Vedlejší efekt koronaviru. Díky stojícím továrnám a výrobě dostává životní prostředí šanci se nadechnout
Koronavirus je v současné době hlavní náplní většiny světových médií a žhavým adeptem na vůbec nejvyhledávanější slovo roku. Hledat na nebezpečném viru COVID-19 něco pozitivního, je složité, dost možná naivní, ovšem staré rčení říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, a svým způsobem to platí i v případě koronaviru. Pro pochopení pozitiv je však nutné nahlédnout na problém z perspektivy životního prostředí, které se může díky nákaze alespoň trochu nadechnout.
Koronavirus se totiž začal šířit z Číny, která doposud hlásí nejvyšší počet nakažených i obětí ze všech zemí světa. Mezi dopady bezpečnostních opatření asijské velmoci, která kvůli koronaviru začala dokonce dezinfikovat své bankovky a mince, patří i postupná hibernace provozu výrobních továren. Na nich, jak známo, stojí chod podniků po celém světě, protože jim Čína poskytuje nezbytně nutný materiál a díly pro jejich vlastní výrobu.
Jak moc je celá problematika závažná, dosvědčují statistiky čínského statistického úřadu, o kterých informovalo CNBC. Podle těchto statistik měla aktivita továren na čínském území klesnout z lednových 50 bodů na rekordních 35,7 bodu ekonomických ukazatelů PMI. Důvodem je pokles objednávek, snížení stavební aktivity i zpomalení tempa výroby ve zpracovatelském průmyslu.
Jak je známo, Čína patří mezi největší producenty emisí ze všech zemí světa. V roce 2018 vyprodukovala 27,52 % z celkové světové produkce emisí uhlíku. To je téměř dvojnásobné číslo oproti druhým Spojeným státům, které se podílely na produkci oxidu uhličitého ze 14,81 %.
Pokles aktivity továren tedy znamená nejen omezení výrazné produkce emisí při samotných výrobních procesech, ale také snižování aktivity tamních elektráren, omezování nákladní i osobní dopravy a dalších procesů spojených s výrobou, v rámci kterých dochází k masivní produkci emisí.