Vytvořili sklo pro Orient Express i Netflix, málem ale česká rodinná značka zanikla. Zachránil ji syn
Když česká sklářská značka Evpas málem zanikla, pomohla mladá generace. Syn zakladatelů ji zachránil e-shopem, Instagramem a novými designy.
Zatímco jeho vrstevníci po škole mířili do družiny, Kryštof Zlatohlávek jako malý trávil všední odpoledne hraním si mezi ryteckými stroji a vzorky sklenic. „Pamatuji si, že jsem měl ve sklárně i kolébku, je to moje nejstarší vzpomínka. Zaměstnanci se na mě chodili koukat přímo k vzorkovně,“ usmívá se dnes mladý muž, který reprezentuje druhou generaci rodinného podniku Evpas, kde se už skoro čtyřicet let vyrábí české sklo s ručně rytými vzory.
Cesta k tradičnímu řemeslu ale pro Kryštofa Zlatohlávka nebyla přímočará. Přestože v něm doslova vyrostl, jako teenager snil o kariéře právníka nebo lékaře. „Nakonec mě ale dostihla rodinná tradice. Nechtěl jsem, aby firma, kterou rodiče celý můj život budovali, zanikla,“ líčí.
Příběh značky Evpas (zkratka jmen zakladatelů Evy a Pavla a slova sklo) začal v roce 1988 v Doksech u Máchova jezera. Rodiče, vyučení rytci z Nového Boru, si tehdy v malé dílničce u babičky začali plnit sen. V 90. letech jejich byznys vzkvétal – v České Lípě zaměstnávali padesát lidí a kamiony plné zdobených, zlatem a smaltem dekorovaných váz a mís odtud mířily na východ, hlavně do Ruska i Arabských emirátů.
S příchodem covidu a následnou krizí se ale východní trhy zavřely a tradiční zdobené dekory přestaly svět zajímat. „Rodiče tehdy uvažovali, že skončí úplně. Museli jsme propouštět lidi, kteří s námi byli desítky let, což bylo nejhorší,“ vzpomíná sedmadvacetiletý Kryštof Zlatohlávek. V tu chvíli se rozhodl do rodinného soukolí naplno zapojit.
„Bylo mi jasné, že pokud se má naše firma i po krizi udržet, potřebuji našemu řemeslu rozumět technicky a zároveň se ho naučit prodat moderními cestami,“ vysvětluje, proč z českolipského gymnázia přestoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově. Tam se v oboru užitá malba naučil vše od kresby až po technologické postupy dekorování. Dál pak na pražské vysoké škole navázal studiem digitálního marketingu a managementu.
Češi umí nápojové sklo udělat a pak vyrýt tak tenké jako nikdo jiný na světě.
Jeho vizí bylo vrátit české sklo do českých domácností, vnést do designu minimalismus a lehkost. „Bylo mi líto, že dřív měl české sklo doma každý a postupně ho vytěsnila anonymní výroba z velkých nákupních center. Určitě hrály roli ceny, ale zároveň podle mě sklárny nenabízely moderní designy, které by se lidem opravdu líbily,“ přemýšlí nad tím, proč v kolekcích ponechal to nejlepší z designu svých rodičů a postupně to začal rozšiřovat o vlastní návrhy.
Mezitím od dědečka zdědil starou zrcadlovku a začal se učit fotit sklo – pro fotografy jeden z nejtěžších materiálů. Navíc se musel popasovat s drobným hendikepem, který mu v životě dosud nepřekážel. „Mám poruchu barvocitu a z počátku bylo například zlato na mých fotkách zelené,“ přiznává s úsměvem. Z nedostatku ale udělal přednost. Vizuální identitu brandu postavil na černobílých fotografiích, které dávají vyniknout čistotě křišťálu a preciznosti rytiny. „Lidé to dnes vnímají jako naši značku, ale původně to byla cesta, jak se vyhnout chybám v barvách,“ vzpomíná.
Ve chvíli, kdy měl nafocené desítky skleniček, váz, dóz i dalších produktů, se pustil do budování e-shopu a organického obsahu na sociálních sítích. Strategie vyšla nad očekávání. Zatímco dříve byl Evpas závislý na velkoobchodních partnerech, dnes tvoří online prodej 70 procent obratu. Ten v roce 2025 dosáhl deset milionů korun a letos míří k šestnácti. „Loni o Vánocích jsme museli úplně vypnout reklamu. Nestíhali jsme vyrábět,“ vzpomíná Kryštof Zlatohlávek.
Nejoblíbenějším produktem jsou dlouhodobě tenkostěnné skleničky na víno, které i přes svou křehkost vydrží myčku. „My Češi jsme v tom absolutní řemeslná špička, umíme nápojové sklo udělat a pak vyrýt tak tenké jako nikdo jiný na světě,“ říká Kryštof. Jejich design slaví úspěch nejen doma. Sklenice a karafy značky Evpas se používají v michelinských restauracích v Berlíně i Paříži a objevily se například v seriálu Císařovna na Netflixu.
Nově budou zdobit stoly luxusní stomístné plachetnice Orient Express, největší v historii, která letos v červnu poprvé vypluje na Středozemní moře a v zimě pak do Karibiku. „Spolupracujeme také s barrandovskými filmovými studii a dokážeme do snímků vytvořit zakázky na míru i v malém počtu kusů,“ dodává Zlatohlávek výhody malé rodinné firmy.
Srdcem výroby Evpasu je již deset let historický areál bývalé textilky v Jezvém u České Lípy a do firmy je už zapojena celá rodina. Kryštof Zlatohlávek řeší marketing a design, sestra Tereza komunikaci a účetnictví, rodiče výrobu. Ve vypjatých obdobích pomáhají i babička s dědou. „Bude jim za dva roky devadesát, ale stále pro nás vozí sklo nebo pomáhají balit. Jsou s námi od začátku,“ líčí Kryštof Zlatohlávek.
I přes čtyřicetileté zkušenosti, rostoucí obrat a prestižní zakázky mluví Kryštof Zlatohlávek o rodinné pokoře ke sklu jako výrobnímu materiálu. „Sklo vám nedá nic zadarmo. Stačí pár stupňů v peci jinak nebo otevřené okno a celou várku můžete vyhodit,“ vysvětluje. Cílem firmy podle jeho slov tak není jen dál růst, ale i otevírat sklárnu veřejnosti a ukazovat krásu ruční práce.
„Sklářská rytina je od loňska na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Na rozdíl od broušení jde o mnohem složitější techniku, kdy rytec drží sklenici zespodu proti kotouči a na to, co tvoří, prakticky nevidí,“ vysvětluje mladý podnikatel, proč je na řemeslo, které jeho rodina pomáhá nést dál, hrdý.
