Rozhodnutí ministra průmyslu poskytnout velkým energetickým hráčům státní půjčku, aby mohli obchodovat na burze, vyvolalo spoustu kritiky. A nepochopení. Proč by měla vláda pomáhat Danielu Křetínskému a Pavlu Tykačovi, když jejich firmy z drahé elektřiny profitují? Jak ve své glose pro CzechCrunch vysvětluje zakladatel energetické skupiny Amper Jan Palaščák, pomoc pro společnosti EPH či Sev.en Energy je ale na místě. Jen by měla být lépe ošetřená.

V zásadě jde o to, že pokud by ČEZ, Křetínského EPH nebo Tykačovo Sev.en Energy nedostaly od státu hotovost na složení burzovních záloh, společnosti by se z burzy nejspíš stáhly. Zálohy, které se jim sice vrátí, ale až se zpožděním, jsou v dnešní době raketově drahých energií finančně extrémně náročné. A pokud by se tyto firmy přestaly na burzu dodávat, snížil by se na ní objem komodit, včetně prodávané elektřiny, a to by ve výsledku vedlo k dalšímu vzrůstu ceny, upozorňuje Palaščák.

Připomíná ale zároveň, že je nutné smlouvy mezi státem a soukromými podniky dobře ošetřit, aby v případě, že dojde k nějakému kolapsu, měla Česká republika záruky, že nepřijde o vše včetně výroby elektřiny či těžby uhlí.

***

Řada z nás viděla film Den před krizí, který zachycuje dění před pádem Lehman Brothers v roce 2008, nebo dokument Enron – The Smartest Guys In The Room o legendárním krachu stejnojmenné energetické společnosti. V obou snímcích je velmi precizně a umělecky vykreslena problematika margin calls, respektive obchodování s takzvanými futures kontrakty. V zásadě je to situace, kdy trh jde proti vaší obchodní pozici (například cenové nabídce na prodej elektřiny nebo slibu, že v určité době odkoupíte akcie za určitou cenu) a zavolá vám ten, kdo za vaši pozici ručí burze, třeba bankéř z oddělení clearingové banky. A samozřejmě chce nějakou zástavu, že svým závazkům dostojíte.

Intuitivně asi všichni rozumíme, že v roce 2008 to finančníci z Wall Street – slušně řečeno – pokazili a bylo pochopitelné a po všech stránkách spravedlivé, že jim onen mýtický Mr. Margin volal. Pro některé hráče to znamenalo konec v byznysu.

V energetice je to méně intuitivní. Dobře se ještě dají vysvětlit případy obchodníků bez vlastní výroby elektřiny, jako byly Moravia Energo a Bohemia Energy. Moravia Energo spekulovala na růst cen elektřiny a nakoupila si víc, než měla prodáno svým klientům, z toho byl velký objem ceny elektřiny blízko cenového maxima. Když cena elektřiny prudce spadla, nastal volný pád dolů.

Loni na jaře začaly v podstatě bez korekcí růst ceny plynu, což roztočilo spirálu růstu cen elektřiny, uhlí, emisních povolenek. Někteří obchodníci pokračovali v průběžných nákupech, někteří pozice začali zavírat více než obvykle, zatímco v Bohemce čekali, až to půjde zase dolů. Firma se ocitla v situaci, kdy nebyla schopna dokoupit energie pro své klienty za nové a vyšší ceny. Takže jako by nastal onen margin call stal. Odneslo to milion klientů, kteří se ocitli v režimu dodavatele poslední instance, respektive bez smlouvy na volném trhu.

Ze státního obchodníka s energiemi už se dle @JozefSikela klube “státní agentura”, která obchody pověří @SkupinaCEZ & @Sev_EnCZ & EPH, tedy stát to profinancuje a tři firmy získají kompletní klientelu vyjma eon, innogy a pp. Mohlo by se to jmenovat Česká konsolidační agentura.

— Jan Palaščák ?? (@jan_palascak) September 5, 2022

Jak je ale možné, že margin call hrozil či hrozí i výrobcům elektřiny, jako jsou Uniper, ČEZ, EPH nebo Se.ven? Je to tím, že systém burzy je neintuitivní a dá se říct nespravedlivý. Minimálně v těchto hektických časech. Výrobci, kteří prodali svou produkci řádně s předstihem například za 50 eur za megawatthodinu, mají nyní na burze – paradoxně podobně jako spekulanti typu Bohemia Energy – otevřenou pozici a při ceně 550 eur musí dorovnávat cenový rozdíl, tedy 500 eur na každou prodanou megawatthodinu.

Proč? Je to taková pojistka, že dostojí svým závazkům a skutečně proud prodají za cenu, která se domluvila třeba před rokem. A že nezačnou tlačit na nové, mnohem vyšší ceny. Jde o peníze, které se jim pak vrátí, jenže z pohledu cash flow je to v dnešní době obří zásah do finanční kondice i těch největších společností.

A právě proto je správné výrobcům poskytnout státní úvěry, výrobce podržet a současně motivovat k návratu na dlouhodobé trhy, aby si ceny mohli zafixovat i klienti, nejen domácnosti, ale také český průmysl a v neposlední řadě železnice a nemocnice.

Tyto úvěry by ale měly zahrnovat definici účelu čerpání úvěru (tedy tvorbu trhu a navrácení likvidity na trhy s dlouhodobými kontrakty) a také zajištění úvěru – kdyby nedejbože došlo ke zhoršení situace, tak by stát poskytl finanční záchranu a udržel výrobu. Zhasnutí fyzických dodávek by tak hrozit nemělo, už jen panika z této možnosti je to poslední, co v dnešní energetické válce s Putinovým Ruskem potřebujeme. Proto kdyby volal Mr. Margin těmto strategickým výrobcům elektřiny, je třeba, aby to přinejhorším zvedl ministr financí.