Když v roce 1997 začala Toyota prodávat model Prius, pustila se do prošlapávání zcela nové cesty, za což se jí dokonce někteří i vysmívali. Z Priusu se však stal pojem a svůj jedinečný charakter potvrzuje i v páté generaci, kterou jsme měli možnost vyzkoušet. Je to zelená kapesní raketa, jejíž provoz nestojí skoro nic a které tleskají i environmentalisté.

Je to jen několik dní, co Americká rada pro energeticky efektivní hospodářství (ACEEE) zveřejnila výsledky své studie, ve které hledala ten nejzelenější automobil letošního roku. Bylo by na místě očekávat, že se takovým vozem stane čistý elektromobil, ale nikoliv. ACEEE umístila na první místo svého žebříčku GreenerCars nejnovější Prius od Toyoty.

Ten tak i ve své páté generaci dokáže udávat trendy, stejně jako před lety, kdy se stal naprostým hitem nastupující éry udržitelnosti. Vše začalo začátkem milénia ve Spojených státech, především pak v Silicon Valley. Sem dorazil Prius ve své druhé generaci, která dostala netypické, velmi odlišné vzezření. Okamžitě se do něj zamilovali všichni, kdo na trendu odpovědnosti pluli, od celebrit přes CEO velkých korporací až po startupisty. Kdo Prius neměl, byl společensky podezřelý.

Další generace měly zásah o něco menší, což bylo dáno tím, že po Priusem umetené cestičce začaly přijíždět podobně laděné vozy od konkurence. I přesto si dokázal udržet svůj status výjimečného auta co se technologií i vzezření týče, jak jsem se přesvědčil hned, když jsem jeho novou podobu uviděl naživo.

Foto: Vojtěch Sedláček / CzechCrunch

+1

K dispozici byl kousek ve zlatavě žluté v kombinaci s černě lakovanými detaily a tmavou střechou. Díky klínovitému tvaru se dobře dívá nejen na jeho přední a zadní partie, ale bavila mě i boční silueta, která za zadními dveřmi nabírá na robustnosti, a vůz díky tomu působí velmi aerodynamickým dojmem. A nebyl jsem jediný, koho novinka zaujala. Na ulicích se za ním otáčela celá řada kolemjdoucích.

Přední části dominují především nápadité LED světlomety tvarované do písmene C, které jsou vzájemně propojeny malou mezerou dělící horní část masky od spodního nárazníku s mřížkou obehnanou „chromem“. Linie se přirozeně z přídě převalují přes střechu vozu a stékají na jeho záď. Zde prudce padají k zemi v momentě, kdy překonají ostrou hranu nad zadními LED světlomety. Při navrhování křivek vozu hrála hlavní roli aerodynamika, která napomáhá i minimalizaci spotřeby paliva.

Doslova za pár litrů

Právě extrémní úspornost mě na Priusu naprosto nadchla. S testovacím exemplářem jsem najezdil okolo 350 kilometrů, přičemž jsem jej proháněl po dálnicích i okreskách. Vyrážel jsem s plnou nádrží a plně nabitou baterií a během testování jsem dobíjel jen zhruba dvě hodiny z klasické zásuvky. Průměrná hladina spotřeby se pohybovala okolo 3 litrů na 100 kilometrů, a to jsem vůz vůbec nešetřil.

Kdybych měl občas lehčí nohu na plynu, byl bych schopen se dostat na ještě zajímavější čísla. Zhruba 100 kilometrů jsem s autem najel s téměř vyšťavenou baterií a na dálnicích jsem se nebál zapnout režim sport, díky kterému se naplno projevil charakter benzínového čtyřválce o výkonu 151 koňských sil. Musím říct, že mě v tomto ohledu Prius příjemně překvapil. Na dálnici dokázal udávat tempo, na okreskách zase svižně reagovat na zatáčky.

Nicméně tento vůz je především o šetrné jízdě a efektivní kombinaci obou pohonných jednotek. Tou druhou je elektromotor o výkonu 163 koňských sil párovaný s baterií o kapacitě 13,6 kWh. Jen na elektřinu by mělo být možné ujet až 94 kilometrů, přičemž některé z nich mohou být zcela zdarma.

Námi testovaný kus měl totiž na střeše malé překvapení v podobě příplatkových solárních panelů. Nutno říci, že v teplém, ovšem zataženém březnu toho solární střecha do baterky moc nepřidala. Za ideálních podmínek by však měla do energetické studánky přilít ročně energii vystačující až na 1 250 ujetých kilometrů.

Zajímavostí je, že zatímco na jiných trzích bude Prius nabízen i v standardní hybridní verzi, v Evropě je k dostání pouze jako plug-in hybrid, tedy ve verzi nabízející možnost dobíjení ze sítě. To je díky omezené kapacitě baterie stále velmi rychlé. Ze zásuvky se dostanete na 100 % kapacity přibližně za pět hodin, v případě využití klasického dobíjecího stojanu je to podstatně rychlejší anabáze.

Ovládněte hybridní umění

Během čekání si může řidič zkrátit chvíli například sledováním virtuálního kouče, který mu po spárování automobilu s aplikací v telefonu ukazuje, jak efektivní bylo jeho akcelerování, brždění a udržování konstantní rychlosti. To všechno jsou parametry, které vedou k ovládnutí umění dokonalé hybridní jízdy.

Přehledy o efektivitě si lze zobrazit také na centrální obrazovce usazené nad palubní deskou. Stejně tak je na ní i přístrojový štít, který zobrazuje velmi minimalistickým, ale o to užitečnějším stylem veškeré potřebné informace. Zbytek interiéru se soustředí hlavně na řidiče, je jednoduchý a plný manuálních tlačítek.

Na ty se ovšem musíte občas podívat, abyste si správně nastavili klimatizaci či hlasitost hudby. A to se mému autu moc nelíbilo, a tak mě neustále peskovalo, ať věnuju pozornost dění na silnici před sebou, a ne ovladačům, což začalo být po čase trochu otravné.

Tím si to však u mě určitě nerozházelo a společné dobrodružství hodnotím velice pozitivně. Prius je i dnes trendsetter, který je s cenou startující na částce 1 150 000 korun na podobné úrovni jako například Model 3 od Tesly. Zájemce se tak může rozhodnout, zda skočí do elektromobility rovnýma nohama třeba s ním po boku, nebo ji pozvolna otestuje s Priusem, se kterým má vždy po ruce i spalovací motor.