovou vodu, pitná voda je získávána dodatečným čištěním reverzní osmózou nebo ji lze donášet do připraveného zásobníku, ze kterého je veden samostatný rozvod. Likvidace splaškových vod je řešena kořenovou čističkou nebo vyváženým podzemním zásobníkem.

maringotka Wheel&House

Foto: Wheel&House

Verze Move nabízí energetickou soběstačnost

Bratrům architektům se podařilo do 25 metrů čtverečních vměstnat prostor, který je nejen funkční, ale na rozdíl od garsoniér zmiňovaných v úvodu také velice estetický. Kombinují v něm jemné pastelové barvy se světlým březovým dřevem, díky čemuž působí hravě, ale sofistikovaně.

Velkoformátové okno a prosklené vstupní dveře celý interiér příjemně prosvětlují a otevírají vstříc okolí. Stejně tak i opláštění z vlnitého plechu v antracitovém odstínu podtrhuje minimalistický ráz maringotky, která díky němu nenaruší ani panenskou přírodu.

Podle bratrů bude trend mobilního a kompaktního bydlení dále narůstat. „Faktorů, které k tomu povedou, je mnoho. Nedostupnost bydlení, zvyšování cen energií a nákladů na vlastní rekreaci a bydlení, délka a složitost legislativního řízení a další,“ vyjmenovávají. Jejich maringotky jsou tak nejspíš jen prvními vlaštovkami v obrodě realitního trhu.

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání

Rubriku Bydlení a reality podporujíhypox

Malá Amerika v Česku. Baťa prodchnul inspiraci ve Spojených státech do podoby Zlína

Zlín měl ve své době několik prvenství. Baťové se postarali o nejvyšší budovu v zemi, první koupelny přímo v hotelových pokojích i první eskalátory v obchodním domě.

Eliška NováEliška Nová

otvStory

Foto: ZAM

Baťovský Zlín

0Zobrazit komentáře

Říká se mu Jednadvacítka nebo také Zlínský mrakodrap. Současníci by se tomuto označení mohli vysmát – budova s patnácti patry a sedmasedmdesáti metry totiž rozhodně rekordy netrhá. To ale zdaleka neplatilo v roce 1936, když o jeho výstavbě začala přemýšlet firma Baťa. Tehdy byla v Evropě jen jediná budova, která byla vyšší.

Že Zlín rovná se Baťa, patří k obecným poučkám, které každý tak nějak zná. Teprve ale až když člověk přijede přímo sem, zjistí, jak moc. Při pohledu na plán města z konce devatenáctého století je vidět zámek, za kterým stojí pár domů. „Je to takové malé rurální město, ve kterém zámek stojí na jeho okraji,“ líčí Lucie Šmardová, projektová manažerka Zlínského architektonického manuálu. Plán je k vidění v Infopointu baťovského bydlení, stejně jako další, tentokrát ze třicátých let. Zámek se dostává z okraje do středu, za ním je vidět rozvinutý tovární areál a také Letná, první baťovská čtvrť pro dělníky hned u areálu.

Město si letos připomíná 700 let od svého založení Eliškou Rejčkou. Zlín, jak ho známe dnes, je ale dílem Baťů. A ti ho pojali velkolepě. Ještě po první světové válce je tovární areál jakýsi chaotický prostor, kde budovy stojí v podstatě náhodně. Po válce se Baťovi potýkali s odlivem zakázek rakouské armády, a tak se znovu nadechovali. „Měli šest let na to, aby se rozhodli, jak budou areál utvářet. A inspirovali se, kde jinde, než v Americe,“ říká Šmardová.

Ve Zlíně se tak člověk ocitne na takovém malém Manhattanu, kde jsou ulice tvořeny do pravidelné mřížky. Jde to jen vodorovně nebo horizontálně. Odtud také již zmíněná Jednadvacítka. Podle čísel je možné se orientovat a mrakodrap je tak druhá budova v řadě, respektive první na cestě. Vedle stojí Třicet jednička – třetí budova v řadě a první na cestě. Tak je to ve Zlíně se vším. Výškové budovy, neustále se opakující rozměr 6,15 metru (což odpovídá 20 stopám), Hotel Zlín (kdysi hotel Moskva, úplně na začátku ale Společenský dům) má dokonce americká okna. Taková, která se otevírají nahoru, nikoliv dovnitř nebo ven. Amerika je tu všudypřítomná.

