Pracoval ještě v bankovním sektoru, když se mu v hlavě začal rodit nápad na jeho současnou firmu. Pod ruce se mu totiž dostal příklad holandské banky, která pro farmáře vytvořila platformu na prodej a nákup přebytečného hnoje. Na první pohled vtipnou ideu dokázal Cyril Klepek za pět let naškálovat mezi 19 tisíc firem a z industriálních odpadů vytvořit byznys se skutečným environmentálním dopadem.

O udržitelnost se dnes snaží prakticky každá velká společnost, jenže především u velkých korporací často zdánlivě ekologické iniciativy zavání takzvaným green washingem – tedy líbivými iniciativy bez reálného dopadu. Problematické bylo v minulosti třeba nakupování emisních povolenek nebo kompenzace emisí záchranou pralesů.

Pokud chce být ale firma skutečně udržitelná, měla by podle Klepka jít mnohem hlouběji. „Udržitelnost byla dlouho agendou jen PR a marketingu. Není to o tom, že si jako firma koupím pár elektroaut, recyklovaný papír nebo budeme sázet stromy. To už vlastně dneska nikoho moc nezajímá,“ říká v novém díle podcastu Proti Proudu Dana Tržila, který si můžete pustit na přehrávači níže.

Místo toho se snaží co nejvíce firem zapojit do takzvané cirkulární ekonomiky a využít vedlejší produkty, které už tak vyrábějí – a to sice odpady. Ročně totiž ze země vytěžíme těžko představitelných 100 miliard tun materiálů, přičemž z třetiny se stane odpad. Na svědomí ho přitom mají z podstatné části právě velké společnosti. Ty jsou v nakládání s odpady často ve spárech neefektivních odpadových podniků, jejichž byznys podle Klepka zamrzl v 70. letech, což se Cyrkl snaží změnit.

Zatímco dříve bylo cílem jen aby odpad ve firmách nepřekážel, Cyrkl se teď chce klienty naučit, že v materiálu, který vyhazují, leží velká hodnota. Společnosti typu Ikea či Škoda Auto například už nabízejí svůj produkční odpad na online tržišti. Mezi necelými čtyřmi tisíci aktivními nabídkami jsou třeba regranuláty, fólie, papír, kartonové role, nebo sklolaminát. Firmy z celé Evropy je nabízejí často po desítkách tun.

Jakkoliv tak můžeme mít z veřejných debat dojem, že nejvíce záleží na papírových brčkách místo plastových, největší potenciál na udržitelnost leží podle Klepka jinde. „Opravdu to není jen o tom, že budeme vymývat kelímky od jogurtu a třídit. Fajn, to dělejme, ale devadesát procent odpadu pochází právě z firem,“ tvrdí Klepek s tím, že znovu se využívá jen naprostá menšina. „Někdy mají firmy tendence přenášet zodpovědnost na spotřebitele. Typicky Coca-Cola má reklamy ve stylu ‚pomozte nám třídit‘, ale reálně jako firma zrecykluje méně než osm procent svého odpadu,“ říká.

Klepek podotýká, že proto v tématech okolo udržitelnosti často plýtváme pozornost na ta, které mají jen pramalý dopad. A jakkoliv obecně tvrdí, že v udržitelných iniciativách pomáhají evropské regulace, zároveň upozorňuje, že některé spíš škodí. „Třeba iniciativa okolo vatových tyčinek na čištění uší. To byla legislativa, která šla úplně špatným směrem, protože například podpořila zcela slepé cesty jako biodegradabilní plasty, které dělají víc škody než užitku,“ říká. „Dva roky jsme tu navíc řešili uchoštoury, místo toho, abychom se zabývali miliardami tun velkých materiálových toků, jako je třeba výroba cementu,“ upozorňuje.

Cement nezmiňuje jen tak. Jak totiž ve své knize Jak zabránit klimatické katastrofě podotkl miliardář Bill Gates, je to právě výroba tohoto materiálu, jež stojí za šesti procenty všech vypuštěných emisí oxidu uhličitého. Podobně zásadní je třeba výroba železa a oceli, společně s další výrobou stojí za největším – téměř třetinovým – podílem všech vypouštěných emisí. Veškerá doprava na planetě se postará o 16 procent.

Cyril Klepek tak ve svém oboru vidí oprávněně velký potenciál a dokazují to i čísla. Cyrklu si ostatně všimla i společnost Deloitte a zmínila jej jako nadějného kandidáta do žebříčku nejrychleji rostoucích firem ve střední Evropě. Mezi lety 2018 a 2021 měly jeho tržby vystoupat o více než 1 000 procent.

Pro firmy Klepek tvoří se sedmdesátihlavým týmem rozprostřeným po Evropě nejen tržiště, ale například i webináře a konzultace na míru. A ví, že je vlastně teprve na začátku. „Je tady tolik materiálů a odpadu, že firmy mají práci na dalších 150 let,“ uzavírá.