Školka vytváří první střet dítěte s institucionalizovaným systémem našeho vzdělávání, což může být pro některé děti nepříjemnost, se kterou se odmítají smířit. Prostředí školek by proto mělo jít co nejvíce naproti dětskému světu a křehkosti jejich duší. V Říčanech si s touto výzvou poradili na výbornou. Tamní netradiční školka už od pohledu slibuje spoustu neinstitucionalizované zábavy a řádění. Více podobných projektů najdete každých čtrnáct dní v architektonickém newsletteru Arch.

Hra, pohyb, živelnost, neuspořádanost a nepředvídatelnost spolu se zvídavostí a optimismem. To všechno každý den vstupuje do života dětí ještě předtím, než usednou do školních lavic. Navrhování školky je proto náročná disciplína, která vyžaduje podobně nespoutaný přístup, jako mají samy děti k životu.

To naštěstí pochopili v Říčanech, kde si přáli školku se sportovním zaměřením, k níž by náležela i tělocvična. Práce na návrhu takové školky se ujal David Kraus ze studia Architektura, který začal studovat nesčetné množství návrhů netradičních školek po celém světě. Narazil však na jeden zásadní problém.

„Dohledali jsme spoustu příkladů netradičních školek, některé jsou však bohužel v naší společnosti neproveditelné. Jsme svázáni tak přísnou legislativou, že ta spíše omezuje, než aby rozvoj společnosti umožňovala. Dítě je v systému a účelem je, aby se stalo řádnou a neproblematickou součástkou,“ vysvětluje Kraus.

Říčany však projevily odvahu a velkorysost. Do jednání o budoucí podobě školky byly zapojeni učitelé i sportovní oddíly a ze společných jednání vzešel projekt školky Větrník, která má podle svých tvůrců dvě tváře – do ulice si drží svou hmotu a lehce seriózní tvář, směrem do zahrady je naopak nespoutaná.

Do školky se vstupuje z ulice a její fasáda je zčásti řešená vertikální zelení s tím, že do budoucna by měla pohltit fasádu celou. Vstup má připomínat bránu do záhadného chrámu či kosmické lodi. I z edukačního hlediska architekti zvolili vedení technické infrastruktury pohledově, aby děti viděly, kudy teče voda či elektřina a kudy vzduch.

Směrem do zahrady školky se objekt stává roztěkaným, hravým a hmota se rozpadá. Silueta objektu je definována barevnými pagodami, jejichž spodní část je prosklená, což umožnilo do interiéru pustit více denního světla. To sem dopadá také okny ve tvaru trojúhelníku na vrcholech pagod.

Uvnitř školky se mimo kanceláří rozkládají dvě třídy v přízemí a dvě v patře. Ze všech tříd je přístup do centrálního atria, které slouží jako malé lanové centrum s velkou sítí, kterou nesou kmeny stromů. Ty se postupně větví do nosné konstrukce stavby. Atrium zároveň slouží jako prostor pro zpívání, hraní, výstavy či divadlo.

Spodní třídy navazují na zahradu, na které již bylo částečně realizováno hřiště, ve kterém by se měly děti v budoucnu cítit jako v říši fantazie. A těšit se mohou také na prozatím nerealizovaný projekt přidružené tělocvičny.

„Chtěli jsme vybudovat dětem objekt, který není instituce, je hravý a bude umožňovat rozvoj kreativity a všech krásných specifičností dětské duše. Objekt, jenž bude dětem tvořit podvědomé obrazy, které jednou možná vyvstanou v dospělosti, aby rozvinuly něco…,“ uzavírá David Kraus.