Vazba, která spojí molekuly jako kostky LEGO. Trojice chemiků za ni dostala Nobelovu cenu

Pro jednoho z laureátů je to už druhá Nobelova cena. Objev v rámci takzvané klik chemie pomůže i při tvorbě léčiv na rakovinu.

Jiří SvobodaJiří Svoboda

bertozzi

Foto: Stanford University

Profesorka Carolyn Bertozziová je laureátkou letošní Nobelovy ceny za chemii

0Zobrazit komentáře

Kalifornskou profesorku Carolyn Bertozziovou v noci na středu překvapil telefonát, na který asi jen tak nezapomene. Zatímco se snažila vzpamatovat, hlas ze švédského Stockholmu, kde tou dobou bylo skoro jedenáct hodin dopoledne, jí oznamoval, že vyhrála letošní Nobelovu cenu za chemii. Uznávaná biochemička ji sdílí se dvěma dalšími chemiky za objevení a aplikaci pevných molekulárních vazeb, které pomohou třeba v léčbě rakoviny.

Bertozziová a ocenění profesoři Barry Sharpless a Morten Meldal se věnují molekulárním vazbám. Ty mohou být za normálních okolností velmi nestabilní a zároveň při spojení mění vnitřní strukturu molekul. Sharpless už před dvaceti lety objevil základní mechanismus, který nestabilitu obchází, a dal tak základ oboru, kterému se říká „klik chemie“.

Podstata tohoto termínu je taková, jak zní. Tento typ vazby je totiž velmi robustní a univerzální. Jinak nekompatibilní molekuly tak k sobě mohou zapadnout stejně snadno jako kostky stavebnice LEGO. Jejich kombinací lze vytvořit komplexní a dosud neviděné struktury. Podle Nobelovy komise tak může vznikat téměř nekonečné množství nových molekul.

Krátce po prvním objevu přišel Sharpless a Meldal s vazbou mědí katalyzované azido-alkynoé cykloadice. To je v podstatě zlatý grál celé klik chemie a od svého objevení už byla aplikována v mnoha oborech – od výroby léků přes mapování DNA až po tvorbu materiálů. Bertozziová následně dovedla práci svých kolegů na novou úroveň a vytvořila molekulární pojidlo, které funguje i v živých organismech. Navíc bez toho, aby tato vazba narušovala vnitřní stavbu molekul.

„Vliv těchto tří oceněných je v akademickém prostředí obrovský. Na jejich objevech stojí výzkumné týmy po celém světě včetně mého. Jejich hlavní výzkumné práce mají desítky tisíc citací, což je obrovský dopad,“ přibližuje význam oboru Milan Vrábel z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Oblast klik chemie stojí kupříkladu za preciznějším zaměřením léků na rakovinu, které aktuálně prochází klinickými studiemi. Kromě toho lze ale tyto pevné a robustní vazby aplikovat například také v zemědělství nebo různých odvětví průmyslu. Nobelova komise při ceremoniálu ukázala i příklad z diagnostiky – molekulu kontrastní látky lze například navázat na konkrétní protein a sledovat tak jeho pohyb.

„Největší přínos práce tří oceněných vnímám v tom, že úplně mění přemýšlení o chemických reakcích. Chemik už totiž nemusí vypadat jako ten, kdo něco vytváří a vaří v baňkách, ale jako člověk, který spojuje molekuly za pomocí stavební kamenů, které doposud ani nemohly existovat,“ doplňuje Vrábel.

Barry Sharpless se navíc dneškem stává členem elitního klubu lidí, kteří obdrželi za svůj život dvě Nobelovy ceny – první má na kontě z roku 2001, taktéž za chemii. V historii byli už jen další čtyři lidi, kterým se povedlo totéž, mezi nimi velikánka chemie a fyziky Marie Curie-Sklodowská.

