Drony ze své podstaty nabízejí mnohá využití. Ať už jde například o doplňky pro filmaře a fotografy, nástroje pro bezpečnost nebo monitoring, prostředky pro rozvoz zboží nebo zbraně během ozbrojených konfliktů – tyto bezpilotní letouny dokáží v řadě situací velmi dobře posloužit. Potenciál však mají i pro záchranu lidí, čehož nově využívají vědci z americké MIT.
Ti se spojili s vesmírnou agenturou NASA, respektive s jejím výzkumným centrem Langley Research Center, aby zahájili vývoj speciálně upravených autonomních kvadrokoptér pro hledání ztracených turistů v hustých lesích. A podle zveřejněných technologických principů vše nasvědčuje tomu, že jednou může taková letka dronů velmi dobře a efektivně fungovat.
Základním stavebním kamenem každého drona z chystané letky má být senzorový systém LIDAR, který běžně využívají i firmy vyvíjející samořídící auta. Díky této technologii pak drony budou moci mapovat své okolí a získaná data cloudově přenášet do centrálního systému. K němu budou mít přístup příslušní záchranáři, kteří z vygenerované mapy vyčtou, zdali drony nenarazily na hledané turisty.
Zajímavým aspektem celého plánu, jehož testování má již aktuálně probíhat v lesních oblastech onoho výzkumného centra, je GPS navigace. Tu totiž vyvíjená letka nemá vůbec používat, jelikož se v hustých lesích dokáže signál velmi rychle přerušit či ztratit. Drony tak mají mezi sebou vzájemně a nezávisle na GPS komunikovat bez nutného riskování ztráty připojení.
Značnou výzvou pro optimální implementaci této dronové letky jsou nicméně stromy. Ty totiž na první pohled vypadají velmi podobně a drony je zatím v důsledku aktuálních technologií nedokáží rozpoznat. Jednoduše se tak může stát, že bude letka mapovat jednu a tu samou oblast, což z logiky věci je nesmysl, co se týče efektivních záchranářských prací. Zejména těch vzdušných.
Pohled na výzkumné centrum NASA Langley Research Center z roku 2011
Z toho důvodu se vědecký tým z Massachusettského technologického institutu zaměřuje na vývoj takových systémů, které dokaží namísto jednotlivých stromů mapovat jejich shluky, jež mají zpravidla svou specifickou a lépe rozeznatelnou podobu. Z těchto informací se následně vytvoří specifické algoritmy, vyobrazované konkrétními barevnými značkami, díky nimž pak záchranáři poznají, zdali byla daná oblast již prozkoumaná, či nikoliv.
Zásadním bodem je také rychlost těchto malých letounů. Podle zveřejněného videa z testování zatím drony létají poměrně pomalu (2–5 minut na plochu 20 metrů čtverečních) a je otázk, zdali technologie dovolí vyšší rychlost se stejným účinkem. Obecně pak má letka mapovat své okolí v jistém spirálovém vzorci, jenž má být efektivnější z hlediska přesných dat.
Foto: MIT News; NASA – NASA Langley Research Center / Wikimedia Commons
