V jedenáctistovkové obci na Plzeňsku po sobě známý český architekt Karel Filsak zanechal experimentální dřevostavbu, která dlouhá léta slouží jako škola. Filsak, jenž stojí i za pražským hotelem Intercontinental, ji navrhl kvalitně, koncept tedy vyhovoval, budova jako taková ale dosloužila. Obec Postřekov ji tak nechala od základu zrekonstruovat, což znamená, že vznikla prakticky novostavba. Pořád jde o budovu ze dřeva, dostala ale moderní háv i vybavení. Navíc ji lze zapojit do společenského dění v obci.

Základ, který tvoří kvádr, pořád zůstal. Nově ale získala škola multifunkční řešení vstupní haly a také jídelny. Zároveň je připravená na to, že se v budoucnu rozšíří. Možné je udělat nástavbu centrální části či pořídit přístavbu. Kompletně architekti také přepracovali fasádu a architekturu budovy. Hlavní vstup má dřevěný obklad, třídy barevné obložení, technické zázemí s jídelnou a kuchyní je standardně omítnuté.

Do budovy se vejde pět kmenových tříd prvního stupně, je tu také jedna speciální učebna a zázemí pro pedagogy. Na jídelnu s kuchyní pak navazují také dvě třídy družiny, které jsou ale zároveň využívány pro hudební výuku a výtvarnou výchovu. Učebny jsou také přímo napojené na zahradu, je tedy možnost přesunout se z nich jednoduše ven.

„Hlavním benefitem navrženého řešení je maximální variabilita, aby budova mohla plnit různé společenské funkce. Multifunkční vstupní hala je propojená s jídelnou a vzniklý prostor umožňuje pořádání kulturních a společenských akcí. Škola díky tomu slouží také jako zázemí pro místní folklorní spolek, který udržuje bohaté chodské tradice,“ vysvětluje pro CzechCrunch Jan Růžička, architekt a také výzkumný pracovník Univerzitního centra energeticky efektivních budov, které spadá pod pražské ČVUT.

Foto: UCEEB

+4

Takzvaný UCEEB se mimo jiné zabývá dřevostavbami a k projektu se dostal náhodně – poté, co ho přizval bývalý student, který sledoval několikaleté snažení obce něco se školou udělat. UCEEB tak jako konzultant doplnil architekty z ateliéru A91, k projektu se přidalo také studio Kubus, které se zabývá pasivními domy.

„Architektura je jednoduchá, lapidární, tři hmoty s odlišným ztvárněním fasád odkazují na tři provozní funkce. Technicky splňuje stavba nejvyšší požadavky, obvodový plášť s okny s izolačními trojskly zabezpečuje nízké tepelné ztráty, venkovní žaluzie zamezují letnímu přehřívání a vzduchotechnika s rekuperací zajišťuje kvalitní vnitřní mikroklima,“ dodává Růžička.

To doplňuje mechanické větrání s rekuperací, které kontinuálně zajišťuje čerstvý vzduch a přispívá k energetické úspoře. Budova se vytápí skrze plynové tepelné čerpadlo, teplou vodu pomáhají ohřívat fototermické panely. Na střeše je plánovaná také fotovoltaická elektrárna s výkonem sedmdesát kilowattpeaků a bateriovým úložištěm. Přehřívání v létě mají zabránit stínicí žaluzie s automatickým provozem. Škola má nádrž na akumulování dešťové vody, která poslouží k zalévání venkovních ploch.

Podle Růžičky to však není jediný aspekt udržitelnosti. Projekt je unikátní také díky procesu, jakým vznikal. Vybíralo se ze tří koncepčních návrhů, zapojeni byli učitelé, zaměstnanci školy i rodiče. Navíc se přistoupilo k etapám výstavby tak, aby nemusela být přerušená výuka. Nejdřív se zbourala původní část s družinami a jídelnou a křídlo s učebnami se zabezpečilo. Ve druhé fázi se výuka přesunula do družin a také na obecní úřad a práce probíhaly na druhé části budovy. „Podařená etapizace měla ohromný sociální význam a pro obec byla zásadní. I toto téma udržitelná výstavba reflektuje,“ dodává Růžička.

Celkové náklady na stavbu si vyžádaly devadesát milionů korun. Postřekov zainvestoval 55 milionů. Dvanáctimilionovou dotaci poskytlo ministerstvo životního prostředí, dalších šestnáct milionů pak také ministerstvo pro místní rozvoj. Přes šest milionů dodal Plzeňský kraj.

Potřeba něco s dosluhující budovou udělat vznikla už před osmi lety. Škola sice funkčně vyhovovala, i tak tu byly detaily, které bylo potřeba odstranit. Patřily k nim například klecové šatny a malá variabilita vnitřních prostorů. Obec chtěla jít původně cestou novostavby, kterou navrhlo studio A91. To chtělo školu umístit blíž k uliční čáře, aby tak navázalo na tradiční řešení obce, a vznikl tak prostor tvořený školou a obecním úřadem. Během osmi let se ale projekt měnil, a to zejména kvůli tomu, že novostavba by byla příliš drahá, navíc by na ni nebylo možné čerpat dotace. Nakonec se jako nejschůdnější cesta ukázala rekonstrukce.