Bráněnka se nezdá. Centimetr a půl velká moucha má takřka kouzelné vlastnosti, tedy hlavně její larvy, které sežerou v podstatě jakýkoliv biologický odpad. Sami se u toho stanou proteinovou bombou a ještě po nich zbude hnojivo. Po Evropě už proto vznikají farmy, které vidí v proteinu z bráněnky byznysovou příležitost. Česko zatím stojí stranou, ale jedna mladá vědkyně a jeden mladý podnikatel to chtějí změnit.

Larvy bráněnky se ve volné přírodě vyskytují na tlejících zbytcích rostlinného i živočišného původu a díky tomu jsou mimořádné odolné vůči všemožným bakteriím a přírodním toxinům. V patologii se dokonce využívají k určení doby smrti. V likvidaci organických zbytků jsou extrémně výkonné a rychlé, bioodpad, například z potravinářské výroby, trávením přeměňují na bílkoviny, kterých jsou pak bohatým zdrojem. A proto mají své uplatnění jako příměs do krmiva.

Navíc podstatně ekologičtější než v případě sójové či rybí moučky, které se dnes nejčastěji používají jako proteinové příměsi do krmiv pro domácí mazlíčky či pro dobytek. Zatímco masivní rybolov plundruje oceány, pěstitelé sóji zase kácí lesy kvůli zakládání polí. Jedno jako druhé se pak do Evropy přepravuje přes půl světa z Asie či Afriky.

V době, kdy udržitelnost a soběstačnost kontinentu nabývají na významu, a to i v debatě o zdrojích bílkovin, jejichž ceny navíc v posledních letech rostou, začínají mít bráněnky nečekanou hodnotu. Že by se larvy této mouchy mohly používat jako alternativní zdroj bílkovin, to si odborníci mysleli už v osmdesátých letech minulého století, až teď to ale začíná dávat i ekonomický smysl.

„Už tehdy vědci popisovali, že by bráněnky šly využít ke zpracování odpadu. Postupně se toho tu a tam chytali podnikatelé po světě,“ vysvětluje Jana Vašíčková, která bráněnky na Masarykově Univerzitě v Brně studuje už pět let. Ani ona ze začátku přitom jejich schopnostem příliš nevěřila: „Až když jsem s nimi začala experimentovat, tak jsem zjistila, že žerou všechen organický odpad rostlinného i živočišného původu. Jsou to dokonalé stroje. Jejich jediným cílem je vykrmit se.“

V současnosti už proto existují farmy, které bráněnky krmí bioodpadem a usušené a vykrmené larvy pak prodávají jako zdroj bílkovin do krmiva pro zemědělská zvířata nebo mazlíčky. Největší taková farma je v Nizozemsku, stojí na pozemku o rozloze jednoho a půl hektaru. Další jsou v Polsku nebo Dánsku.

V Česku zatím žádná žádná taková sice není, Jana Vašíčková to ale chce změnit se startupem LarvaLoop, za nímž kromě ní stojí i podnikatel Adam Dostál. Ten má s hmyzím byznysem i přes to, že mu je pouhých dvaadvacet, docela dost zkušeností. Patří mu také společnost Grig, jež vyrábí a prodává potraviny z jedlého hmyzu, je dvojkou na trhu za známou značkou Sens a má roční tržby v řádu desítek milionů korun.

„V Česku jsme zaspali a tak to tady chceme rozjet,“ říká Dostál, kterému bráněnky logicky zapadají do byznysové mozaiky. Zatímco v Grigu prodávají sortiment pro lidi, LarvaLoop má být zaměřený na B2B klientelu orientující se na výrobu krmiv.

Dostálův a Vašíčkové plán je takový, že by v Česku vybudovali automatizovanou farmu, která zpracuje tisíc až patnáct set tun odpadu měsíčně, což odpovídá asi šedesáti kamionům. „Farma by byla veliká asi jako jedna prodejna Lidlu. Dokážeme v ní vytvořit dvě stě tun živých bráněnek a z toho nám vznikne osmdesát tun sušeného proteinu měsíčně, tisíc tun za rok,“ přibližuje Vašíčková, která nadále působí na brněnské univerzitě. Bráněnky by prý k zákazníkům proudily zamražené nebo ve vysušené formě.

LarvaLoop chce s projektem začít co nejdřív, jeho zakladatelé už do projektu vložili deset milionů. Zahájili ale jednání s několika partnery, především s firmami z potravinářského segmentu. Právě ti totiž musí likvidovat tuny odpadu, za jehož odvoz a spálení navíc platí. „Jsme v kontaktu s velkými potravinářskými společnostmi, které produkují hodně odpadu a dává jim tedy smysl použít ho na něco užitečného,“ říká Dostál a dodává: „Stavba farmy je investice ve výši do deseti milionů eur. Oslovujeme investory.“

Výhodou LarvaLoopu proti konkurenci je podle jeho zakladatelů to, že si bráněnky umí jednak sami produkovat, jednak je mají speciálně vyšlechtěné. „Jsme v tomhle ohledu jedni z mála,“ říká Dostál. „Každá farma si ty své larvy nějak vyvíjí. I já si na univerzitě tvořím svou linii, kterou si hýčkám a šlechtím. Ty naše jedí trochu víc a rostou rychleji,“ doplňuje ho Vašíčková.

O hmyzu se už nějakou dobu hovoří jako o stravě budoucnosti, nicméně speciálně v Česku tomu aspoň zatím dost brání legislativa. A u bráněnek to platí ještě víc než u cvrčků, protože muší larvy nelze oficiálně použít do lidské stravy. A nejen to. „My se tu bavíme o odpadu, ale v momentě, kdy se něco nazývá odpad, bráněnce to dát nemůžeme, protože je zákonem braná jako hospodářské zvíře,“ vysvětluje Vašíčková.

A je toho víc. I když ve volné přírodě běžně žere bráněnka mršiny, zbytky z jatek larvám Vašíčková s Dostálem dát nemohou kvůli bezpečnostním opatřením proti šíření chorob jako nemoc šílených krav. Takže přípustné jsou jen zbytky třeba z pekárenské výroby, neprodejná nahnilá zelenina a ovoce z potravinových řetězců nebo druhotné suroviny jako mláto z výroby piva, které formálně nejsou považované za odpad.

Dokonce ani vyhozené jídlo z restaurací se pro ně právně nehodí. Výjimka v zákoně totiž zamítá krmit hospodářská zvířata zbytky jídla, které zákazníci nesní v restauracích. „To je obrovská škoda. Takového odpadu totiž vzniká nejvíc a mohli bychom tak mít k dispozici až tisícinásobně více materiálu ke zpracování,“ říká Dostál.

A Vašíčková s úsměvem, ale povzdechem přidává: „Je toho hodně, co se bude muset změnit. Ale pokud to s udržitelností myslíme vážně, tohle je jedna z cest. Jen se musíme zbavit zbytečných omezení, kterých je v Česku víc než v jiných evropských zemích.“