Zatímco Evropa preferuje spíše kompaktní vozy, ve Spojených státech vévodí žebříčkům nejprodávanějších modelů velké pick-upy od Fordu, Chevroletu či značky Ram. Obsese masivními vozy s prostornou korbou pramení z americké záliby v megalomanství, ale má své kořeny i v historii země silně spjaté s agrikulturou. Častěji než k převážení tuřínů, kukuřice či ilegálně páleného alkoholu dnes ovšem Američané využívají pick-upy spíše k rozvážkám dětí po kroužcích či k cestám do nákupních středisek.

Spojené Státy vždy fungovaly jako relativně spolehlivý trendsetter pro celý svět, Evropu nevyjímaje. V případě pick-upů toto pravidlo ovšem neplatí. Podle některých není evropská infrastruktura na tak velké vozy vůbec stavěná. Zda je to skutečně pravda, jsme se rozhodli zjistit zapůjčením Toyoty Hilux, se kterou jsme namísto do lesa zavítali do džungle českých sídlišť, zajeli za babičkou na vesnici a dojížděli do práce. Zkrátka jsme otestovali, zda může takový pick-up posloužit coby osobní automobil i v našich podmínkách.

Ti z vás, kteří sledovali motoristický pořad Top Gear, znají Hilux jako pick-up, který se šílený štáb pořadu snažil sprovodit ze světa utopením v přílivu či odstřelením výškové budovy pod ním. Ale byť se Britové snažili sebevíc, motor Hiluxu vždy naskočil. Kdo Top Gear nezná, může znát Hilux s kulometem připevněným na korbě ze záběrů nejrůznějších ozbrojených složek působících na Blízkém východě. O tom ale někdy příště. V každém případě je jasné, že tenhle vůz byl vždy stavěn pro pohyb v těch nejextrémnějších podmínkách.

Této filozofie se drží i nejnovější generace japonského pick-upu, v pořadí již osmá. Ta byla v loňském roce dokonce oceněna soutěží International Pick-up Award jako nejlepší pick-up roku. Nám se do rukou dostala nejvyšší čtyřdveřová verze Invincible Sport – Double Cab vybavená novou pohonnou jednotkou o objemu 2,8 litru s výkonem 204 koňských sil.

Doporučuje 9 z 10 babiček

Hilux je auto se zcela nevyvratitelnou svébytností, vedle kterého jsem se já, coby člověk s necelými 180 centimetry, cítil až téměř nedůstojně. Zcela opačné pocity však přišly po nastoupení. Můj biceps se sice zdál najednou o dost menší než v jiných vozech, ale na silnici jsem se cítil nepřemožitelný. Těžko říct, zda si to o mně mysleli i lidé, kteří mě viděli při prvním nastupování do kabiny. Díky její výšce si je nutné při vystupování a nastupování osvojit určitou strategii, aby člověk nepůsobil jako nováček na horolezecké stěně.

Jako by to bylo včera, co jsem s Hiluxem vyzvedával babičku, která chuděra po několikaminutovém sápání se do sedadla spolujezdce zadýchaně prohlásila: „To je strašné auto, to si nekupuj.“ Když jsme ovšem proces nasedávání a vystupování absolvovali potřetí, přišla si na svůj způsob. Jezdit ve voze ještě o něco déle, určitě by uháčkovala i hezkou dečku na palubní desku, aby mu to víc slušelo.

Právě vysoký posed je jeden z benefitů, který oceníte nejen mezi liščími norami, ale i na parkovištích nákupních středisek. Díky dobrému výhledu nad střechami ostatních vozů při couvání z parkovacího místa skvěle vidíte, zda zezadu nepřijíždí jiný automobil. Bezproblémové je i korzování po cestách mezi paneláky, které jsou většinou obložené vozy místních rezidentů jak chlebíčky na silvestra. Díky vyšší poloze moc dobře víte, kam se vejdete, a pokud je váš odhad přece jen lichý, elektronika vás upozorní ještě předtím, než dojde ke kolizi.

Ano, Hilux je vůz větších rozměrů, ovšem ani jednou jsem si neřekl „sakra, sem bych se jinak bez problému vlezl“. Občas jsem si připadal jako nemehlo v momentě, kdy jsem při parkování musel několikrát změnit směr jízdy, abych se s korbou trefil přesně mezi parkovací pruhy. Ale vše je jen o zvyku a po čase byly mé parkovací manévry opět plné ladnosti, pokud tedy lze u vozu s hmotností přes tři tuny, délkou 5,5 metru a výškou přes 1,8 metru o ladnosti vůbec mluvit.

Je zkrátka nutné počítat s tím, že Hilux je těžkotonážní vehikl, který má ve svých službách dokonce i tuzemská armáda. Neotočí se na pětníku a vyšší hmotnost je znát i v průjezdu zatáčkami, do kterých se není dobré pouštět naplno. Neznamená to však, že Hilux není dynamické auto.

Že je vůz schopen v terénu projet snad úplně vším, jsem si ověřil v létě na testovacím polygonu. Jízda z prudkých kopců a vyjíždění bahnitých stoupání byla skoro až zívačka díky řadě elektronických systémů, které vás terénem provedou samy. Otázkou ovšem bylo, jak si Hilux povede na dálnici.

