Vpředu byznys, vzadu party. Chaloupka v Jizerkách dostala odvážnou rekonstrukcí duši ze skla
Architekti studia Mjölk vzali rekonstrukci horského stavení doslova od podlahy. Roubenou světnici doplnili o přístavbu ze skla a mosazi.
Průčelí jedné z posledních chalup před malebnou horskou osadou Jizerka se od ostatních chalup v okolí příliš neliší. To pravé rodeo nastává v momentě, kdy si běžkař projíždějící okolo odskočí za roh domu. Ten se v zadním traktu prostřednictvím skleněné přístavby rozevírá do okolní přírody. Zároveň se jedná o výlohu, skrze kterou lze obdivovat interiérovou fúzi dřevěné tradice vyhřívané kachlovými kamny a trendy z Manhattanu.
Tahle chalupa tu stojí přes sto let a podobně jako další stavby v okolí ji tvoří žula a smrkové dřevo vytěžené v okolí. Jenže do tradiční malebnosti hodili svůj pokrokový granát architekti libereckého studia Mjölk a chaloupce vtiskli kus charakteru moderních mrakodrapů. Ty reprezentují prosklené plochy, reflexní mosazné prvky a beton.
„Dům jsme opravili s myšlenkami na budoucnost, ale zároveň jsme se nechtěli vzdát všech těch krásných, divokých a nepohodlných vlastností, které mu zůstaly z minulosti. Bylo důležité, abychom chalupě nevzali její neviditelné srdce, vůni dřeva a zatuchlý chlad žulových bloků. Zachovali jsme, co jen šlo. To zbylé jsme doplnili novou kvalitou, která se s minulostí nesnaží soutěžit,“ popisují architekti svou filozofii přístupu k rekonstrukci.
Přístavba nahrazující původní kůlnu vytváří velkou prosklenou verandu, která vytahuje celý interiér chalupy hlouběji do zahrady. Dává možnost naplno si vychutnat absolutní horský klid, který se okolo domu rozprostírá, a užívat si pohled na závěje i čerstvou ranní rosu na lučním baldachýnu ostřice a mechu.
Samotná veranda slouží jako prodloužení tradiční dřevěné světnice s přiznaným roubeným trámovím, která nyní slouží jako jídelní prostor s divanem. Ve světnici nechybí ani kachlová kamna, která jsou jedním z prvků reprezentujících tradici, ovšem i zde se od konvencí spíše utíká. Tvar neodpovídá tradiční představě kamen, za která zalézáme v březnu, a chybí i typická olivová či pomněnková barva kachlů, které nahrazuje sterilní bílá.