Ve světě čísel. Karin Fuentesová chce digitalizovat účetnictví a nepřepočítala se, investoři již klepou na dveře

Iva BrejlováIva Brejlová

karin-fuentesStory

Foto: Digitoo

Karin Fuentesová, zakladatelka startupu Digitoo

0Zobrazit komentáře

Třináct let se na pohyby na účtech koukala. Čísla přesouvala z papíru na počítač a tam z jedné kolonky do druhé. Závratné částky ji tak brzy přestaly oslňovat, načež se rozhodla, že si účetnictví zaslouží zásadní inovace. Karin Fuentesová loni založila vlastní startup Digitoo a v lednu získala první investici, která firmu ocenila na 50 milionů korun. A teď, když to Karin Fuentesová říká, trochu jí to rozesměje.

„Vždyť my ještě finančně vůbec nefungujeme,“ říká. „Myslela jsem, že budu muset něco vydělat, než mi někdo dá peníze,“ dodává. Ale nemusí. Zdá se, že stačí říct kouzelné sousloví „digitalizace účetnictví“. Jednoduše: Digitoo učí komunikovat systémy čtoucí data z faktur s úplně jinými systémy, které informace třídí a umožňují lidem s nimi v počítači dál pracovat. Právě díky tomu si teď vybírá z nabídky dalších investorů.

Totiž s účetnictvím se to má tak: každá služba, kterou kdokoliv prodává, vyžaduje fakturu. Ta se musí vystavit, předat, zpracovat a proplatit. Každá má nějaké číslo, částku, plátce a příjemce, splatnost, někde se počítá třeba DPH, spadá do konkrétního účetního období, mají různé konstantní, variabilní či snad specifické symboly.

Pokud jste se v tom dosud neztratili, představte si všechny tyhle informace ležet na desítky centimetrů vysokých hromadách na stolech účetních. Ty faktury jsou papírové a velmi reálné a je celkem jedno, jestli je účetní mají vytištěné třeba z Excelu nebo jako obrázek – každou berou do ruky a ručně přepisují data do různých systémů. Je tak zcela běžné, že když chtějí například mladí podnikatelé jednou za rok zpracovat své účetnictví, přinášejí ho v krabici od bot.

karin2-min

Foto: Digitoo

Karin Fuentesová, zakladatelka startupu Digitoo

Asi pak není překvapivé, že účetní věnují dvě třetiny své pracovní doby ručnímu zadávání dat a rutinním procesům. Tohle všechno chce změnit Karin Fuentesová, 34letá účetní, bývalá zaměstnankyně startupu Rossum, který učí počítače číst složité dokumenty, a osoba, jež působí, že to má velmi promyšlené. „Cítíš, že je tohle správné. A že když to neuděláš, uděláš hroznou chybu,“ říká.

Účetní a kavárnice

Že je to správné, si nemyslí sama. Jako pre-seed investici už dostala pět milionů korun od soukromého fondu Machine Learning Investment, který se zaměřuje na technologické startupy ve finanční sféře. Za to fond získal ve startupu Digitoo 10 procent, což jeho valuaci posunulo na zmíněných 50 milionů korun. První firmy, které doteď produkt víceméně testovaly, přecházejí do pozice klasických zákazníků. Od srpna pak bude startup nabízet služby i novým klientům.

První klienti nám přinesli půl milionu korun a s počtem přidávání dalších firem očekáváme, že budeme v černých číslech do 12 měsíců,“ věří Fuentesová. Pokud se započtou i externí spolupracovníci, dnes má tým Digitoo skoro 20 lidí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Fuentesová 13 let pracovala (a doteď trochu pracuje) v účetním sektoru. Když jí bylo 24, založila si vlastní účetní firmu a nabrala spoustu klientů, kteří však rychle rostli a ona se musela spoustu nových věcí učit za pochodu. Firmu držela pět let, než sama sebe našla krátce před vyhořením. Naprosté většiny klientů se proto vzdala a rozhodla se podívat úplně jinam: v Praze si otevřela kavárnu.

