Hra o trůny je dodnes nejúspěšnější seriál v historii HBO. Mnoha divákům po něm ale zůstala nahořklá pachuť, její závěr je totiž možná nejslavnějším příkladem zklamaných očekávání. Prequel Rod draka tak stojí před výzvou si publikum opět získat a dokázat, že jeho svět stále dokáže nabídnout to, čím před více než deseti lety tolik oslnil. Měl jsem možnost několik epizod nového seriálu zhlédnout a myslím, že nebude mít problém svoje místo na obrazovkách obhájit.

Nikdy jsem nebyl příliš velký fanoušek Hry o trůny. Je to nepopiratelně přelomový televizní projekt, ale spíše ve své kombinaci fantasy žánru, rozsahu a rozpočtu, než ve svých motivech, postavách nebo způsobu vyprávění. Jeho domnělá dospělost spočívala hlavně v morální zkaženosti a šokující brutalitě celého světa místo v hlubším pohledu na realitu. Děj, stejně jako mnohé postavy, se točil v kruzích a nekonečné oddalování událostí očekávaných od prvních epizod bylo časem frustrující.

Přesto se ale seriálu podařilo udržet mou pozornost. Dějové kličky, byť nakonec nepříliš významné, úspěšně vábily na další vývoj. Nečekaná úmrtí postav byla poměrně prvoplánovým mechanismem k udržování napětí, ale měla jasný efekt. Hlavní hrdinové nebyli příliš komplexní, ale několik zajímavých charakterových oblouků se objevilo a nikomu zásadnímu nechybělo charisma. Rod draka před sebou zase tolik náročný úkol nemá.

https://www.youtube.com/watch?v=ShwnWYOBNWc

Jeho děj nás zavádí do doby 172 let před narozením Daenerys Targaryen, dravé princezny usilující o vládu nad Sedmi královstvími ve starším seriálu. Také zde půjde hlavně o to, kdo usedne na Železný trůn. Tentokrát ovšem mezi sebou nebudou soupeřit různé rody, ale příslušníci jediného – Targaryenů. Jedině oni totiž mají přístup k drakům, což jejich rodu jako celku zajišťuje prakticky nepřekonatelnou moc.

Vyprávění novinky okamžitě začíná krizí – ve světě Rodu draka skoro neexistují období míru nebo prosperity, jeho dějiny jsou historií buď dobývání, nebo snah předejít úpadku. Nový seriál se pak řadí do druhé kategorie. Stávající a stárnoucí král Viserys I nemá syna, a pro svého nástupce se proto musí rozhodnout mezi dcerou Rhaenyrou a bratrem Daemonem.

Krizi mohou vyvolat obě volby, jedna totiž odporuje tradici a druhá by moc svěřila do rukou nezodpovědného muže se sklony k agresi. To je základní dějová linka seriálu ustanovená v první epizodě, která nás bude nejspíš provázet až k jeho vyvrcholení.

A co vše kolem? Je to Hra o trůny, ale o něco svižnější, dražší a krvavější. Hned v úvodní hodině Rodu draka strávíme významnou část na shledáních Malé rady jednající o dalších krocích krále. Vydáme se do ulic Králova přístaviště, hlavního města Sedmi království, na masakr i do nevěstince. A místo několika seriálových řad je na první let na majestátním drakovi třeba čekat jen pár minut.

První epizoda přitom pro uvedení (resp. znovuuvedení) do světa, jeho základních reálií i příběhu funguje perfektně. Způsob vyprávění, který několikrát kombinuje více událostí a vytváří mezi nimi zajímavé významové paralely, evokuje pocit zásadních dějinných událostí a motivů, které mají váhu. I když na poznávání hlavních postav bylo zatím minimum času, při sledování jsem měl skutečně dojem, že se děje něco důležitého.

Přesto je minimálně v prvních několika epizodách poměrně překvapující, jak vyprázdněně seriál působí. A to doslova. Hra o trůny hned v úvodu odpovídala definici prvního slova v žánru „epického fantasy“, kam spadá, když vyprávění přeskakovalo mezi několika královstvími a diváky zahltilo postavami i složitými vztahy mezi nimi. Rod draka oproti tomu působí až komorně. V první epizodě se ani nepodíváme za hradby Králova přístaviště a děj se soustředí na čtyři hlavní postavy, byť představuje i několik dalších, jež budou důležité do budoucna.

Opravdu je to Hra o trůny

Aby se nejednalo v zásadě o kostýmní drama, vyprávění se z potemnělých komnat vydává tu na zmiňovaný let na jednom z draků, jindy zase do ulic města pro velice krvavé tažení za potíráním zločinu. A jak je v adaptacích knih George R. R. Martina už tradicí, není zde nouze o detailní záběry sekání končetin nebo jiných částí těla.

Skutečný příběh po silném úvodu začíná vlastně až od druhé epizody, která se přepne na více standardní mód vyprávění. Ke každodenní politice a intrikám. Na hlavní konflikt se přitom rychle nabalují další, které představují jiné části fikčního světa a překážky pro hlavní hrdiny.

Zajímavé jsou zde ženské postavy, k nimž se Hra o trůny většinou chovala jako k předmětům touhy, obětem násilí nebo jim dávala stejné ambice jako jejich mužským protějškům. Rod draka od začátku více, a snad i lépe, tematizuje jejich postavení v extrémně patriarchální společnosti. Ta jim přisuzuje výhradně pasivní role manželek, rodiček či otroků. Hrdinky seriálu svůj status analyzují a snaží se na něj aktivně reagovat.

Podobné motivy se nicméně objevují až na pozadí neustálých intrik a podrazů, které budou dobře známé každému divákovi předchozího seriálu. Málokdy přitom jde o něco jiného, než o získání či posílení moci nad ostatními a zajištění, aby o ní potenciální protivníci nepochybovali. Svět Rodu draka je opět hluboce cynický, takže ani převážně kladné postavy se v něm nevyhnou konfliktu mezi vlastním morálním kompasem a tím, co je nutné udělat pro výhru. Jedině ta pak zajišťuje další den na výsluní, nebo vůbec na slunci.

Prozatím se nezdá, že by se měl Rod draka zařadit mezi nejzajímavější projekty HBO. Jeho tvůrci zcela očividně přebírají většinu stavebních kamenů z předchozího úspěchu, načež je skládají do trochu jiných struktur nebo jim dávají jinou povrchovou úpravu. Přes deset let po tom, co Hra o trůny přišla na obrazovku a způsobila rozmach epického fantasy, po ní ale na trhu stále zůstává díra ve formě výpravné, temné a brutální podívané plné zvratů a intrik. Rod draka ji s radostí vyplní. Na HBO i HBO Max bude dostupný od zítřka.