Vlastně je poměrně překvapivé, že to trvalo tak dlouho. Filmové To se pochvalných recenzí a obřích příjmů dočkalo už před osmi lety a masivní úspěch druhé řady Stranger Things ve stejné době jednoznačně demonstroval, že o kingovsko-spielbergovský horor z maloměsta s dětmi, osobními příběhy, konspiracemi a odpornými monstry je dodnes velký zájem. Novinka To: Vítejte v Derry tak divákům nemusí moc dokazovat, že je o co stát – a chvílemi je to z ní cítit.

Seriál HBO, jehož první díl vyšel v neděli 26. října, má ve světě jednoho z nejslavnějších románů Stephena Kinga unikátní pozici. Zatímco filmy To a To Kapitola 2 z let 2017 a 2019 adaptovaly dvě části více než tisícistránkové knihy, Vítejte v Derry se v zásadě odehrává v poznámkách a vzpomínkách postav. Nemá tedy přímou knižní předlohu, ale pořád z ní úzce vychází.

Odehrává se 27 let před událostmi prvního filmu, v období studené války, které bylo sužované dopady druhé světové války a strachem z jaderného holokaustu. Obyvatele fiktivního městečka Derry v americkém státě Maine ale děsí ještě něco jiného, lovecraftovská hrůzná entita, která se krmí na strachu svých obětí a dokáže nabírat podobu jejich nejhlubších fóbií a obav. My ji známe primárně ve formě klauna Pennywise, jenž se ale v seriálu objeví až později.

Stejně jako ve filmech i původním románu sledujeme hlavně dětské postavy v čele s „klubem loserů“, kteří se snaží vyrovnat se se zmizením jednoho z kamarádů a sami se potýkají se strašlivými nočními můrami – aniž by spali. Rozhodnou se proto dát hlavy dohromady a zjistit, co se děje. Na druhé straně jsou dospělí a vojáci z nové základny v Derry, jejichž cílem je využít nadpřirozené síly ve prospěch armády.

Všechny hlavní linky představuje úvodní epizoda, ještě předtím ale seriál demonstruje svoje záměry apokalypticky děsivou scénou s až překvapivě vysokou mírou krvavého násilí – takové jsme na HBO viděli naposledy snad v Lovecraftově zemi před pěti lety. Mimo to má To: Vítejte v Derry nesporné produkční kvality a snahu vytvořit komplexní svět seriálového hororu, někdy ale působí až příliš jako výsledek odškrtávání seznamu položek, které v jeho konceptu mají být.

V prvních několika epizodách, které novináři dostali předem ke zhlédnutí, je jasná snaha prohloubit svět To v několika různých směrech. Sledování, vyvolávající příjemné známé pocity, nicméně provází určitá frustrace z toho, že něco pořád chybí. Například je škoda, že Pennywise, opět ztvárněný výborným Billem Skarsgårdem, dostává minimum prostoru a jeho strašidelní kolegové příliš často působí jako generická, byť někdy docela kreativně odporná digitální monstra.

Samotné Derry má zase hezkou oldschoolovou výpravu a dění v městečku reflektuje tehdejší i současné společenské problémy, ale spíš jako ony položky v seznamu než s autentickým zájmem. Objevují se témata rasismu, školní šikany, neúcty k původním Američanům nebo překážek v dospívání. Spíš než komplexní obraz společnosti ovšem dostáváme odkazy a citace.

Podobně nevýrazně seriál zatím působí v individuálním měřítku. Stephen King nikdy neoplýval subtilním stylem a problémy, které řeší jeho postavy, ohlašoval na míle daleko. O to více je překvapivé, že dostáváme jen minimální přístup k vnitřním životům, strachům a tužbám hrdinů v seriálu.

Jistě, v průběhu několika hodin se u nich postupně objevují jasnější kontury charakterů, ani jeden nicméně nezaujme silným osobním příběhem. Jako jeden z hlavních motivů seriálu se tak zatím ukazuje být zajímavý potenciál, který se snad naplní v průběhu dalšího vyprávění. 

To: Vítejte v Derry dost nápadně připomíná Stranger Things, což vzhledem k inspiračním zdrojům tvůrců není vůbec překvapivé. Paradoxně ale vypadá i působí jako jejich chudší sourozenec, který bude fungovat především jako předkrm před příchodem poslední řady hitu od Netflixu. Nabízí příjemné chutě, ale nakonec je pořád jen lákadlem na hlavní chod.