„Jsem v jistém smyslu trochu introvert a nebylo to úplně pro mě,“ přiznává s odstupem času. Jenže než mohla kavárnu zase zavřít, musela se smířit s tím, že peníze, které do ní vložila, jsou nenávratně pryč. Nakonec se tak i se ztrátou vrátila k účetnictví. Ale nebyla úplně spokojená. „Stále jsem narážela na to, že lidé tráví čas nesmyslnými procesy. Začala jsem je automatizovat,“ říká Fuentesová.

Stroje, které umí číst

Brzy zjistila, že není sama. Když hledala, jestli existují také nějaké jiné než z jejího pohledu silně zastaralé účetní systémy, narazila na Rossum. „Chtěla jsem tam pracovat. Nabídla jsem, že třeba zadarmo. Nakonec mě zaměstnali na plný úvazek,“ usmívá se. V českém startupu vedla třicetičlenný anotační tým pro trénování umělé inteligence. Jakmile vybrala správné lidi a naučila je kýžený postup, rozhodla se, že se posune zase trochu dál.

„Já jsem neměla plat osm měsíců.“

Našla totiž velkou díru na trhu, kterou neřeší ani v Rossum. Ten umí překládat informace, které najde na fakturách třeba v podobě obrázku, do podoby strojově čitelných údajů. To je něco, co je pro účetní oddělení mnoha firem zavalených papíry jako zjevení. I proto mimochodem přitáhl už 100 milionů v investicích a klienty v podobě velkých firem.

Jenže pro ty malé je to stále málo. „Ve chvíli, kdy mám v počítači údaje ve formě podobné excelovské tabulce, ještě stále musím každý z nich vzít a dál s ním pracovat. Vybrat nezaplacené faktury, poslat je ke schválení, klikat po jednom a spoustu dalších věcí,“ vysvětluje Fuentesová.

karin1-min

Foto: Digitoo

Karin Fuentesová, zakladatelka startupu Digitoo

Propojit informace z přečtených faktur s programem, který zase informace třídí a poskytuje místo na zpracování, není jednoduché. Přesto to jde. Firmy si ale obvykle musí najmout odborníky a vývojáře, kteří jim tyto dva systémy na míru integrují. „Trvá to třeba víc než rok, stojí několik milionů a vlastně ani není zřejmé, jestli to bude fungovat,“ dodává Fuentesová. „A tak jsem si řekla: namísto toho, aby to dělal každý znovu, pomalu a draze, co to udělat jednou a pořádně?“

Dva týdny před splatností a nula na účtě

Digitoo tedy začalo propojovat. Fuentesová si k tomu našla tým ochotných odborníků, přičemž slovo ochotných je tu opravdu důležité. Po první investici se totiž rozhodla, že jí peníze musí nějakou chvíli vydržet. Než programátoři, analytici a další vytvořili první funkční program, který by ukázal, že si na sebe tento nápad vlastně vydělá, mnoho lidí pro startup pracovalo několik měsíců zadarmo. Jiní třeba za čtvrtinu své obvyklé ceny. A další tak, aby mohli vedle startupu mít ještě práci, která jim zaplatí živobytí.

„Já jsem neměla plat osm měsíců,“ vzpomíná Fuentesová. „Nechtěla jsem ty peníze zbytečně utratit. Nechtěla jsem se jednou podívat zpátky a být na sebe naštvaná,“ dodává. Přesto ji její víra dovedla do bodu, kdy měla 14 dní do splatnosti faktur a žádné peníze na účtu. „Vzala jsem seznam investorů, z nich jsem vybrala sedm, kteří mi dávali smysl, a poslala jim pitch,“ popisuje.

michaela-lhotkova

Přečtěte si takéV ČSOB chystají převratnou novinku. Jmenuje se Kate, je to digitální asistentka a hodně na ni sázíme, říká LhotkováV ČSOB chystají převratnou novinku. Jmenuje se Kate, je to digitální asistentka a hodně na ni sázíme, říká Lhotková

Skutečně se začali ozývat. Dnes jsou na stole tři nabídky, ze kterých Fuentesová vybírá. První zákazníci právě přecházejí z pozice testování do platících klientů. Platformu využívá mimo jinými například poradenská společnosti Grant Thornton. Ta je svou důležitostí a velikostí v závěsu za takzvanou velkou čtyřkou, což jsou poradenské společnosti, mezi které patří Deloitte či KPMG, a zaměstnává v Česku stovky lidí. Další klienti, největší účetní společnosti v Česku, rovněž digitalizují portfolio, což pro Digitoo znamená stovky jejich klientů.