Snědl jsem mámu, tátu a teď sním tebe

Pro ty, kteří nechtějí příliš často obdivovat krásu tuzemských benzinových pump, je vhodné aktivovat ECO mód, který drží motor na uzdě a dovoluje mu pozvolné nástupy. Ovšem s aktivací PWR režimu se odemkne plný potenciál dieselové jednotky – a to pak na dálnici patříte k těm svižnějším, aniž by vás otravovalo jakékoliv hučení větru narážejícího do masy vozu či valivý zvuk od 18palcových kol.

Průměrná spotřeba vozu se pohybovala okolo 10 litrů, což je hodnota, se kterou se mi na čerpací stojan po natankování plné nádrže o objemu 80 litrů nekoukalo s radostí. Vlastně jsem trochu plakal. Nutno ale podotknout, že jsem se s vozem trefil do období novodobé ropné krize, která podobným otesánkům příliš nepřeje.

Přihodit by Toyota Hilux mohla i řešení úložného prostoru v interiéru, kam by se dal vložit třeba nákup. Ano, rozhodně to není automobil, který by byl koncipovaný na jízdu za nákupy, ovšem i lesní dělník si cestou z práce potřebuje koupit pár rohlíků, mandarinky a mléko. S nákupní taškou má pak dvě možnosti.

Buď ji umístí na některé ze sedadel, případně pod ně, kde jsou k tomu určené alespoň popruhy, nebo na korbu vozu. V tom posledním případě ovšem riskuje nutnost lovení rozkutálených mandarinek z míst, kam rukou rozhodně nedosáhne. Nezbývá tedy než skočit na korbu, což vyžaduje trochu atletických dovedností a přitahuje zájem celé rodiny s cukajícími se koutky. (Jedná se o smyšlený scénář, který se rozhodně ve skutečnosti neodehrál.)

Šťastné dítě, dobré dítě

Velikost korby je ideální k převozu kočárků. Náš ultra velký model, který jsem si u ženy vydupal pod záminkou, že budu s dítětem běhat, a za rok a půl jsem byl běhat pouze jednou, se na výšku vešel do korby na milimetr přesně. Při jízdě navíc díky drážkám v podlaze neměl potřebu nikam cestovat a i jeho vyndávání bylo díky vysoké poloze korby pohodlnější než vykládka z kufru standardního osobáku.

Hilux jde však naproti i dalším rodičovským potřebám. O bezpečnosti není třeba více referovat. Tohle auto prostě chcete mít po svém boku, ať už s rodinou zažíváte jakákoli nebezpečenství. Zadní sedadla disponují isofixem, takže instalace dětské sedačky není problém. Páčka otvírání dveří automobilu je sice na dosah ručky, dětská pojistka ovšem tento problém rychle vyřeší a dítko se může nerušeně kochat skvělým výhledem. A když panoramata za okýnkem přestanou bavit, stačí spárovat infotainment s telefonem a pustit ty největší fláky od Dády.

Vůz podporuje Android Auto i Apple CarPlay, přičemž ovládání infotainmentu probíhá přes osmipalcový displej. Samotné funkční prvky vozu zůstávají v režii manuálních tlačítek. Své místo tu dokonce našel i starý dobrý sporákový volič, kterým se přepíná režim pohonu kol.

Pro někoho se může jednat o archaické řešení, jenže Hilux si nepotřebuje hrát na kosmickou raketu. Je to pracant a při práci je zapotřebí, aby bylo vše co nejjednodušší, funkční a po ruce. Kabina je přehledně koncipovaná, stávalo se mi však, že jsem po týdnu užívání občas narazil na některé schované detaily jako třeba výsuvné držáky kelímků, rafinovaně ukryté na samotných okrajích palubní desky.

Vůz pro rodinné případy

Osobně mám rád vozy, které mimo schopnosti přepravit člověka z bodu A do bodu B nabízejí i něco navíc. Pohodlí mám až na posledním místě. Hilux je přesně tím univerzálem, který vám poslouží pro celou řadu činností v průběhu celého roku. Zatímco v létě s ním můžete vyrazit k pláži se surfovými prkny či nafouknutými labutěmi na korbě, v zimě do něj jednoduše naházíte lyže a snowboardy, aniž by vás štvalo, že tající sníh promáčí čalounění nebo jej prořízne ostrá hrana.

Zadní korbu můžete opatřit elektricky ovládanou roletou, díky které se z ní stává plnohodnotný zavazadlový prostor, případně si pořídit hardtop a tím z pick-upu udělat malý náklaďák. Poté už jen stačí naložit celou rodinu a vydat se do přírody za město. Ideálně do hor, kde vám Hilux nejlépe předvede svůj pohodlný podvozek i schopnosti průchodu terénem.

Možná si říkáte, že něco takového člověk absolvuje jen párkrát do roka, a proto není ve výsledku nákup Hiluxu racionální. Kolik lidí ovšem v práci každý den vytěží výkon svého počítače naplno? Většinu času nevyužíváme ani polovinu jejich potenciálu. Čas od času se ovšem stane, že se větráky rozběhnou na maximum a v ten moment jsme rádi, že takový přístroj ve svých rukou máme.

S Hiluxem je to podobné. Když na to přijde, je tohle auto schopné posloužit v celé řadě scénářů, kde byste si s klasickým osobákem nejspíše vůbec neškrtli. Mimo ně může Hilux zastat roli naprosto bezproblémového osobního vozu, který vám bude dělat radost, kdykoliv do něj usednete nebo se na něj podíváte z okna. A přesně o tom automobily jsou. Jedinou otázkou tak zůstává, jak svého partnera či partnerku přesvědčit, že vůz, jehož cena startuje na necelých 900 tisících korunách a končí na milionu a půl, prostě doma potřebujete.