Vysoko v lesích nad Berounkou natrvalo zahnízdila vlaštovka. V zimě neodlétá do teplých krajin, ale ukazuje, že i v našich podmínkách lze najít příjemné celoroční bydlení, i když není rozpočet nafukovací.

Nedaleko Prahy, v místech, kde prudké svahy padají dolů do řeky Berounky, stojí dům. Svým charakterem je skromný a kompaktní. Jeho realizace vyšla na 7 milionů korun, což dnes není žádná závratná částka. Dům má však trochu jiné bohatství.

Leží totiž v místech, která v minulosti lákala nadšené chataře, jež si ve zdejších svazích začali budovat jednoduchá stavení. Dnes se ovšem místo mění. Někdejší rekreační objekty se stávají místem pro trvalé bydlení, k tomu účelu jsou také přestavovány, a původní genius loci místa mizí.

Dům Vlaštovka, pojmenovaný podle charakteristického průlomu střešní části evokující vykrojení vlaštovčího ocasu, se však rozhodl někdejší chatařský charakter oblasti svým způsobem zachovat.

Dům od architektonického studia Sodomka Sodomková Architekti se snaží co nejvíce zapadnout do přírodního rázu okolní krajiny. Nachází se na jižním svahu, v místech s krásnými výhledy, a přesto dostatečným množstvím soukromí. Dům obklopují vzrostlé stromy, které jsou v letních měsících zdrojem příjemného stínění.

Dispozice domu je netradiční jako on sám. Hlavní obytný prostor se, i pro co největší kontakt s okolím, nachází v horním patře. Ani to ovšem majitele domu nelimituje v možnosti vyjít z obývacího pokoje hned na krytou venkovní terasu. Ta v tomto případě neleží na pevném podkladu, ale levituje nad svahem mezi stromy.

Ve vrchním patře se dále nachází kuchyň, jídelna a také sedací kout. Výhledy jsou zprostředkovány prostřednictvím různě velkých oken směřujících do všech světových stran. Jedno z oken je navíc tzv. sedací, lze se do něj usadit třeba s knihou nebo horkým čajem a z bezprostřední blízkosti se kochat děním venku.

Ve spodním patře, tedy přízemí částečně zapuštěném do svahu, se nachází koupelna a dva pokoje určené pro rodiče a děti. Dětský pokoj byl navíc navržen tak, aby jej bylo možné rozdělit a tím vytvořit pro potomky větší soukromí. Do spodní části domu se schází po úsporném schodišti a pokoje odděluje malá chodba. Pro jejich optické zvětšení architekti využili nadsvětlíků a velkých oken.

Z důvodu složitosti terénu nebylo možné využít těžkou techniku. Většina materiálu se tak dopravovala na místo ručně. I proto bylo k výstavbě přistupováno jako k lehké dřevostavbě se sloupkovým systémem.

Stropní a střešní trámy jsou pohledové a fasáda byla opláštěna českým modřínem, bez jakéhokoliv povrchového ošetření pro co možná nejmenší ekologický dopad. Střecha byla potažena asfaltovými pásy. Onen prvek evokující vlaštovčí ocas přispěl k celkově subtilnějšímu dojmu a také jej více přiblížil tradičním chatám.

Dřevo vládne i interiéru, kde bylo využito na podlahách, stěnách a také stropech. Majitelé jej doplnili o krb s motivy vlaštovek a některé designové retro kousky nábytku, které dávají vzpomenout na léta, kdy se u nás chataření těšilo největšímu zájmu.