Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech je jednou z největších kulturních událostí u nás. Většinu čtenářů ale asi překvapí, že se v hanácké metropoli koná přehlídka, která mu z hlediska návštěvnosti není příliš vzdálená. Jde o Academia Film Olomouc, festival populárně-vědeckých dokumentů organizovaný Univerzitou Palackého. Většinu programu nabízí zdarma a jeho cílem je ukázat, že věda a poznání jsou vzrušující disciplíny. Kromě filmů přináší i špičkové hosty. V minulosti zde přednášeli a diskutovali třeba slavný evoluční biolog Richard Dawkins, vizionář robotiky Hiroši Išiguro nebo filozofka zabývající se umělou inteligencí Susan Schneiderová.

Festival známý pod zkratkou AFO se koná už od roku 1966, což z něj činí jeden z nejstarších aktivních v Česku. Hlavním motivem letošní 58. edice, která v Olomouci proběhne mezi 25. a 30. dubnem, je Echo. Symbolizuje jak opakované navracení problémů, jimž lidstvo čelí, tak ozvěny diskuzí o nich napříč společností. V dílčích tématech se program zaměří například na adaptaci na klimatické změny, ekonomiku a koncept nerůstu. Dále na psychické zdraví, identitu a to, jak je společnost formuje. Jedna z nejzajímavějších sekcí ponese název Sound Is Science a vedle dokumentů představí také workshopy, které budou fyzikální fenomén zvuku zkoumat v praxi.

CzechCrunch si o festivalu povídal s Evou Navrátilovou, která od počátku roku 2022 působí jako jeho ředitelka. Řeč přišla například na společenský význam vědy i AFO konkrétně, její zkušenosti z vedení takové akce nebo neobvyklý fakt, že festival z většiny pořádají studenti.

Jakou roli hraje věda a její popularizace ve společnosti? Respektive jakou by měla hrát? Přijde vám, že její význam bývá, zejména v masmédiích či na sociálních sítích, snižován na zajímavosti nebo prvoplánové titulky?
Určitě. Pokud si vzpomenete na předloňský film Don’t Look Up – měla to být komedie, pro mě to ale bylo dost smutné. Ten film totiž velmi pravdivě ukazoval, že o vědě se často mluví jen ve chvíli, kdy jde o něco kontroverzního. Nebo se média snaží danou problematiku ve jménu srozumitelnosti natolik zjednodušit, až zcela ztratí význam. Věda má pořád kolem sebe předsudky jako něco, co je pro čtenáře nudné a nezajímavé. A do toku „hlavních“ zpráv se dostává výjimečně.

Za mě je to ale určitá vývojová fáze, která se – možná budu naivní – zlepšuje. Vědecký svět za poslední roky přestal být uzavřený do sebe. I samotné výzkumné týmy se snaží o tématech, která řeší, mluvit. A to hlavně bez ztráty důležité informační hodnoty a zároveň tak, aby to pro širokou veřejnost bylo srozumitelné. Samozřejmě ten problém jen tak nevymizí a sami jsme se potýkali se statusem nudné akce. Ale daří se to měnit. Ostatně zvlášť filmové médium je ideální formát, v němž lze i velmi těžko pochopitelná témata podat srozumitelným a přínosným způsobem.

Hlavně kolem pandemie se ukázalo, jak komplikovanou roli věda má, když se vyrojily hory dezinformací, špatně interpretovaných studií nebo odborníků hovořících zcela mimo svoji expertízu.
To je součástí celospolečenské diskuze – zajistit, aby nejen mladé generace dokázaly kriticky myslet a správně vyhodnocovat informace, s nimiž se setkají. V souvislosti s pandemií jsme na festivalu například uvedli dokument Jak se dělá vakcína?, který zmapoval proces zužitkování know-how z dvousetleté očkovací praxe a rychlý vývoj účinné a zároveň spolehlivé vakcíny.

Mezi diváky rezonoval právě z důvodu, že umožnil dopodrobna nahlédnout do celého toho procesu. Zajímavostí tohoto filmu zároveň je, že bez přispění našeho festivalu by pravděpodobně nikdy nevznikl. Právě na posledním živém AFO v roce 2019 se totiž britský producent Archie Baron potkal s producentkou Janet Tobias, se kterou se jim povedlo produkčně velice náročný film, natočený uprostřed globální pandemie, dotáhnout do zdárného konce. Přesně o takových momentech, od vzniku po divácké přijetí, má AFO být.

