Dějiny našeho národa jsou pestré, plné radostných momentů, ale i bolestivých zážitků, které měnily tvář naší země i jejích obyvatel k nepoznání. Při pátrání po starých jizvách není třeba putovat do hluboké historie. Některé uštědřené rány jsou stále nezacelené, a dodnes tak mají ve společenské debatě svou váhu. Neuplynulo ani sto let od plápolajících svastik na věžích českých měst, následné msty na německém obyvatelstvu a radostném prozpěvování budovatelských písní, jež zhořkly na jazyku.

Skrze příběhy osudů jedné vsi a jejích obyvatel vypráví o pohnutých dějinách minulého století nejnovější videoherní počin studia Charles Games spadající pod Univerzitu Karlovu. Hra Svoboda 1945: Liberation zavádí hráče k rozplétání zápletky, do které byly zamotány válečné dějiny, historie volyňských Čechů, odsun německého obyvatelstva i kolektivizace. To vše je hráči servírováno ve velmi povedeném grafickém pojetí, a především v propracované atmosféře, z níž běhá mráz po zádech.

Je to více než 20 let, co jsme při rekonstrukci naší staré roubené chalupy na severu Čech nalezli pod podlahou předměty denní potřeby spolu se starými vkladními knížkami, které se již nikdy nedočkaly návratu svých původních majitelů. Tehdy jsem byl ještě dítě a nedocházelo mi, kdo tam mohl něco takového nechat a proč by to vůbec dělal.

Příliš vysvětlujících informací nepřinesly ani hodiny dějepisu na základní a střední škole. Odsun německého obyvatelstva z pohraničí se v nich řešil vždy až na konci posledního ročníku a ve spěchu, protože na probrání veškeré látky v osnovách již nezbývalo příliš času. O tom, čím vším si muselo po válce projít německé obyvatelstvo obývající oblast českého pohraničí, tedy takzvané Sudety, jsem se tak do hloubky dozvěděl až během studií na vysoké škole.

Právě na univerzitě jsem si opět vzpomněl na jméno Giebe, které stálo v oněch nalezených vkladních knížkách. Přemýšlel jsem, jaký to musel být pocit během několika málo hodin sbalit do kufrů jen to nejnutnější, naposledy zamknout vchodové dveře a navždy opustit dům, ve kterém se narodili.

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého

K přemýšlení o takovém momentu mě po letech opět přivedla Svoboda 1945: Liberation, jež je skvělou příležitostí pro všechny, pro které studium dějepisu skončilo právě oním rychlokurzem moderních dějin na střední škole. O tom, co všechno se odehrávalo v českém pohraničí ve 45. a 46. roce, má dnes řada lidí jen mlhavé tušení. A byť je celý příběh, pamětníci i místo, v němž se hra odehrává, pouhou fikcí, tyto základy jsou postaveny na skutečných dějinných událostech.

Do jejich atmosféry se hráč přesouvá v roli památkáře, který přijíždí prozkoumat místní školu a vyřknout ortel, zda bude zachována, či srovnána se zemí. Velice rychle zjišťuje, že škola byla v minulosti místem, kam se sbíhala řada osudových linek místních, a dodnes je připomínkou dávných křivd. Navíc se ukáže, že k budově má své osobní vazby i samotný památkář, byť se v ní i v celé vsi pojmenované Svoboda ocitá pod vedením hráče vůbec poprvé.

A tak se rozbíhá investigativní pátrání založené na rozhovorech s místními, kteří jsou rozpolceni na dva tábory. Zatímco jedni chtějí z budovy vytvořit veřejnou připomínku časů minulých, druzí chtějí na tyto časy raději zapomenout, stavení srovnat se zemí a tím definitivně zamést pod koberec i všechna jeho tajemství.

Celou situaci navíc zamotává příchod jedné z původních německy hovořících obyvatelek vesnice. Ta se na místě objevuje zcela nečekaně, aby do celého případu vnesla více světla, a především svou vzpomínku na divoký odsun, kterým si se svou rodinou musela projít.

Co se ukrývá za zamčenými dveřmi školy, proč byla v jenom z jejích komínků ukryta fotografie dědečka památkáře, kam se poděl bratr odsunuté Němky? To všechno jsou otázky, na které hráč musí nalézt odpověď sám svou vlastní cestou.

Vizuální pohlazení

Vývojáři totiž ponechali hráči určitou míru svobodného rozhodování, a to i přesto, že se celá hra odehrává ve statických kulisách. Jedním z jejích nejdůležitějších pilířů jsou natočené rozhovory s pamětníky ztvárněnými herci. Při konverzacích s nimi se hráč může rozhodnout, na co přesně se bude ptát, ale také jak bude odpovídat a stavět tak památkáře do role člověka s více či méně slušným chováním.

Rozhovory s pamětníky prohlubují autentičnost celého zážitku a autorům se jejich prostřednictvím daří budovat charakter každé z postav do posledního detailu. Tím se hráči otvírá dostatek prostoru, aby ke každé postavě zaujal určitý vztah, ať už pozitivní, či negativní.

Vzpomínky vypravěčů jsou doplněny o množství dobových materiálů, záznamů, komiksových stripů a videosekvencí, které dokreslují dobovou atmosféru probíraných událostí. Zároveň se hráči otevírají sekvence, které nabízejí určitou míru interaktivity a v nichž zbyl prostor i na minihry, jako je například karetní oko bere.

To vše je zabaleno do lehce ponurého, ale vizuálně mistrně zvládnutého výtvarného stylu, jenž pracuje výhradně s odstíny šedi. Ostatně podobným vizuálním jazykem vývojáři v Charles Games vyprávěli i příběh hry Attentat 1942, která se nedávno probojovala až do výběru Apple Design Awards v kategorii Social Impact.

Ocenění v podobné kategorii má na svém kontě také samotná Svoboda 1945: Liberation, která se jej dočkala na mezinárodním festivalu BIG konaném v Brazílii. Tím se jen potvrzuje onen společenský přesah a schopnost edukovat o našich dějinách nejen hráče z České republiky, ale i ze všech ostatních koutů světa. Je totiž důležité učit se z chyb, které jsme učinili, aby již nikdy nedošlo k jejich opakování. Na Steamu je hra dostupná od 3. srpna a celý týden od vydání ji pořídíte za zlevněnou cenu 12,59 eura (320 korun).