Tím nejbližším cílem mladého startupu je teď zvládnout celkovou digitalizaci účetnictví na tři kliky, aniž by se účetní učili něco nového. Od ledna Digitoo rozšířilo svůj tým o další vývojáře a specialisty a pracuje na platformě, která umožňuje propojit používané aplikace na trhu. A to má firmu otevřít zase dalším možným klientům. Je tu vlastně jen jeden malý problém.

„Když jsme hledali alternativu, kterou bychom mohli nabízet společně s Rossumem, žádnou jsme prakticky nenašli,“ usmívá se Fuentesová, která tak s firmou, v níž dříve působila, dál úzce spolupracuje. A co se týče výběru investora, zakladatelka se ještě nerozhodla. Digitoo chce každopádně partnera, který mu otevře nové dveře. Třeba i ty zahraniční.

Mladý český designér vyrábí batohy z nepotřebných kusů lina. Šetří přírodu a míří na městské minimalisty

Jiří SvobodaJiří Svoboda

erikulum1-1Story

Foto: František Svatoš

Za minimalistickými batohy z lina stojí designér Erik Bartoš

0Zobrazit komentáře

Erik Bartoš měl při studiu designu už dost lampiček a židlí. Říká, že takových projektů má každý student desítky, ale málokdy se třeba jen některé z nich dostanou k realizaci. Bartoš tak proto vymyslel – a hlavně zrealizoval – produkt zcela unikátní, kterým chce navíc upozornit na environmentální problém. Je jím batoh vyrobený z lina.

Vše začalo minulý rok jako diplomová práce na pražské UMPRUM. Už tehdy se šestadvacetiletý designér setkával se skepsí, která je možná u netypického spojení batohu a podlahové krytiny celkem pochopitelná. Značka Erikulum ale byla na světě.

Počáteční myšlenka ovšem byla prostá – vytvořit praktický batoh pro život ve městě. „Ženy už dnes méně nosí kabelky a více sahají po batozích, které si mohou vzít k různým outfitům. Obecně lidé vyhledávají batohy, které si klidně mohou vzít do advokátní kanceláře a nevypadají u toho blbě,“ vysvětluje Bartoš svůj prvotní záměr.

erik-bartos

Foto: František Svatoš

Designér Erik Bartoš, který navrhl stylové batohy z lina

Ideu univerzálního městského batohu pak spojil se svým environmentálním cítěním. Lino je totiž za normálních okolností těžko recyklovatelný materiál a jeho nepoužité odřezky často končí nevyužité ve sběrných dvorech, v horším případě na skládkách. „V mém ideálním světě by vlastně lino neexistovalo a já bych dělal batohy z jiného materiálu,“ vtipkuje designér.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V takovém ideálním světě ale nežijeme. Lino, respektive polyvinylchlorid (PVC), je třetím nejrozšířenějším plastem na světě. Nelze ho rozpustit v kyselinách, oleji ani vodě, přesto je jeho výroba relativně levná a jednoduchá.

Problematická recyklace

Podle předsedy ekologického sdružení Arnika Jindřicha Petrlíka v podstatě neexistuje ekologický způsob, jak PVC recyklovat. Jak při spalování, tak při vyhození na skládku vznikají nebezpečné toxiny.

V diplomové práci Bartoše Petrlík podotýká, že úspěšná a skutečná recyklace PVC se daří maximálně ze 3 % a proto je používání tohoto plastu nejlepší omezit a posléze zakázat. Ačkoliv, z již použitého PVC se vyrábějí třeba lavičky, palety nebo květináče, není to příliš kvalitní surovina. Další variantou je podle Petrlíka PVC odděleně skladovat do doby, než se „přijde na něco rozumného, co s ním dělat“.

erikulum

Foto: František Svatoš

Erikulum zatím nabízí tři barevné kombinace

Právě proto Erik Bartoš tvrdí, že výrobou batohů z lina lze problematické recyklaci alespoň zčásti předejít. „Původně jsem chtěl batohy vyrábět z už použitého lina, ale ukázalo se, že je problém s jeho kvalitou, stářím i větší váhou,“ vysvětluje. Nakonec se tak uchýlil k variantě, kdy odkupuje nové a nepoužité lino ze skladu za Prahou, které zbude po jeho nařezání.