Proč je vědu důležité popularizovat?
Je důležité, aby lidé měli co nejpohodlnější přístup k vědecky podloženým informacím, které jsou relevantní. Rolí AFO má být lidem nabídnout různé perspektivy a důvěryhodné zdroje, podle nichž mohou později formovat svůj pohled na svět. Na jedné straně je pro nás důležité srozumitelnou formou poskytovat informace lidem se zájmem o poznání a také těm, co se pak podílejí na fungování společnosti. Na druhé jsou pro nás zásadní i mladé generace, jimž chceme nabízet cestu k vědě, která nemusí trpět stigmatem nudných hodin fyziky či chemie ve škole. Věda má spoustu různých podob, které jsou fascinující a hodné pozornosti.

Takže cílem festivalu není jen poskytovat přehled, ale také motivovat mladé lidi k tomu, aby se o vědu aktivně zajímali a participovali na ní?
Určitě. Festival je z velké části financován ministerstvem školství a i tím, že organizátorem AFO je Univerzita Palackého, má k vědeckým oborům přitahovat mladou generaci.

V souvislosti s hodnotami festivalu mně napadají klimatické změny, které jsou i častým tématem. Co děláte pro to, aby to byla akce s co nejnižším environmentálním dopadem?
Pokud bychom měli jít do důsledků a minimalizovat naši uhlíkovou stopu, samozřejmě bychom festival museli zrušit. K tak razantnímu řešení přistoupit nechceme, snažíme se ale být dlouhodobě zodpovědní. Napříč posledními ročníky máme zažitá základní pravidla – když na festival jede host zdaleka, nemá zde jen jednu přednášku, ale celý bohatý program. Působí v porotě, panelové diskuzi, uvede film a podobně. Takže když už se cesty konají, chceme, aby byly co nejefektivnější.

Máme také veganské nebo vegetariánské jídlo na rautech pro hosty i na štábním cateringu, snažíme se minimalizovat objem tištěných materiálů nebo věci objednávat u lokálních dodavatelů. A pracujeme i s upcyklací, ať už jde o festivalové aranžmá, nábytek nebo o merch. Ten se mnohdy tiskne na bannery z minulého ročníku a podobně. Myšlenka udržitelnosti je s námi dost silně srostlá.

V čele AFO nyní působíte něco přes rok jako první žena v historii festivalu. Čelila jste kvůli tomu nějakým specifickým výzvám?
Byla bych moc ráda, kdybych mohla říct, že ne. Česká společnost ale pořád není zdravě nastavená v rovném vnímání mužů a žen, zvlášť ve vedoucích pozicích. Často se mi proto stává, že se ke mně hierarchicky výše postavení muži chovají způsobem, jaký by si k jinému muži nedovolili. Například bývám představována jako „krásná ředitelka“ – to by muž o jiném muži v daném kontextu jistě neřekl, protože to do pracovního prostředí nepatří, stejně jako oslovení „koťátko“ na pracovním social eventu. Nebo mě při pořizování oficiálních fotografií z jedné akce vysoce postavený muž zezadu těsně objal.

Něco podobného by se dávno nemělo dít, zvlášť v prostředí vyššího vzdělání nebo politiky. Je problém, že žen ve vedoucích pozicích je málo a vede to k tomu, že muži nejsou naučení se k nim chovat jako k rovným partnerům. Neříkám, že nechci, aby mi někdo otevíral dveře – pokud to je prostě zdvořilé gesto nezávisející na genderu. Měli bychom k sobě přistupovat všichni stejně nezávisle na něm.

Tematika žen ve vědě je blízká i samotnému festivalu, že?
Ano. Postavení žen ve vědě zde řešíme už řadu ročníků – opakujícím se motivem je přitom fakt, že podmínky stále nejsou nastaveny rovně, od platů po příležitosti. A totéž platí i v mnoha jiných odvětvích. Problém je také v časté diskriminaci žen při pracovních pohovorech. Pokud jste žena po třicítce, co děti nemá, jste podezřelá. Pokud je máte, očekává se, že s nimi budete pořád doma. Těch stigmat je spousta, vlastně je zázrak, že vůbec nějaké ženy ve vedoucích pozicích jsou.

Zabývá se AFO feminismem i v dalších ohledech?
V minulosti se u nás to téma určitě objevilo mnohokrát. Zrovna v letošním programu specificky není, máme ale téma Identita, které se zabývá společenským vnímáním nebo společenskou konstrukcí identit a tím, že na základě bazálních věcí jako gender není třeba měnit chování či přístup k ostatním.

