Filmy a seriály vyprávějící strastiplné příběhy vojáků, kteří procházejí vřavou druhé světové války, jsou divácky oblíbené. Platí to dvojnásob, pokud je pod nimi podepsáno duo Steven Spielberg a Tom Hanks. Jejich film Zachraňte vojína Ryana či seriál Bratrstvo neohrožených patří mezi klasiky žánru. Očekávání od válečné minisérie Vládcové nebes, na které se Hanks se Spielbergem též producentsky podíleli a která na slavný seriál navazuje, proto byla veliká. Divákům i tentokrát servírují nervydrásající momenty, ovšem s menším množstvím krve, téměř bez nacistů a zasazené do kulis létajících pevností, které v první půlce série odhalily své limity. Možná ale svítá na lepší časy.

Vládcové nebes – v originále Masters of the Air – zpracovávají příběhy amerických pilotů sloužících u 100. bombardovací letky. Ta podnikala nálety na průmyslovou infrastrukturu, letiště a námořní zařízení ve Francii, Polsku Nizozemsku, Norsku i samotném Německu. Podle toho také vypadala urputnost Němců snažících se zabránit bombometčíkům ve splnění jejich misí. Ztráty letky byly tak velké, že si vysloužila přezdívku Bloody Hundredth, tedy Krvavá stovka.

Vládcové nebes zastihnou příslušníky této skupiny ještě ve Spojených státech, ale velmi rychle se s nimi přesouvají na leteckou základnu v anglickém Suffolku. Hlavními hrdiny jsou piloti Gal „Buck“ Cleven, kterého hraje Austin Butler, jedna z hvězd druhé Duny, a Johny „Bucky“ Egan, v podání Calluma Turnera. Samotný děj seriálu však sledujeme očima postavy navigátora Harryho Crossbyho, ztvárněného Anthonym Boylem.

V současné době je jeho vyprávění za polovinou a po většinu času se v něm omezuje v podstatě jen na popis života vojáků na základně nebo jejich činy během samotných náletů. Díky tomu má seriál jen dvě polohy. Základna představuje bezpečí, kde si může divák odpočinout a více poznat samotné hrdiny. Ti mu ale s letadly padají tak často, že o hlubším ztotožnění s postavami nemůže být řeč.

Foto: Apple

Na základně se tak spíš otevírají okna do aktuálního psychického stavu vojáků, který je dobrý v momentě, kdy popíjejí a tančí v kantýně, a rozcuckovaný na hadry v momentě, kdy se po absolvování mise soukají ze svých letounů. Bojové akce nabízejí druhou polohu seriálu. Ta je plná dramat, akce a vizuální pastvy pro oči v podobě leteckých soubojů. V páté epizodě z celkových devíti se ovšem i akce uvnitř bombardérů začíná poněkud opakovat a jednotlivé mise je těžké od sebe rozeznávat.

Sledujeme v podstatě jen staticky sedící piloty, kteří letoun navádějí nad nepřátelské území. Po chvíli letouny prolétávají mračny vybuchujících projektilů protiletecké obrany, a když výbuchy utichnou, přichází na řadu nálety stíhaček, které Američané z bombardéru kropí kulomety. Divák je svědkem ztrát na obou stranách, úspěšného odhození bomb a návratu bombardérů zpět na základnu. A vše se opakuje. Hýření v kantýně, občas opušťák, pak zpět za knipl letounu.

Kdo doufal v přímý kontakt s nepřítelem, dočká se v podstatě až v nejnovějším, šestém dílu. Náklady na nacistické uniformy byly při natáčení prvních pěti epizod naprosto minimální. Spíše než Bratrstvo neohrožených či Zachraňte vojína Ryana tak Vládcové nebes prozatím připomínají svěrákovský Tmavomodrý svět na steroidech, s rozpočtem 250 milionů dolarů, tedy přibližně 5,85 miliardy korun.

Zazlívat tvůrcům monotónnost však není na místě. Vládcové nebes vymačkávají z vybraného námětu naprosté maximum. Naděje navíc umírá poslední, stejně jako ti nejhezčí piloti minisérie. A tak se díky dějovému uzemnění v polovině série otevírá příležitost pro další zajímavé rozkreslení příběhu. Nacistických uniforem přibývá, je ovšem otázkou, zda je uvidí i ti diváci, kteří pořádnou akci muže proti muži očekávali daleko dřív.