Letos na jaře se v izraelském vzdušném prostoru utkaly americké stíhačky F-15 s íránskými útočnými drony. Americká armáda o události mluví jako o největší vzdušné bitvě za posledních padesát let. Pro Spojené státy šlo také o první větší střet s dálkově řízenými drony, ze kterého nakonec vyšly vítězně. Mimo jiné i díky Lacie Hesterové, která za to minulý týden dostala třetí nejvyšší ocenění americké armády – Stříbrnou hvězdu. A to zrovna ve chvíli, kdy pravděpodobně budoucí ministr obrany sděluje světu, že ženy nepatří do bojových jednotek.

Lacie Hesterová je operátorkou zbraňových systémů, tedy člověkem, který ve stíhačce zaměřuje a sestřeluje nepřátele a určuje trasu letu. Když se společně s pilotem Benjaminem Coffeym jednoho sobotního večera v půlce dubna připravovali na další rutinní šestihodinovou službu ve vzduchu, netušili, s čím se budou v následujících hodinách potýkat. Natož že jim dojde veškerá munice. „Mohlo to být jen další létání v kruhu a čekání,“ řekla minulý týden stanici CNN Hesterová. Jenže nakonec nebylo.

Na nějakou formu odpovědi Íránu vůči Izraeli čekali tehdy Američané už zhruba čtrnáct dní. Byla by to odplata za izraelský útok na komplex íránských diplomatických budov v Damašku ze začátku dubna, při kterém bylo zabito několik vysoce postavených velitelů Íránských revolučních gard. Američané ale netušili, kdy odveta přijde a jak bude velká. Proto drželi na blíže nespecifikované blízkovýchodní vojenské základně neustále dvě letadla ve vzduchu a několik na zemi.

V sobotu třináctého dubna ale čekání skončilo. Írán tehdy poslal na Izrael přes tři sta dronů a balistických střel. A pro Hesterovou a její spolubojovníky začala největší vzdušná bitva od války ve Vietnamu. V již zmíněném rozhovoru popsali, jak složitá noc to byla.

„Útočné drony jsou (oproti stíhačkám, pozn. red.) poměrně levné a pro nepřítele bylo jednoduché je použít. Vyslal jich velké množství a my jsme s nimi museli bojovat, abychom ochránili civilní obyvatelstvo a naše spojence. Přitom jsme zatím boj s nimi moc netrénovali,“ řekl například pilot Timothy Causey, který se také akce zúčastnil. „I když jsme od tajných služeb měli informace o tom, kolik zhruba dronů můžeme očekávat, překvapilo nás, když jsme je všechny viděli,“ citoval Hesterovou server ABC.

Situaci komplikoval i boj v naprosté tmě a nízké výšce, kde se stíhačkám drony špatně zaměřovaly. A také fakt, že stroje F-15E Strike Eagle, se kterými Hesterová s Coffeym létají, unesou pouze osm raket vzduch-vzduch, které jsou v boji proti dronům nejefektivnější. Navíc se museli potýkat ještě s jedním problémem. Dvojici se jedna ze střel zasekla. Jde o poměrně nebezpečnou situaci, protože by mohla vybuchnout v letadle. Vrátili se tedy na základnu, kde přistáli mezi troskami popadaných dronů. Následně s jinou stíhačkou znovu vzlétli do boje.

Americkému letectvu se podařilo sestřelit na osmdesát dronů a střel a Izraelci společně se spojenci zneškodnili 99 procent všeho, co bylo vypáleno. Hesterová část útoku i koordinovala. Spolu s Coffeym tak byli minulý týden oceněni Stříbrnou hvězdou za chrabrost v boji proti nepříteli. Jde o třetí nejvyšší ocenění, které lze v americké armádě získat. Hesterová je zároveň první členkou amerických vzdušných sil a teprve třetí ženou od konce druhé světové války, která medaili získala.

Ženy ano, ale jen někde

Informaci o Stříbrné hvězdě pro Hesterovou ale střídají v americkém tisku vyjádření Petea Hegsetha. Bývalého vojáka a politického komentátora televizní stanice Fox News si vybral budoucí prezident USA Donald Trump jako ministra obrany. Už nyní ale poskytuje rozhovory, na začátku listopadu se například objevil v podcastu Shawna Ryana. „Otevřeně říkám, že bychom neměli mít ženy v bojových rolích. Neučinilo nás to efektivnější. Neučinilo nás to smrtelnější. Udělalo to boj složitější,“ řekl podle agentury AP.