K tomu všemu neodmyslitelně patří nejen jméno Baťa, ale také František Lýdie Gahura. „S nástupem tří sourozenců – Anny, Antonína a Tomáše – v roce 1894 se začala psát historie moderního Zlína. Promluvil do ní také Gahura jako třinácté dítě cihláře. V Uherském Hradišti se vyučil štukatérem, pak v Praze studoval sochařství. A jako sochař dělal i jednu drobnou zakázku pro Tomáše Baťu,“ vypráví průvodce Památníku Tomáše Bati Zdeněk Urbanovský.

pamatnik-tomase-bati

Foto: ZAM

Památník Tomáše Bati

Baťa prý tehdy umělci řekl, že sochy jsou sice krásné, ale aby jimi bylo možné zdobit náměstí a domy, musí se nejdříve postavit město a bydlení. Gahura se tedy sebral a šel studovat architekturu k Jože Plečnikovi a Janu Kotěrovi. Druhý jmenovaný sice navrhl pro Baťu prvních pár domků pro dělníky, Gahura se ale stal hlavním tvůrcem baťovského Zlína. „Gahura pro Baťu připravil projekt, který se jmenoval Továrna v zahradách, a přesvědčil továrníka, že má být vzdušný a moderní a že tam má být hodně odpočinkových ploch pro zaměstnance i okrasné a ovocné stromy,“ líčí Urbanovský. Továrnu v zahradách doplnil i koncept Město v zahradách.

Vzhledem k tomu, že Tomáš Baťa zastával ve Zlíně pozici starosty, Gahura se stal i městským architektem. Výsledkem byly školní budovy i internáty pro mladé muže a mladé ženy. „Dodnes se tomu prostoru říká Gahurův prospekt a architekt ho koncipoval jako linii podobnou pařížské Champs-Élysées. Přírodu tu nechal prorůstat do města a město do přírody. Město pak rozdělil na část výrobní a část pro bydlení a sociální záležitosti,“ vypráví Urbanovský.

Tomáš Baťa plánoval také výstavbu muzea. To ale vzalo za své, když starosta 12. července 1932 zemřel po pádu letadla v Otrokovicích na cestě do Švýcarska. Z muzea se měl stát Památník, který se otevřel rok po smrti Tomáše. Dnes budova vypadá jako dílo současníka, ovšem i pod ní je podepsaný architekt Gahura. „Základem je konstrukční princip, který je ve všech budovách baťovské architektury, jejím základem je 6,15 krát 6,15 metru. Budova památníku je jedna velká vitrína,“ popisuje průvodce po památníku.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Schodiště budovy má ze strany tvar písmene Z – jako Zlín. Objekt pracuje se symbolikou čísla tři. Má tři patra, počet okenních pásů je dělitelný třemi, jsou tu použity jen tři materiály – beton, sklo a ocel. A také tři barvy. Červená na podlaze, modrá u schodiště a bílá ve zbytku budovy. Odkaz vede ke třem sourozencům, ševcovskému štokrleti, která má jen tři nohy, i ke trojce jako základnímu počtu lidí tvořících rodinu.

V centru stanulo letadlo, ve kterém se Tomáš Baťa zabil. Dnes už je to jen maketa. Památník totiž v průběhu let změnil podobu k nepoznání. Jméno Baťa ze Zlína muselo zmizet. Stejně tak památník. V padesátých letech byly přistavěny dřevěné přístěnky, objekt byl obložený dřevěnými panely a přejmenován na Dům umění. Sídlo zde měla filharmonie a galerie. Ještě nedávno tak přitom dům vypadal.

mrakodrap

Foto: ZAM

Šlo o nejvyšší budovu v zemi a druhou nejvyšší v Evropě

Až když svým dílem do Zlína přispěla i další jeho světoznámá rodačka, Eva Jiřičná, která postavila Kongresové centrum, kam se filharmonie přestěhovala, začalo se diskutovat, co dál. Projekt se vrátil do původní podoby pod hlavičkou architekta Petra Všetečky a skleněný zázrak doplnilo opět letadlo, tentokrát však už jenom jeho maketa. Památník otevřel před třemi lety, což přišlo vhod. Letos ho tak mohlo zastihnout devadesátileté výročí od Tomášovi smrti. Uvnitř jsou mimochodem stále k vidění i lampy, které navrhoval František Křižík, Baťův přítel. Byť už v moderním hávu s LED žárovkami.

Ale zpět do továrního areálu, jehož dominantou je zmiňovaný mrakodrap. V roce 1936 se firma rozhodla, že potřebuje místo, kde by se scházely informace ze všech 36 oborů, ve kterých firma podnikala po celém světě. „V květnu roku 1936 požádali Baťovi o stavební povolení. Na tehdejší dobu trvalo jeho vyřízení nezvykle dlouho, a to čtyři měsíce. V září bylo vydáno a firma mohla začít s výkopovými pracemi,“ vypráví průvodkyně Hana Kolínská. Hrubou stavbu podle ní tehdy provádělo čtyřicet stavařů za 160 dní. Tentokrát už byl za projektem Jan Antonín Baťa a architektem Vladimír Karfík, druhý muž, který se významně podepsal na architektonické podobě Zlína.

