Když v jedné scéně nového speciálu HBO kamera projíždí domem Weasleyových a zastaví se u rodinky sedící u stolu, chvíli trvá si uvědomit, že nejde o záběry z filmu, ale jen z dokumentu natočeného o dvě dekády později. Harry Potter 20 let filmové magie: Návrat do Bradavic se s láskou a nostalgií ohlíží do minulosti na vznik jedné z nejpopulárnějších filmových sérií. S herci i filmaři tak můžeme zavzpomínat na dobu, kdy svět ovládla magie.

Ta doba ani po dvaceti letech od první epizody (a deseti letech od posledního dílů) není zdaleka pryč. Jednak ze světa čar a kouzel stále vznikají nové filmy, hlavně k němu ale přicházejí nové generace a neustále ho svým zájmem oživují. Navíc mnozí z těch, co s Harrym, Ronem a Hermionou vyrůstali, s nimi mnoho času tráví dodnes.

Spisovatelka J. K. Rowling totiž dětské hrdiny napsala jako prostředek úniku do jiné reality, kde lidé zdánlivě z okraje společnosti mohou najít obrovskou komunitu, která je přijme. Přesně ve stejném směru se pak vyvinula komunita fanoušků, nejdříve kolem knih, později jejích filmových zpracování.

Harry Potter nejen z jeho tvůrkyně učinil miliardářku a studiu Warner Bros. vydělal téměř osm miliard dolarů, ale také provázel dospívání desítek milionů dětí po celém světě. Harry Potter 20 let filmové magie: Návrat do Bradavic především jim dává možnost znovu nahlédnout do míst, kde strávili tolik času, přičemž je opět provází všechny oblíbené postavy.

Technicky jde sice jen o herce a tvůrce, kteří jim propůjčili svá těla, jak ovšem mnozí z nich sami říkají, obojí je pro ně tolik propojené, že nebývá snadné mezi tím rozlišovat. I my v redakci patříme mezi velké fanoušky této ságy, proto jsme na nový dokument HBO podívali podrobněji a přinášíme první dojmy z tohoto nostalgického a čáry inspirovaného díla. Upozorňujeme, že v textu mohou zaznít spoilery.

---

Tomáš Chlebek
Redaktor

Sice jsem z Harryho Pottera dávno vyrostl a dnes mám blíže například k Pánovi prstenů, i já jsem ale v Bradavicích a kolem nich strávil mnoho stovek hodin. Proto, když dnes sleduji velkolepé filmy a nevyhnutelně si všímám nelogičností nebo jiných problematických aspektů kouzelnického světa, mě nakonec jejich atmosféra stejně spolehlivě strhne.

Něco podobného platilo i teď. Speciál, v němž herci a režiséři mluví o svých zkušenostech, do velké míry působí jako DVD bonusy ze zákulisí natáčení, z nějakého důvodu vytvořené až dvacet let po původním vydání filmu. Při takovém vnímání ale zase chybí větší reflexe mnoha uměleckých rozhodnutí, z většiny se omezující na nutnost každý další snímek učinit temnějším nebo „dospělejším“.

V mnoha místech to přesto funguje. Při poskládání všech filmů blízko za sebe a komentářích ústřední trojice například vynikne opravdu zásadní vliv, jaký měl Harry Potter na jejich život. Celý speciál se nějakým způsobem snaží být o dopadu kouzelnického světa, u nikoho (možná kromě Rowling) ale nebyl ani zdaleka takový jako u Daniela Radcliffa, Ruperta Grinta a Emmy Watson. Když se jejich emoce přenesou na diváky, tím silněji prožijí své vlastní vzpomínky na uplynulých dvacet let.

Nakonec je jen trochu škoda, že po velkých (ano, pro některé možná přehnaných) emocích v závěru následují jen krátké titulky, jako by dokument musel už rychle skončit. Jakmile spolu s ikonickou skladbou Johna Williamse, připomínající Smetanovu Vltavu, přijde rozjímavá nálada, nedostaneme možnost ji ještě pár minut protáhnout. Nezbývá než si hned pustit nedokonalý, děravý, příliš dětský, ale kouzelný Kámen mudrců.