Ženy mají podle něj v armádě své místo, ale ne ve speciálních jednotkách, dělostřelectvu, pěchotě a obrněných jednotkách. V jiném podcastu pak podle serveru NBC News řekl, že „ženy mají životy dávat, ne je brát“. O letectvu a konkrétně i Hesterové se ovšem nezmiňoval.

Debata to ale není nová, naposledy si jí Američané prošli před osmi lety. Předtím Američanky nemohly sloužit na libovolných pozicích v armádě, v roce 1948 jim byl zakázán vstup do bojových jednotek. K částečnému uvolnění došlo až začátkem devadesátých let, kdy bylo ženám povoleno sloužit jako pilotky bojových letadel a na letadlových lodích. K definitivnímu zrušení zákazu došlo až v roce 2016.

Vyjádření Petea Hegsetha tak vyvolalo bouři nevole mezi Američankami, které nasazovaly za svou zemi život ve válečných konfliktech a nemuselo to být přímo na frontě. „Kde si myslíte, že jsem přišla o nohy, v hospodské rvačce? Jsem si docela jistá, že se to stalo v boji,“ reagovala například demokratická senátorka Tammy Duckworthová, bývalá pilotka vrtulníku, která při službě v Iráku přišla o obě dolní končetiny. Narážela tím na to, že každý voják, nehledě na specializaci, se může ocitnout v boji. „To jen ukazuje, jak moc je (Hegseth, pozn. red.) odtržený od reality moderního válčení, pokud si myslí, že můžeme držet ženy za jakousi pomyslnou linií,“ dodala.

Podobně jako letos Lacie Hesterová dostala Stříbrnou hvězdu za statečnost před šestnácti lety i Monica Lin Brownová z Texasu. Ta kdysi sloužila v Afghánistánu jako zdravotnice. V dubnu 2007 zachránila životy svých spolubojovníků poté, co kolona vozidel najela na bombu. Po výbuchu, který zranil pět vojáků v její jednotce, Brownová proběhla nepřátelskou palbou k poškozenému vozu. Jednoho z vojáků pak vlastním tělem chránila před střelbou Tálibánu. O několik dní později ale armáda Brownovou z místa, kde sloužila, stáhla. Podle tehdejších nařízení se totiž jako žena nesměla účastnit akcí s bojovou jednotkou.

Navzdory tomu ale americká armáda při akcích v Afghánistánu ženy jako zdravotnice u bojových jednotek běžně využívala, upozornil list The Washington Post. Částečně i kvůli komunikaci a péči o místní ženy, které by se od mužů ošetřit nenechaly. A v případě Brownové i proto, že na místě jiný zdravotník nebyl. Deník v souvislosti s tím cituje závěry studie výzkumné organizace Rand Corporation z roku 2007, která říká, že už tehdy se nebojovalo podél jedné jasné linie. A že představa, že ženy budou aktivní ve válce pouze někde v týlu, je nereálná.

V Česku jsou pravidla jiná

Oproti tomu v Česku je situace výrazně odlišná a podobná debata se tu nevede. V české armádě jsou všechny pozice otevřené ženám. Ty ale musí splnit přijímací kritéria, která se liší podle náročnosti jednotlivých odborností. „V současné době nalezneme vojákyně u výsadkářů, máme palubní střelkyně, zbrojířky nebo řidičky bojové techniky. Jedná se ale o jednotky žen,“ říká pro CzechCrunch Magdalena Dvořáková z Generálního štábu Armády ČR.

V české armádě je aktuálně 14,3 procenta žen a jejich počet se zvyšuje. Ve srovnání s jinými aliančními státy jsme dokonce v lehkém nadprůměru (průměr činí podle dat z roku 2021 10,4 procenta). „Statistiku zastoupení žen po jednotlivých odbornostech nevedeme. Nicméně můžeme konstatovat, že ženy slouží především v týlových odbornostech – logistika, personalistika, finanční, spojovací, zdravotní služba. U bojových jednotek je zastoupení žen opravdu spíše v řádech jednotlivců,“ doplňuje Dvořáková.