Festival má sekci Industry 4Science, zaměřenou na tvorbu dokumentů. Pro koho vlastně je a co od ní lze očekávat?
Industry sekce vznikla v roce 2013, aby podpořila interakci mezi zástupci vědecké obce a filmového průmyslu. Je o spojení těch dvou světů. Jelikož AFO je festival populárně-vědeckého filmu a dlouhodobě jsme reflektovali, jak se ten žánr vyvíjí, využili jsme příležitosti stát se významným hráčem v jeho dalším posunu vpřed.

Konkrétně máme například Camp4Science, což je týdenní workshop pro filmaře a filmařky. Mají možnost do Olomouce dovézt svůj projekt ve vývoji a setkat se s filmovými profesionály či profesionálkami, kteří jim pomohou ho vylepšit. Učí se například pracovat s vizuálním stylem či filmovými technikami, nastavovat distribuční strategie a podobně. Je to kompletní program, který reálně ovlivňuje, jak dokumenty vznikají.

Letos se vám pro Industry sekci podařilo získat významného partnera v americké produkční a distribuční společnosti Sandbox Films. O čem spolupráce je?
Sandbox Films je společnost, která má svoji platformu například na festivalu Sundance (nejvýznamnější americký festival nezávislého filmu – pozn. red.). Pomáhá zde populárně-vědeckým filmům prostřednictvím fondu na jejich vývoj a v minulosti tak vznikl třeba dokument Erupce lásky, který je letos nominovaný na Oscara. Hledali partnera pro evropské prostředí. Jejich zástupci na AFO dlouhodobě jezdí a mají ho rádi, za což patří dík kolegyni Ivaně Formanové, dlouholeté vedoucí Industry 4Science, která tyto kontakty společně s naším vedoucím programu Ondřejem Kazíkem navázala a udržují je. Díky tomu se teď v Sandboxu rozhodli vložit do naší sekce nemalé prostředky.

Konkrétně se u nás rozhodli pro stejný model, jaký mají na Sundance, kdy by se měl každý rok na závěrečném pitchi ocenit nejlepší projekt z těch, které absolvují Camp4Science. Přímo od Sandbox má přitom vítěz dostat 25 tisíc dolarů, jež mají filmu pomoci s dokončením a distribucí. V publiku pak sedí i další distributoři a producenti, takže je potenciál, že si prezentované projekty někdo vezme k sobě, pomůže je financovat a podobně. AFO tím dále posouvá roli stěžejního hráče na poli vývoje pop-vědeckých filmů.

Festival je známý tím, že se na jeho organizaci podílejí studenti. Jaká jsou specifika takového přístupu?
AFO sice je a má být studentsky festival, ovšem spíš v tom ohledu, že studentům nabízíme možnost praxe a vzdělání v organizaci podobné akce. Musí je ale vést někdo, kdo už zkušenosti má a může je předat. V současnosti je to tak – a to jsem i jako studentka pracující zde vnímala taky – že akce vychovává skvělé lidi, kteří pak utíkají jinam a s nimi i zkušenosti, co nabrali. Jsem sice ráda, že takovou edukační funkci plníme, ale zároveň je důležité pracovat na tom, abychom si některé lidi dokázali udržet. Tedy nabídnout jim úvazky nebo dlouhodobější smlouvy. Už jsme se v tom trochu pohnuli, ale vidím potenciál jít v tomto dále.

Nezastaví to možnost kariérního růstu pro studenty?
Nemyslím. Lidé na těch pozicích určitě nezůstanou do důchodu už proto, že pracovat na festivalu je poměrně náročné a skoro nikdo to nevydrží dělat zvlášť dlouho. Chci ale řešit situaci, kdy lidé na festivalu chtěli pracovat a měli ho rádi, ale my jim nebyli schopni poskytnout adekvátní ohodnocení, full-time práci a důvod zůstat v Olomouci. Snažím se to řešit s univerzitou, městem i krajem z hlediska financování.

Máte zkušenosti i z jiných festivalů, které neorganizují studenti. V čem vnímáte rozdíly?
Mám pocit, že díky tomu AFO nemá šanci nikdy zestárnout, protože každý rok přichází nová krev. I kdyby v těch seniornějších pozicích byli lidé dlouhodoběji, svěží perspektiva, se kterou studentky a studenti každoročně přicházejí, je hrozně přínosná. A naopak Katedra divadelních a filmových studií, která je na festival úzce napojena, nabízí za práci na AFO kredity, takže pro studenty nejde jen o praxi nebo brigádu.