„Odřezky tam výrobci běžně prodávají, ale mám pocit, že pokaždé, když tam přijedu, tak je jich tam víc a víc. Někdo si je prý kupuje třeba na překrývání dřeva,“ říká Bartoš. Přiznává, že hlavní problém s netříděným použitým linem neřeší, ale alespoň používá kusy, které by nejspíš stejně skončily někde na skládce.

„Lino není argument, proč si ten batoh koupit.“

Celou svou snahu pak zaštiťuje pojmem upcyklace, což je v podstatě opak recyklace. To znamená, že materiál určený na jeden účel je po použití přetvořen v jiný produkt. Na environmentální stránku ale Bartoš u Erikulum primárně nesází.

„Myslím si, že lino není argument, proč si ten batoh koupit. A myslím si, že dokonce ani udržitelnost to není. Ale je to kvalita, minimalismus, nadčasovost a fakt, že si ho mohu vzít k větší škále outfitů,“ tvrdí Bartoš s tím, že na univerzálnost hleděl i při výběru barevných kombinací.

Výhodou lina je jeho relativní pevnost i nepromokavost, zároveň podle Bartoše vydrží ve stejné kvalitě i déle než například kožené batohy. Po praktické stránce pomohou odepínací popruhy, které dovolí batoh používat například jako tašku. Batohy Erikulum tak jsou i dost variabilní.

erikulum5

Foto: František Svatoš

Batohy Erikulum cílí na mětské minimalisty

Uvnitř se snažil zachovat stejně minimalistický dojem jako navenek. Přítomná je jedna větší kapsa, například na laptop, a několik menších na pár drobností. Sám autor batohu přiznává, že se do něj rozhodně nevejde všechno, ale plní svůj účel.

Bartoš také dospěl k tomu, že jako designér si je třeba také vlastní produkt vyrobit. Nejdříve dělal všechny verze sám, až po několika zkušebních verzích začal spolupracovat se zkušenými šičkami, které z kůže vyrábí už několik desítek let.

kosik-nano2f-min

Přečtěte si takéKošík.cz se dál zelená. S Nano Energies nabídne energii ze 100% obnovitelných zdrojů svým zákazníkům i dodavatelůmKošík.cz se dál zelená. S Nano Energies nabídne energii ze 100% obnovitelných zdrojů svým zákazníkům i dodavatelům

Od toho se odvíjí i cena. Bartoš se netají tím, že jde o prémiový produkt a cenovku blížící se osmi tisícům korun obhajuje tuzemskou ruční výrobou, prozatím navíc v malém měřítku. „Kdybych výrobu outsourcoval, asi bych se dostal na nižší částky, ale chci to mít pod kontrolou,“ říká mladý designér s tím, že na trhu existuje celý segment batohů za ceny kolem sedmi tisíc korun.

Design je ale především proces, a tak Bartoš stále na batohu upravuje detaily. Pohrává si třeba s délkou popruhů nebo parametry celé konstrukce, v plánu má ale také další kolekce předmětů z lina. Od desítek dosavadních zákazníků (zejména žen) totiž dostává i zpětnou vazbu, že batoh je přes své relativně úsporné rozměry stále možná až příliš velký.

erikulum3

Foto: František Svatoš

Postupně chce mladý designer vyzkoušet upcyklaci i na dalších částech batohu

Metodou upcyklace by rád přistoupil i k dalším částem batohu, nyní má v plánu využít pásy z aut na místo ramenních popruhů. Nebrání se ale přetvoření také u použitého lina, pakliže bude dostatečně kvalitní.

Podle dosavadní rešerše sedlčanského rodáka na světě není projekt, který by lino podobným způsobem využíval jako jeho Erikulum. Mezi příbuzné značky ale lze zařadit například švýcarský Freitag, který vyrábí batohy z použitých kamiónových plachet.

Kromě vyrábění batohů z lina se pak Bartoš už pět let věnuje činnosti v Amnesty International. „Doufám, že jednou Erikulum budu dělat naplno, ale asi nejsem takový střelec, abych všechno hned pustil. Dokážu tak být víc v klidu a mít čas na promyšlení produktu,“ říká.