Ve své tvorbě ukazuje akné i chlupy. Vyzdvihuju to, co často skrýváme, říká textilní umělkyně Rosická

Textilní umělkyně Lucie Rosická v podcastu Režim nerušit mluví o tom, proč tvoří z odpadu a co pro ni znamená sdílení na sítích.

lucierosicka

Foto: Tomáš Svoboda

Textilní umělkyně Lucie Rosická

0Zobrazit komentáře

Lucie Rosická patří mezi nejvýraznější tváře současné generace mladých českých umělkyň. Vystudovala pražskou AVU, svá díla už vystavovala v Itálii, Polsku i New Yorku a ocitla se i v žebříčku Forbes 30 pod 30. Ve svých textilních objektech a výšivkách pracuje jak s tématy těla a ženství, tak třeba vlivu technologií. V podcastu Režim nerušit mluvila o tom, proč tvoří z odpadu nebo co ji naučily rezidence v zahraničí.

Původně se chtěla stát módní návrhářkou, nakonec ji ale přitáhla malba. „Že budu umělkyně, se rozhodlo až tím, když mě přijali na AVU. Sama jsem tomu nedávala moc šancí,“ říká Rosická. Její rodina ji tehdy varovala před obtížným finančním zabezpečením, které s sebou umělecká dráha nese.

Rosická si proto o víkendech potají dodělávala bakaláře z práva. Psala práci o autorských právech, plánovala příručku pro umělce a dlouho to nikomu neříkala. Nechtěla prý působit jako šprtka. Právo nakonec ale nechala být, když ji umění začalo pohlcovat naplno.

Témata její tvorby teď vychází z vlastního života – od poruch příjmu potravy až po mateřství. Ve výšivkách a textilních objektech reflektuje ženskou zkušenost, tlak na tělo i paradoxní estetiku Instagramu. Místo olejových barev používá samet, vatelín, prošlou kosmetiku nebo korálky. „Zkrášlovacími detaily vyzdvihuju to, co obvykle dáváme pryč, jako je akné nebo chlupy. Je to pro mě opačný proces,“ říká mladá umělkyně.

Na obrazech zachycuje často i sama sebe. Někdy v kýčovité a intimní póze, jindy zase vyšije detaily, které většina lidí považuje za nežádoucí. „Za prvoplánovou erotikou je vždycky něco hlubšího. Něco, k čemu se člověk musí prokousat,“ vysvětluje Rosická.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V sérii inspirované nudes, které poslala manželovi, tak například tematizovala, jak tělo funguje jako komunikační nástroj. A teď přiznává, že veřejně zobrazit vlastní nahotu pro ni nebylo tak intimní jako každodenní sdílení detailů života na sítích. Právě vztah k digitálním platformám je v její práci přítomen nejen tematicky, ale i prakticky. Instagram je pro Rosickou důležitým pracovním nástrojem, na kterém sdílí své umění, růžové brýle ale nemá. „Myslím si, že už to hraničí se závislostí,“ říká.

Nová témata ke zpracování jí přineslo i mateřství, a ačkoliv se obávala, že se její kariéra s příchodem dítěte pozastaví, už pár měsíců po porodu měla výstavu. „Chtěla jsem ukázat, že mám sice miminko, ale neplánuju s uměním skončit,“ vysvětluje.

V podcastu Rosická hovoří i o finanční stránce uměleckého života, která není jednoduchá. Během studia ji finančně podporovali rodiče, dnes má zase jistotu díky příjmu manžela, i tak si ale dokáže svým uměním vydělat. „Děláme něco, co nikdo primárně nepotřebuje, není to na zakázku, není na to odbyt. Děláme na sklad a furt. A je to těžké,“ míní umělkyně.

Poslechněte si sedmý díl podcastu Režim nerušit od CzechCrunche. S hosty v něm probíráme témata, která řeší hlavně mladí Češi a Češky, ale ovlivňují celou společnost. Popkultura, trendy, škola, byznys, postironie, móda, řemeslo nebo závislosti. Nový díl očekávejte každé druhé úterý na CzechCrunchi a na všech platformách, kde sledujete podcasty.

Sci-fi elektromobil i stěna, co zachytí váš tep. Lexus v Miláně ukázal, jak vidí fúzi lidí a technologií

Staré japonské učení říká, že díky harmonizaci dechu mohou dva lidi takřka splynout v jedno tělo. Jak by to vypadalo v případě člověka a techniky?

lexus

Foto: Lexus

Instalace A-Un reaguje na návštěvníky, kteří stojí před ní

0Zobrazit komentáře

Milánský Design Week je akce, kterou mají začátkem dubna v kalendáři snad všichni milovníci čehokoliv krásného. V posledních letech do severoitalské metropole ale míří i stále víc výrobců aut, kteří zde předvádějí nejen to, na čem aktuálně pracují, ale hlavně nápady, jež se kreativcům v souvislosti s auty honí hlavou. Stejně tak tomu bylo i letos. Jednu z nejambicióznějších instalací, které tento týden prodchnuly centrum města, si přichystala japonská luxusní automobilka Lexus.

