Milánský Design Week je akce, kterou mají začátkem dubna v kalendáři snad všichni milovníci čehokoliv krásného. V posledních letech do severoitalské metropole ale míří i stále víc výrobců aut, kteří zde předvádějí nejen to, na čem aktuálně pracují, ale hlavně nápady, jež se kreativcům v souvislosti s auty honí hlavou. Stejně tak tomu bylo i letos. Jednu z nejambicióznějších instalací, které tento týden prodchnuly centrum města, si přichystala japonská luxusní automobilka Lexus.

Všude kolem je tma, před vámi ale stojí obří stěna. Je tři metry vysoká, deset metrů široká a čtyři metry hluboká, vlní se a tvoří ji provazy vyrobené z více než třiceti kilometrů bambusových vláken. Promítají se na ni podmanivé světelné scény, které vás přenesou do japonských hor či lesů, někdy je ale stěna jen pokrytá stovkami drobných teček, které vydávají příjemně tlumené modré světlo. Ve chvíli, kdy se k nim přiblížíte, tak barvu změní, tečky se shluknou před vámi a začnou pulzovat v rytmu vašeho srdečního tepu. A pokud se rozejdete, tak vás doprovázejí.

„Je to velmi japonská záležitost, ale v naší zemi tradičně vidíme život i v na první pohled neživých věcech a tuhle perspektivu jsme se sem snažili přenést,“ říká jeden z tvůrců této „stěny“, oceňovaný tokijský designér Takeši Nozoe. Instalace, na které spolupracoval s dalším uznávaným japonským kreativcem Tacukim Ikezawou, se jmenuje A-Un. Vznikala víc než rok speciálně pro prezentaci Lexusu na milánském týdnu designu, tam automobilka jezdí pravidelně, a oba muži se v ní snažili zachytit pocit z toho, když se člověk prolne se stroji a technikou kolem sebe.

Právě to je totiž téma, které Lexus rád zdůrazňuje ve svých vizích – kolem jedné z nich se ostatně tohle všechno točí. U příležitosti vyhledávaného svátku designu ale může i automobilka povolit uzdu fantazii, a výsledkem je tak zážitek, který vychází z prastarého japonského konceptu harmonizovaného dechu A-Un no Kokyu.

Ten zdůrazňuje možnost propojení lidí bez verbální komunikace čistě tím, že sladí své dýchání. Komu se to povede, dokáže prý podvědomě sdílet pohyby i emoce. Zní to velmi niterně, nicméně u zářící stěny, která tento koncept interpretuje po svém, vydržíte klidně stát a dýchat třeba půl hodiny. A jestli vás zajímají auta, nebo ne, je úplně podružné.

„Když se řekne digitální umění, tak si lidé obvykle představí obrazovku, na které mohou něco sledovat. My jsme se sem ale snažili dostat něco fyzického. Proto jsme sáhli po tomto konceptu a přišli jsme s provazy, které se proplétají a pohybují. A teprve ty jsme zkombinovali s projekcí. Chtěli jsme lidi vyprovokovat k tomu, aby nejen něco viděli, ale i cítili,“ popisují dál svoji práci Nozoe s Ikezawou.

Ve své instalaci navíc propojili odraz srdečního tepu návštěvníků, kteří stojí v dostatečné blízkosti, s v reálném čase sbíranými daty o přírodních jevech kolem nás, třeba rychlostí větru. Výsledek, ukrytý v hale zahalené do tmy, je až překvapivě meditativní a uklidňující.

„Nejnáročnější ze všeho ale bylo získat vlákna, z nichž je stěna sestavená,“ směje se Nozoe. „Mysleli jsme, že si je necháme vytvořit tady v Itálii a pak tu vše dáme dohromady, ale zjistili jsme, že pro místní řemeslníky, byť jsou velice zruční, to byl hodně nezvyklý úkol. Takže jednodušší bylo smotat je v Japonsku a sem, byť jich bylo opravdu hodně, je převést až hotové,“ dodává.

Kdo se ale kromě umění rád kochá i pěknými auty včetně těch, která jsou teprve ve fázi ambiciózních nápadů, tak možná ve tvaru Nozoeovy a Ikezawovy stěny pozná, že svou nepravidelností odkazuje na obrysy sci-fi filmy připomínajícího kokpitu Black Butterfly. Což je právě onen koncept, kolem kterého se letošní milánská expozice Lexusu točí.

„Černý motýl“ je totiž vize digitálního ovládacího rozhraní, které Lexus vyvinul pro svůj futuristický koncept elektromobilu LF-ZC. Ten automobilka poprvé představila předloni na podzim na tokijském autosalonu. Řidiče v něm obklopovaly panoramatické displeje a chytré prvky, které měly reagovat na jeho potřeby – vedle těch běžných třeba i tím, že by mu zobrazily informace o místech, kolem kterých by projížděl. A jelikož svým rozmístěním připomínaly křídla motýla a všechno bylo laděno do tmava, získal tento koncept jméno Black Butterfly.

Právě model LF-ZC, který se zase o něco přiblížil finální produkční verzi, byl v Miláně k vidění také. Dominantou jeho vnitřního prostoru byl jednak sportovní – tzv. steer-by-wire – volant a také upravený, velkorysý displej, jehož zvětšený tvar zachycuje právě designérská instalace. Kdy přesně se LF-ZC dostane do výroby, není jasné, poslední informace ale hovořily o roce 2026.

Tou dobou bude nicméně stávající instalace A-Un už dávno passé, Lexus si ji nechal zhotovit exkluzivně pro milánskou přehlídku, která končí v neděli 13. dubna. A další vystavování zatím není v plánu. V práci s designéry ale automobilka pokračuje dál, momentálně chystají prezentaci pro autosalon v Šanghaji.