Manévrovat mohl jen na ploše dvou a půl centimetru – a každý milimetr nepovedeného pohybu by ho o výkon připravil. Maximální soustředěnost mu ale narušovaly i povětrnostní podmínky, které tak vysoko během podvečerních hodin nebyly vůbec ideální. Nehledě na to, že měl před sebou nekonečných sto padesát metrů chůze. Ve výšce, která je jednou tak velká jako londýnský Big Ben. Adrenalinový akt ale byl úspěšně dokonán. A rekord stanoven.

Lidem, kteří zdolávají úseky po tenkých popruzích napnutých ve vzduchu, se říká slacklineři. Aneb jak by se v češtině krásně řeklo, moderní provazochodci. A mezi průkopníky této nepříliš tradiční sportovní disciplíny, která vychází z horolezectví (a ještě dříve byla doménou cirkusáků), patří i jednatřicetiletý Estonec Jaan Roose.

Po lanech začal chodit už v osmnácti – a díky své schopnosti být neustále v klidu a nepropadat panice se rychle mezi ostatními slacklinery uchytil. Třikrát se stal mistrem světa a jako jediný dokázal udělat salto vzad ve výšce zhruba 117 metrů, aniž by nedopadl mimo provaz. Teď na něj ovšem čekala dosud největší výzva. A letěl za ní do Kataru.

Do města Lusail, které se nachází zhruba dvacet kilometrů od metropole Dauhá, dorazil pod hlavičkou Red Bullu, jehož je sponzorovaným sportovcem, aby se svým týmem napnul tenké lano na Katara Towers, jedné z nejznámějších staveb, která má netradiční zakulacenou architekturu inspirovanou arabským zakřiveným mečem scimitar.

Od jedné věže k druhé, kde se nachází jak hotelové pokoje, tak restaurace a zázemí pro zábavu, to v nejvyšším bodě dělá zhruba sto padesát metrů. Tolik musel Roose zdolat, aby stanovil rekord nejdelšího slacklinu v rámci jedné budovy (ano, Red Bull si měřítka rekordů umí stanovovat chytře, prostě marketingově, technicky vzato to ale stále rekord je).

Fascinující je, že lano, které bylo široké pouhého dva a půl centimetru, bylo natažené ve výšce téměř dvou set metrů. To mimo jiné způsobilo, že se Roose musel potýkat se silnějším větrem, který se navíc stupňoval s tím, jak zacházelo slunce. A obzvlášť musel dbát ještě vyšší opatrnosti kvůli LED světlům, která byla zavěšena na provazu a přidávala váhu navíc.

„Cokoliv, co stojí za to, s sebou nese určitý podíl výzev – a já jsem hrdý na to, že jsem tuto výzvu dokončil. Tato trať byla mou nejtěžší v životě. Jako sportovec se vždy snažím posouvat dál a vzdorovat předpokladům,“ řekl Roose po úspěšné misi. Pro mnohé se ale na první pohled může zdát, že to, co dokázal v Kazachstánu, bylo ještě náročnější

Loni se totiž Roose vydal doprostřed drsné kazachstánské krajiny, aby ve výšce dvou set metrů napnul lano mezi dvěma impozantními sloupy, díky čemuž si vytvořil trasu dlouhou zhruba půl kilometru. A vedle toho, že se i tam musel potýkat s horšími povětrnostními podmínkami, mu příliš komfortu nedodávaly ani teploty, které dosahovaly padesáti stupňů Celsia.