Vetřelec: Romulus vzbudil nemalou pozornost dlouho před vydáním. To v případě nového příspěvku do vetřelčího univerza samozřejmě není nic zvláštního, poprvé po dvanácti letech si ale pokračování vzal na starost nový režisér, který navíc sliboval návrat k nekompromisně hororovým počátkům filmové série. Romulus si vysloužil uznání novinářů i diváků, kritizovalo se ale využití digitálních vizuálních efektů. Úspěšný horor vychází ve středu na Disney+ s „opravenou“ vizuální stránkou, skutečný problém filmu, odkazující k současnému stavu Hollywoodu, je ale hlouběji.

Sedmý Vetřelec (většinou se předstírá, že crossovery s Predátorem neexistují) se vrací do minulosti svým pojetím i dějem, když se odehrává mezi prvním a druhým snímkem. Pětici mladých kolonistů, kteří úmorně pracují na těžařské planetě s mizivou nadějí na lepší budoucnost, se naskytne možnost ukrást moduly pro kryospánek a utéct na jiný svět. Na opuštěné vesmírné stanici ale spolu s moduly objeví také příšery z hlubokého vesmíru.

Jednoduchý námět, blízký filmu Ridleyho Scotta z roku 1979, dal prostor sérii napínavých scén, kde hrdinové bojují o přežití, a paralelně s tím objevují děsivé tajemství stanice Renesance. Fede Álvarez se prokázal jako schopný režisér i scenárista, který se sice poměrně otevřeně vzdal snahy slavnou sérii posunout výrazněji novým směrem a příliš se spoléhal na nostalgii, dokázal ale zajímavě variovat známý koncept.

Vetřelec: Romulus měl původně vyjít rovnou na streamovacích službách, nakonec ale v kinech vydělal přes 350 milionů dolarů, více než čtyřnásobek svého rozpočtu. Dokonce se objevil na mnoha seznamech nejlepších filmů loňského roku s chválou pro režii, herecké výkony, výpravu i vizuální efekty, které ve velké míře využívaly skutečné miniatury, masky nebo animatronické loutky.

O to více ale bily do očí nedopracované digitální efekty, zejména v případě jedné z hlavních postav filmu – zde je dobré upozornit, že pro pokračování je nutné prozradit část děje. Hrdinové totiž na Renesanci po prvním střetu s larvami vetřelců narazí na starého poničeného androida jménem Rook, jež dostal tvář Herce Iana Holma. Jelikož však Holm zemřel v roce 2020, filmaři jeho podobu vytvořili uměle, tak, jak vypadal ve Scottově Vetřelci. Nepříliš úspěšně.

V principu přitom zvolili správný přístup, který ve zbytku filmu uspěl, totiž skutečnou loutku doplněnou digitálními vrstvami. „Shane Mahan (filmový loutkař, pozn red.) tuhle animatronickou loutku vytvořil podle odlitku hlavy z Pána prstenů,“ vysvětlil Álvarez v rozhovoru pro magazín Empire. V průběhu produkce ale padlo rozhodnutí více využít digitální efekty.

Jak v rozhovoru pro server Animation World Network popsal Eric Barba, jež měl vizuální efekty Romuluse na starost, tento přístup měl svoje vlastní výzvy. Androida Rooka totiž musel hrát jiný herec, jehož tvář se pak nahradila digitálním avatarem Holma. Jenže dva lidé, byť si mohou být silně podobní, nemají dokonale stejnou mimiku a mezi herectvím zachyceným na kameru a cílovým produktem tak vznikají rozdíly.

Barba už na něčem podobném pracoval v Podivuhodném případu Benjamina Buttona, za něhož dostal Oscara. Tehdy se vše muselo pracně řešit ručně, záběr po záběru. Dnes je k dispozici strojové učení, které umožňuje proces skloubení mimiky skutečného herce s digitálním avatarem zjednodušit, tato technologie je ale stále ve svých počátcích. „Není to dokonalé. Na těch nástrojích se právě teď neustále pracuje a každým dnem se zlepšují,“ řekl Barba.

Rook se ale upravoval ještě na poslední chvíli, kdy na dotažení všech detailů už nebyl čas ani peníze. Podobný problém je dnes v Hollywoodu častý. Na rozdíl od scenáristů nebo herců lidé pracující na digitálních efektech nemají odbory, často se musí podrobovat dlouhým přesčasům a stejně někdy nemají dostatek času na to, aby dosáhli nejlepšího možného výsledku. Objem práce je příliš velký – proto se stává, že i starší filmy mívají přesvědčivější efekty, než právě vydaný blockbuster.

Foto: Falcon

+2

Rook v novém Vetřelci na velkém plátně vypadal skutečně zvláštně, jako postava vytažená z videohry. Přiznal to i sám režisér. „Zkrátka nám v postprodukci došel čas,“ poznamenal. „S některými záběry, kde byla trochu více vidět ta digitální vrstva, jsem nebyl úplně spokojený. Takže mám pochopení pro lidi, kteří na to reagují negativně,“ dodal. Prý ale studio 21st Century Fox, resp. majitele Disney, přesvědčil zainvestovat do nápravy.

„Přesvědčil jsem je, že je potřeba společnostem, které na tom pracovaly, zaplatit navíc a dát jim dostatek času to správně dokončit. Opravili jsme to, teď je to mnohem lepší,“ komentuje Álvarez novou verzi filmu, která ve středu vychází na Disney+. Rozdíl, byť ne příliš velký, je skutečně vidět. Opravdový problém ovšem není estetický, ale etický.

Digitální oživení Holma se přitom široce kritizovalo hned po původním uvedení filmu. Nejen, že použít jeho podobu nebylo nijak potřebné pro děj, výsledek navíc působí čistě jako snaha zavděčit se fanouškům na té nejbanálnější úrovni – znovu ukázat tvář, kterou znají ze staršího, oblíbeného snímku. Přestože filmaři získali svolení Holmových pozůstalých, v komentářích se opakovaně objevovaly poznámky o digitálním vykrádání hrobů a kritika vydělávání na herci, který zemřel a nemůže vyjádřit vlastní souhlas či nesouhlas.

K tomuto tématu – možnosti, aby studia používala jejich podobu i po smrti – se v posledních letech pro média vyjádřilo už více herců, všichni s odmítavým postojem. Částečně se to řešilo také v rámci loňských stávek. Odbory chtěly zajistit, aby studia nemohla do budoucna herce pouze nasnímat a pak používat jejich digitalizovanou verzi, bez nutnosti jim platit za práci.

V případě Vetřelce: Romulus skutečný herec do procesu defacto vůbec nevstoupil, nahradila jej vzpomínka, kterou chce korporace využít pro svůj finanční prospěch, bez ohledů na lidství. Podobně jako by to udělal konglomerát Weyland-Yutani ve vetřelčím univerzu.