Vadilo jí, že města holuby plynují, a tak buduje holubníky. Projekt regulující ptáky má už úspěch
Zakladatelka Městských holubníků má před sebou spolupráci s Českou spořitelnou a několik realizací v Česku. Dostat se chce ale i do zahraničí.
Když města najmou deratizační firmu, většinou to není proto, že by jim po budovách pobíhaly krysy. Deratizátor také odchytává a hubí městské holuby. Existují ale i další způsoby. V Praze 8 měli například na střeše radnice klece s kvalitním krmivem. Když sem holub vlezl, klec spadla a holub byl pak usmrcen oxidem uhličitým. Jinde zase vypouštějí dravé ptáky. Že holubi představují obrovský problém, je fakt. Ale to, jak se s nimi města vypořádávají, je druhá věc. Michaele Klimšové se zacházení s ptáky nelíbilo, a tak založila projekt Městské holubníky.
„Odjakživa jsem toužila po tom, abych mohla dělat něco prospěšného a měnit svět v oblastech, kde je to potřeba. Holubi jsou téma, které stojí mimo všechny kategorie,“ říká pro CzechCrunch devětadvacetiletá Klimšová. Inspirace pro Městské holubníky přišla z Německa, nejdřív tu byl ale šok z toho, co se vlastně s holuby ve městech děje. Klimšová se nikdy předtím ptáky nezabývala, změnily to ale sociální sítě.
„Na Facebooku začaly před pár lety kolovat fotografie holubů v klecích. Z diskuze jsem pochopila, že města holuby odchytávají a pak plynují, během čekání na smrt navíc deratizační firmy klece nekontrolují, jak by měly, a holubi tak často umírají žízní a hladem. Takové zacházení s ptáky, kteří nám po staletí sloužili, mi přijde naprosto nehumánní,“ vysvětluje zakladatelka už nyní úspěšného projektu, která podniká teprve dva a půl roku.
Podle Klimšové existují různé způsoby, jak se holubů ve městech zbavit, ve finále ale analýzy často ukazují, že nedávají smysl. „Třeba Správa železnic v roce 2020 uzavřela smlouvu s deratizační firmou v hodnotě dvou milionů korun na dva roky likvidace holubů na pěti různých nádražích. Švýcarská studie z Univerzity v Basileji ale ukazuje, že holubí populace se zabíjením pouze omlazuje, a efekt je tedy v podstatě opačný,“ říká. Samotná města jsou podle ní důkazem, že metoda „zabít a rychle odstranit“ nefunguje – i když pravidelně investují do odstraňování ptáků, mají pořád stejný problém.
Holubník se naproti tomu ukazuje jako velmi efektivní a humánní řešení. Holubi se do něj postupně stáhnou, zahnízdí v něm a tráví zde až osmdesát procent dne. Většina holubů tak zmizí z ulic, čímž odpadá problém s trusem, který se v holubníku pravidelně odklízí, a tudíž i s šířením infekcí.
Navíc je tak pod kontrolou rozmnožování opeřenců, s tím pomáhá odebírání vajec a jejich výměna za atrapu. „Atrapa je velmi důležitá, protože kdyby byla vejce jen odebrána, měli by holubi tendenci znova a znova snášet další vejce. Při výměně vajec dbáme na to, aby proběhla nejpozději do pátého dne od data snůšky, jelikož poté už dochází k vývinu zárodku,“ popisuje Klimšová. Holubi jsou navíc krmeni kvalitním krmivem, v případě potřeby i probiotiky, a na jaře jsou odčervováni. Díky tomu jsou v dobré zdravotní kondici.
Samotný holubník může být třeba na půdě, kde se dá umístit jednoduchá budka. Může ale jít i o volně stojící stavbu. Představit si ji lze různě, na holubník může být přestavěna maringotka nebo může jít o veřejný designový prvek věžovitého tvaru. Důležité je, aby vznikl v ohnisku výskytu holubů.