Všude kolem je tma, před vámi ale stojí obří stěna. Je tři metry vysoká, deset metrů široká a čtyři metry hluboká, vlní se a tvoří ji provazy vyrobené z více než třiceti kilometrů bambusových vláken. Promítají se na ni podmanivé světelné scény, které vás přenesou do japonských hor či lesů, někdy je ale stěna jen pokrytá stovkami drobných teček, které vydávají příjemně tlumené modré světlo. Ve chvíli, kdy se k nim přiblížíte, tak barvu změní, tečky se shluknou před vámi a začnou pulzovat v rytmu vašeho srdečního tepu. A pokud se rozejdete, tak vás doprovázejí.

„Je to velmi japonská záležitost, ale v naší zemi tradičně vidíme život i v na první pohled neživých věcech a tuhle perspektivu jsme se sem snažili přenést,“ říká jeden z tvůrců této „stěny“, oceňovaný tokijský designér Takeši Nozoe. Instalace, na které spolupracoval s dalším uznávaným japonským kreativcem Tacukim Ikezawou, se jmenuje A-Un. Vznikala víc než rok speciálně pro prezentaci Lexusu na milánském týdnu designu, tam automobilka jezdí pravidelně, a oba muži se v ní snažili zachytit pocit z toho, když se člověk prolne se stroji a technikou kolem sebe.

Právě to je totiž téma, které Lexus rád zdůrazňuje ve svých vizích – kolem jedné z nich se ostatně tohle všechno točí. U příležitosti vyhledávaného svátku designu ale může i automobilka povolit uzdu fantazii, a výsledkem je tak zážitek, který vychází z prastarého japonského konceptu harmonizovaného dechu A-Un no Kokyu.

Ten zdůrazňuje možnost propojení lidí bez verbální komunikace čistě tím, že sladí své dýchání. Komu se to povede, dokáže prý podvědomě sdílet pohyby i emoce. Zní to velmi niterně, nicméně u zářící stěny, která tento koncept interpretuje po svém, vydržíte klidně stát a dýchat třeba půl hodiny. A jestli vás zajímají auta, nebo ne, je úplně podružné.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Když se řekne digitální umění, tak si lidé obvykle představí obrazovku, na které mohou něco sledovat. My jsme se sem ale snažili dostat něco fyzického. Proto jsme sáhli po tomto konceptu a přišli jsme s provazy, které se proplétají a pohybují. A teprve ty jsme zkombinovali s projekcí. Chtěli jsme lidi vyprovokovat k tomu, aby nejen něco viděli, ale i cítili,“ popisují dál svoji práci Nozoe s Ikezawou.

Ve své instalaci navíc propojili odraz srdečního tepu návštěvníků, kteří stojí v dostatečné blízkosti, s v reálném čase sbíranými daty o přírodních jevech kolem nás, třeba rychlostí větru. Výsledek, ukrytý v hale zahalené do tmy, je až překvapivě meditativní a uklidňující.

byd

Přečtěte si takéCena nad milion a kůže v základu. Čínský elektro dravec BYD je tuCena nad milion, skleněná střecha a veganská kůže v základu. Čínský elektro dravec BYD je tu

„Nejnáročnější ze všeho ale bylo získat vlákna, z nichž je stěna sestavená,“ směje se Nozoe. „Mysleli jsme, že si je necháme vytvořit tady v Itálii a pak tu vše dáme dohromady, ale zjistili jsme, že pro místní řemeslníky, byť jsou velice zruční, to byl hodně nezvyklý úkol. Takže jednodušší bylo smotat je v Japonsku a sem, byť jich bylo opravdu hodně, je převést až hotové,“ dodává.

Kdo se ale kromě umění rád kochá i pěknými auty včetně těch, která jsou teprve ve fázi ambiciózních nápadů, tak možná ve tvaru Nozoeovy a Ikezawovy stěny pozná, že svou nepravidelností odkazuje na obrysy sci-fi filmy připomínajícího kokpitu Black Butterfly. Což je právě onen koncept, kolem kterého se letošní milánská expozice Lexusu točí.

„Černý motýl“ je totiž vize digitálního ovládacího rozhraní, které Lexus vyvinul pro svůj futuristický koncept elektromobilu LF-ZC. Ten automobilka poprvé představila předloni na podzim na tokijském autosalonu. Řidiče v něm obklopovaly panoramatické displeje a chytré prvky, které měly reagovat na jeho potřeby – vedle těch běžných třeba i tím, že by mu zobrazily informace o místech, kolem kterých by projížděl. A jelikož svým rozmístěním připomínaly křídla motýla a všechno bylo laděno do tmava, získal tento koncept jméno Black Butterfly.

Právě model LF-ZC, který se zase o něco přiblížil finální produkční verzi, byl v Miláně k vidění také. Dominantou jeho vnitřního prostoru byl jednak sportovní – tzv. steer-by-wire – volant a také upravený, velkorysý displej, jehož zvětšený tvar zachycuje právě designérská instalace. Kdy přesně se LF-ZC dostane do výroby, není jasné, poslední informace ale hovořily o roce 2026.

Tou dobou bude nicméně stávající instalace A-Un už dávno passé, Lexus si ji nechal zhotovit exkluzivně pro milánskou přehlídku, která končí v neděli 13. dubna. A další vystavování zatím není v plánu. V práci s designéry ale automobilka pokračuje dál, momentálně chystají prezentaci pro autosalon v Šanghaji.