Od roku 1967 se Praha co čtyři roky mění na světově unikátní přehlídku scénografie. V jejích ulicích totiž propuká Pražské Quadriennale, na které se sjíždějí scénografové z celého světa. Diváci tak mají možnost prozkoumat tuto oblast ze všech úhlů – scénickým uměním počínaje a pouličními performancemi konče. Událost mohou zároveň prožít všemi smysly, jelikož letos se její pořadatelé rozhodli pro živé pojetí. Patnáctý ročník Quadriennale potrvá od 8. do 18. června a jeho dějištěm bude Holešovická tržnice, Veletržní palác Národní galerie Praha, DAMU a veřejný prostor.

První ročník Pražského Quadriennale se uskutečnil v Bruselském pavilonu, který se v té době nacházel na Výstavišti. A už od počátků akce bylo organizátorům zřejmé, že nechtějí vytvořit pouhou výstavu bez jakéhokoliv přesahu, ale spíš komplexní událost, na kterou se bude vázat mnoho doprovodných aktivit – představení, přednášky a diskuze, později také performance a různé experimentální prostory.

Markéta Fantová, která je uměleckou ředitelkou festivalu, však dodává, že v minulosti scénografie poukazovala hlavně na to, jak divadelní scéna, kostým nebo světlo pro divadelní představení, tanec nebo operu vlastně vzniká. Předmětem výstav tak byly především scénické modely, kresby, návrhy, někdy i samotné kostýmy na figurínách nebo divadelní rekvizity.

„Od té doby se toho hodně změnilo a Pražské Quadriennale se rozšiřovalo a měnilo z lineární profesionální výstavy v současný multižánrový, živý festival. Ta změna nastala zhruba kolem roku 2000, ale posun mezi snahou zachytit myšlení scénografa ke snaze vystavit zážitek nebyl, myslím, otevřeně definovaný až do teď. I když jde v jádru o festival určený divadelním profesionálům, teoretikům, pedagogům a studentům, svým obsahem dokáže oslovit kohokoliv, kdo má rád kulturu, umění a nebojí se prožít něco neobvyklého,“ říká Fantová.

Festival je velmi rozsáhlý, za což vděčí také obrovskému zájmu ze strany divadelních profesionálů, kteří se na festivalu chtějí podílet a aktivně se ho účastnit. Pojící linku ale přece jen má – nejpatrnější je na Výstavě zemí a regionů a Studentské výstavě. První zachycuje podstatu scénografie a divadelního prostoru prizmatem kultur, mapuje pokrok a nové techniky, druhá se rovněž zaměřuje na inovace a proměny, které vycházejí z lokálních znalostí, místních kultur a identit. Pojítkem je i téma festivalu RARE, které lze chápat ve dvou významech – jako něco unikátního, ale rovněž syrového.

„Doufáme, že si každý najde to, co ho nejvíce zajímá. Proto také divákům doporučujeme tři různé typy zážitku. V Holešovické tržnici ten nejživelnější, plný performancí, živých výstav, debat, přednášek, večerních programů a setkání. Pro ty, kteří mají rádi kulturu zarámovanou čistým galerijním prostorem, nabízíme tři výstavy v krásných interiérech Veletržního paláce a několik vybraných performancí v Malé dvoraně. A pro ty, kteří se chtějí podívat na tu nejmladší tvorbu a nahlédnout do budoucnosti divadla, pak nabízíme studentská představení na DAMU a v jejím okolí, workshopy a soutěžní výstavní projekty,“ doplňuje Fantová.

Na poslední ročník Pražského Quadriennale se vydalo dvacet tisíc návštěvníků, mezi nimi i profesionálové, tvůrci, teoretici a studenti ze 106 zemí světa. Volně přístupné performance a výstavy v ulicích Prahy pak zhlédlo dalších padesát tisíc návštěvníků. Podle Fantové už jen samotný nápad vystavovat uměle vytvořené prostředí s vlastní dramaturgií, které funguje v čase a prostoru pouze za přítomnosti diváků, je unikátní experiment.

„Vystavit zážitek není snadné. Do galerií chodíme za zážitkem, který si jako návštěvníci vytváříme sami a většinou potichu. Současná scénografie je živelná záležitost a často člověka naprosto pohltí a zaměstná všechny jeho smysly. Scénografie se zároveň čím dál tím více otevírá spolupráci s jinými obory a rozrůstá se i do sféry digitální a oblasti nových médií,“ dodává.

I vzhledem k tomu získalo Pražské Quadriennale prestižní ocenění EFFE, které pravidelně hodnotí mezinárodní evropské festivaly, a bylo v roce 2015 jmenováno jedním z nejinovativnějších festivalů v Evropě. Komisi soutěže zaujala mezioborovost a pestrost akce, stejně jako její živý formát a performativní prostředí. O velkou rozmanitost bude postaráno i letos. Akce uvede více než tři sta bodů programu: performancí, představení, architektonických konceptů, workshopů nebo přednáškových bloků v rámci desíti programových sekcí od tvůrců z více než sta zemí – od Nového Zélandu po Kolumbii.

I vzhledem k pandemii covidu a výzvám, kterým současná společnost čelí, bude letošní ročník od těch předchozích odlišný v tom, že vznikal za jiných podmínek. Mezinárodní tým totiž neměl šanci se ani jednou setkat naživo, vše se posunulo do onlinu. Průnik živého umění a virtuálního prostředí však přinesl nové nápady a inspiraci. Stejně tak se objevily nové možnosti, jak chápat veřejný prostor, jelikož se stal hlavním útočištěm divadelních umělců, což vedlo k novým zajímavým experimentům.

„Naše chápání vzdálenosti, někdy i času, se pandemií i ruskou agresí na Ukrajině změnilo. Náhled na minulost a snaha o nápravu určitých kroků přinesla nová témata, která tomuto ročníku dominují, jako například ekoscénografie nebo pohled na tvorbu umělců ze zemí a regionů globálního jihu. A pro festival je čím dál tím důležitější představit scénografii zemí, kde divadlo v klasickém slova smyslu – tedy jak ho známe z domácích scén – neexistuje. Zkrátka změny přináší novou inspiraci a já osobně jsem opravdu zvědavá, jaké nejzajímavější trendy se na tomto ročníku ukáží,“ uzavírá Fantová.