V roce 2007 začali manželé Alexej Gonsky a Larysa Honska vyrábět ve svém domovském Charkově uzeniny. Zapomeňte ale na typickou masovou výrobu. Ukrajinská dvojice je totiž označována za průkopníka veganského stravování ve východní Evropě. Pod značkou Vegetus byli v roce 2021 schopni vyrobit dvacet tun rostlinných výrobků týdně a dováželi je do Ruska, Běloruska, Německa, Francie, Polska nebo Izraele. S ruskou invazí se ale museli s Charkovem rozloučit. A novou základnu pro svůj rostlinný byznys našli v malé vsi na Jesenicku.

Společnost Vegetus je jedním z nejstarších výrobců veganských potravin na Ukrajině. Před propuknutím války provozovali manželé kromě výrobny také dvanáct prodejen, ve kterých prodávali nejen vlastní veganské uzeniny na bázi bílkovin z pšenice, hrachu a brambor, ale také rostlinné produkty a bio potraviny jiných značek.

Jenže Charkov se stal vzhledem ke svému umístění blízko hranic s Ruskem jedním z hlavních cílů invaze. Nikdo přesně neví, kolik lidí z něj během několik měsíců trvajících bojů uprchlo, odhaduje se ale, že z 1,4 milionu obyvatel ve městě nyní zůstala méně než polovina. Mezi uprchlíky byla i podnikatelská rodina, které ruské rakety zničily dům.

„V březnu, kdy byl Charkov intenzivně bombardován, jsme s rodinou a sousedy bydleli ve sklepě našeho činžovního domu. Myslet na podnikání bylo v té době nemožné. Několikrát denně jsme slyšeli letadla, která shazovala bomby na město, z oken bytu jsme pak viděli hořící domy,“ popisuje Larysa Honska, která se svým manželem v českém překladu nemá stejné příjmení kvůli pravidlům souvisejícím s datem vydání jejich pasů.

V okupovaném Charkově začal postupně propukat hlad. Majitelé firmy Vegetus tak rozdali veškeré zásoby, které měli na skladě. Šlo asi o patnáct tun produktů. A pak začali zvažovat možnost, že i přes vybudování úspěšného podniku na Ukrajině budou muset zemi opustit a společně s tím přesunout i svoje živobytí.

„Mysleli jsme jen na to, jak přežít a najít způsob, jak se bezpečně dostat z Charkova. V tu chvíli mě a mou dceru pozval jeden náš známý z České republiky do Supíkovic u Jeseníku. Po našem příjezdu se ukázalo, že se zde nachází výrobní závod, který bychom mohli využít pro firmu,“ přibližuje Honska. Přesídlení rodiny a jejich podniku do Česka bylo tedy vyústěním náhody.

Prostory bývalé uzenářské výrobny začali postupně připravovat na provoz. V Česku zaregistrovali dceřinou firmu původní ukrajinské a získali nutná povolení k práci a certifikaci jednotlivých výrobků. Z rodné země se jim také podařilo přivézt některé dosavadní zaměstnance, a když ukrajinští vojáci v květnu Charkov osvobodili, mohli začít řešit i převoz zařízení. Samotný závod byl sice značně poškozený a vykradený, zhruba polovina vybavení ale prý na místě zůstala a mohla se přesunout do Čech.

Foto: Martin Jurečka

Alexej Gonsky a Larysa Honska s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou

„Každý den se vyskytly nějaké problémy, které zpozdily zahájení výroby. Jedním z nich bylo právě dostat naše vybavení z továrny v Charkově. Můj manžel Aleksey byl po celou dobu na Ukrajině a připravoval naši továrnu na evakuaci. Kromě výroby v Charkově jsme měli dvanáct obchodů, které jsme museli kvůli válce také zavřít. Mohli jsme alespoň přivézt část našeho vybavení a skladu se surovinami, které byly uloženy v naší továrně,“ vysvětluje Larysa Honska.

Na samotné stěhování bylo potřeba více než dvacet nákladních aut. Po zhruba pěti měsících od zahájení provozu v novém zázemí jsou Gonskyovi podle svých slov na čtvrtině toho, co zvládali v Charkově. Vyrobili již přes 50 tun produktů a plánují, že stávající produkci zvýší na úroveň, na niž byli zvyklí. Kromě jedenácti ukrajinských pracovníků zaměstnávají také dva Čechy. Jejich veganské uzeniny jsou v Česku k dostání na vlastním e-shopu, ale najdete je i v nabídce online supermarketu Rohlík. Do domovské Ukrajiny je nyní dováží a dvacet procent své produkce věnují na humanitární pomoc.

Manželé se shodují, že od jejich příjezdu do Česka se setkali jen s podporou a laskavostí. Jsou tak rádi, že i přes těžkosti mohou pokračovat ve své filozofii – rozvíjet trh s rostlinnými výrobky. Nejsilnějším odbytištěm pro Vegetus přitom vždy byla Ukrajina, kde se podle Honské největší oblibě těší jejich rostlinné buřty a párky. Její manžel pro deník E15 uvedl, že jsou jejich párky velmi populární také v Bavorsku, pravlasti všech uzenin.

Foto: Vegetus

Ve firmě Vegetus se zaměřují na výrobu veganských uzenin

Na příběh ukrajinské firmy upozornil i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který ji navštívil během své cesty po regionu. „Když mi to vše líčili, byl to pro mě opravdu neuvěřitelný příběh a hluboce smekám před tím, co dokázali,“ napsal v lednu na svůj facebookový profil.

Až jednou válka skončí, chtěli by Gonští na Ukrajině na své podnikání opět navázat. „Samozřejmě plánujeme obnovit výrobu v Charkově. Jsme přesvědčeni o tom, že obliba rostlinných potravin dále poroste, o čemž svědčí i statistiky trhů v Německu či Velké Británii,“ vysvětluje Larysa Honska s tím, že kromě samotné výroby se Vegetus podílí i na zkoumání toho, jak by měla výroba potravin v nadcházejících letech vypadat.

„Nyní se účastníme mezinárodního projektu, který vede Švédská univerzita zemědělských věd v Uppsale. Zabývá se udržitelnými principy v potravinářství v souladu s politickou směrnicí EU. A potravinářský průmysl založený na rostlinných produktech je nezbytnou součástí naší budoucnosti,“ uzavírá.