Mrakodrap přinesl do Zlína spoustu vymožeností. Zaměstnanci měli k dispozici čtyři výtahy, které jezdily rychlostí dva metry za sekundu. Pátým výtahem jezdili klienti, a to ještě rychleji – rychlostí tři metry a dvacet centimetrů za sekundu. „Samozřejmostí byl nákladní výtah, potrubní pošta, páter noster a na každém patře klimatizace,“ vyjmenovává Kolínská. Původní stroj k chlazení tu mimochodem stále je. Jde o obrovské dílo, které tehdy fungovalo tak, že ochlazovalo vzduch průchodem přes trubky s ledovou vodou. Unikátem je také kancelář ředitele firmy ve výtahu. I tady je samozřejmostí rozměr dvaceti stop, stůl a dokonce i umyvadlo.

obchodni-dum

Foto: ZAM

Obchodní dům

Mrakodrap na náměstí Práce není jedinou výškovou stavbou. Dotváří ho také několikapatrový Obchodní dům a Společenský dům. První budova je rekonstruovaná pod hlavičkou architekta Jaroslava Ševčíka, za což získala titul stavba roku Zlínského kraje 2018. Původní dílo Gahury dnes poskytuje prostor pro obchody v prvních dvou patrech, ve zbytku jsou kanceláře, v nejvyšších se pak počítá s hotelem a wellness. Investorem je firma HP Tronic.

Druhá zmíněná budova, tedy Společenský dům, byla ještě před nedávnem známá jako Interhotel Moskva, letos v březnu byla však kvůli válce na Ukrajině přejmenována na Hotel Zlín. Kromě zmíněných amerických oken tu v době vzniku byly naprostou specialitou také koupelny na pokoji. Od začátku tu byl hotel, přičemž takové vybavení prý tehdy nebylo ani v Praze, nahoře byly společenské místnosti a také několik restaurací. Baťové si libovali v prvenství. Kromě koupelen na hotelu a nejvyššího domu v zemi to byly například i první eskalátory v Obchodním domě. Výčet budov uzavírá tržnice.

„Náměstí Práce je baťovské centrum. Ve třicátých letech tu stáli lidé uprostřed výškových budov, což bylo v Československu naprosto netypické,“ líčí Šmardová. Na náměstí je rovněž kino, které je ale původně pouze dočasná stavba. Nakonec zůstalo, protože budova, kam se mělo přesídlit, už nikdy nevznikla. „Amerika tu byla nejen v obchodním domě, ale i v kině, které bylo dimenzované na více než 2 200 diváků. Ti se v něm učili velkoměstskému způsobu života, měli chodit za kulturou, nejčastěji za tou americkou,“ dodává projektová manažerka Zlínského architektonického manuálu. I kino by se mělo rekonstruovat, a to dílem studia re:architekti. Kromě promítání by tu měly vzniknout i další sály nebo kavárna.

gahuruv-prospekt

Foto: ZAM

Gahurův prospekt je zelený pás od Památníku

Zrekonstruovala se také budova číslo 14 a 15, kam se přestěhovala z památníku galerie. Revitalizace se dočkal i zmíněný Gahurův prospekt, zelený pás táhnoucí se od památníku dolů. Původní zelená plocha zůstala, protkaly ji cestičky, které jsou zapuštěné do země tak, že procházející lidé jsou vidět jen po kolena. „Díky tomu to působí jako nepřerušená plocha,“ líčí Šmardová dílo architektonického studia Ellement architects. „Zlín je jedna z největších městských památkových zón, která je tvořená ryze funkcionalistickým způsobem,“ připomíná Urbanovský.

Na rekonstrukci čeká také zámek, který je v majetku města. „Když byl Tomáš Baťa starostou, měl enormní zájem koupit od hraběte zámek i s pozemky a z přilehlých zahrad udělat veřejný park,“ líčí Šmardová. Tak se také stalo. Dnes je to Park Komenského a jeho revitalizace byla dokončena v roce 2014. Baťa by měl radost. I tady by si člověk snadno myslel, že sedí v parku někde v Americe.

Pokud tedy chcete cestovat do Spojených států, není nutné trávit několik hodin v letadle a překonávat oceán. Malou Ameriku udělali Baťové tady ve Zlíně. S výlety nejen po místních architektonických památkách pomůže destinační společnost Zlínsko a Luhačovisko, Centrála cestovního ruchu Východní Morava či samotné město Zlín. Zlínský architektonický manuál pak na svých stránkách nabízí i několik tras, po kterých je možné se vydat.

Zlín přitom nenabízí jen architekturu historickou. Několik budov tu má i Jiřičná. Kromě zmíněného Kongresového centra tu světoznámá architektka navrhla také Vzdělávací kongres Univerzity Tomáše Bati nebo Univerzitní centrum Zlín.