Trojice oceněných chemiků si kromě prestiže může užít také finanční odměnu ve výši 10 milionů švédských korun (22,5 milionu českých korun), kterou si rovnoměrně rozdělí. Letos už Nobelova komise udělila také ceny za fyziku a medicínu. Ve čtvrtek 6. října bude následoval literatura, v pátek 7. října pak Nobelova cena míru a v pondělí 10. října za ekonomii.

Jak dostat satelit do vesmíru? Roztočit ho a vypálit do vzduchu. Nový systém otestovala i NASA

Místo drahého raketového paliva používá kalifornský startup starou dobrou kinetickou energii. Má za sebou už deset testovací letů.

Jiří SvobodaJiří Svoboda

spinlaunch_1

Foto: SpinLaunch

Odpalovací mechanismus od SpinLaunch

0Zobrazit komentáře

Pozorovat na atletickém závodu kladiváře může být fascinující podívaná. Roztočí se, vydají obrovské množství energie v krátkém čase a ve vhodný okamžik vymrští kladivo, které často dopadne přes 70 metrů daleko. Místo urostlého atleta si ale do rovnice dodejte obří kruhovou konstrukci, místo kladiva vesmírný satelit a výsledkem je unikátní mechanismus startupu SpinLaunch, který nyní otestovala i americká NASA.

Zatímco po celá desetiletí stálo a padalo vesmírné bádání s raketovými motory, kalifornská firma pod vedením Jonathana Yaneye na to jde jinak. Nejhustší vrstvy atmosféry, kvůli jejichž odporu rakety pálí většinu svého paliva, se totiž rozhodla překonat nikoliv zážehem, ale prostou kinetickou energií.

Uvnitř kruhové konstrukce je centrifuga s ramenem, na jehož konci se nachází projektil dostatečně velký na to, aby se do něj vešel satelit. Pomocí elektrických motorů se „střela“ roztočí na rychlost přes 7,5 tisíce kilometrů v hodině s přetížením přes deset tisíc G a pak během milisekundy vypustí trubicí směrem do oblak. Ve chvíli, kdy projektil překoná nejhustší vrstvy atmosféry, odhodí kryt a sám si pomůže menšími raketovými motory, ale s řádově nižším množstvím paliva.

Loni v říjnu SpinLaunch svůj systém poprvé vyzkoušel. Přestože nastartoval centrifugu jen na 20 procent jejích maximálních otáček, byl schopný testovací projektil dosáhnout výšky několika desítek kilometrů. Rok se s rokem sešel a SpinLaunch už je mnohem dále.

Jak totiž uvedl server New Atlas, 27. září vypálil úspěšně ze své konstrukce v Novém Mexiku už desátý projektil. Na palubě se tentokrát přitom nacházely náklady od velkých jmen vesmírného průmyslu: agentury NASA, leteckého výrobce Airbus nebo Cornell University. Let sloužil především na otestování, zda technologie vydrží obří přetížení.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Desátý let představuje klíčový bod, protože jsme otevřeli systém suborbitálního urychlovače pro naše zákazníky, strategické partnery a výzkumné skupiny,“ řekl Jonathan Yaney, zakladatel a ředitel SpinLaunch. „Data a poznatky získané z letových testů budou neocenitelné jak pro nás, tak naše zákazníky, kteří od nás očekávají, že jim poskytneme nízkonákladový, vysoce kadenční přístup do vesmíru.“

Při osmém letu letos v květnu byla na palubě rakety poprvé i kamera, která zachytila záběr přímo z projektilu. Současná testovací centrifuga má v průměru 33 metrů a je schopna vyslat svůj projektil na suborbitální let, tedy zatím ne až na oběžnou dráhu. Současný rozměr je ale třetinový oproti tomu, jež bude mít finální produkt. Ten aktuálně tvůrci navrhují a měl by být v provozu v roce 2025.

Pokud bude koncept dále úspěšný, znamenalo by to zásadní zlevnění vypouštění malých nákladů do vesmíru – na cenu nižší než půl milionu dolarů (12,5 milionu korun) za jeden start.