---

Eliška Nová
Redaktorka

Dvacet let. To už je pořádný důvod k oslavě. Ale vážně je to dvacet let? Pravda, od filmového zpracování prvního dílu, Kamene mudrců, uplynuly skutečně dvě dekády. Harry Potter ale přeci slaví mnohem starší narozeniny. Může se to zdát jako lpění na detailech. Co je starší? Kniha, nebo film? Vždyť je jedno, čí je to zrovna výročí. Jenže právě v tom tkví hlavní problém vzpomínkového dílu, který na Nový rok uvedlo HBO GO – zapomíná na svůj literární původ.

Řekněme si to na rovinu. Filmy o Harrym Potterovi jsou skvělé. Stojí za nimi fenomenální režiséři. Zahráli si v něm někteří úžasní herci. To, co je ale magické, jsou knihy. Tím spíš si nelze vysvětlit, jaký úsudek vedl k tomu, že z celého pořadu vypadla stvořitelka čaroděje, který se – ani trochu nadneseně – zapsal do dějin. Můžeme si o výrocích na adresu transgenderu a dalších myslet, co chceme. Třeba, že jsou vážně zastaralé.

To ale nic nezmění na tom, kdo je podepsán pod fenoménem. Ostatně sám to hned na začátku pojmenovává Robbie Coltrane, představitel Hagrida. „Když vycházely knihy, byly kolem bloků vidět fronty dětí. Byly jich tisíce. Všechny čekaly na nejnovější díl. Jeden z mnoha důvodů, proč tolik obdivuji Rowling, je to, že miliony dětí, které nečetly, které nikdy v životě neotevřely knihu, najednou poznaly, jaká je v psaní síla.“

Výročí tak vypadá spíš jako promarněná příležitost. Mohlo to být totiž mnohem víc než jen vzpomínání na natáčení, protože právě do téhle škatulky se nový Potter vměstná. Mohli jsme se dozvědět, jak autorka o věcech přemýšlela, kde brala inspiraci, zkrátka odkud Harry vzešel. Nic takového se ale nestalo – autorka sice ve filmu promluvila, avšak krátce, navíc pouze skrze archivní videa.

Nebyli přizváni ani herci všech zásadních postav. Podle jakého měřítka se vybíralo, kdo ve speciálu promluví, a kdo ne, zůstává záhadou. Nedávný vzpomínkový díl Přátel dopadl o mnoho lépe. Byl jednoduše uvěřitelnější, dojemnější. Má to samozřejmě i světlé momenty. Třeba když vidíte první zkoušku, na které se slavná trojka sešla.

Je zábavné vidět, jak si děti vyplňovaly přestávky v natáčení hrou, kterou pojmenovávají Maso. Je úžasné vidět, jak Daniel Radcliffe, Rupert Grint a Emma Watson rostli na place. Vtipné je, jak nepatřičně vedle Radcliffa působí Gary Oldman, když mu zůstane jeho pravá tvář, a ne ta, kterou vtiskl Siriusovi Blackovi.

Je to zároveň ale také uplakané. A nepatřičně patetické. To když jako poslední scénu připomínkové devadesátiminutovky využijí jednu z nejkrásnějších filmových chvilek a přemění ji v klišé. Takže otevřete knihu. Krásně to zašustí a zavoní. A ponořte se do světa Harryho Pottera. Tento způsob vzpomínání zda se být pořád nejkouzelnější.

---

Aneta Pospíšilová
Projektová manažerka

Když novinka ze světa Harryho Pottera na HBO GO přistála, ihned jsem se pohodlně usadila před obrazovku a vrátila se o celou řadu let zpět. Hlavní protagonisté a tvůrci osmi veleúspěšných filmů o mladém kouzelníkovi vás uchopí a vtáhnou do vlastních vzpomínek i emocí, přitom se podle mého obratně vyhnou patosu.

Během hodiny a půl proplujete několika hlavními kapitolami, které kopírují samotný příběh. Budete vztaženi do atmosféry, která panovala při natáčení. Nahlédnete za záhadný závoj některých velkých scén a lokací. Odkryjí se před vámi hluboké osobní vztahy, kterým uvěříte jejich ryzost a opravdovost. Tedy minimálně já tomu věřila.

Pokud vám tento kouzelnický příběh není zcela cizí a rádi se opět pohroužíte do děje, aniž byste si museli pustit jeden z filmů nebo otevřít jednu z knih, věřím, že vám tato forma bude vyhovovat. Ve mne dokument zanechal velice příjemnou stopu a zároveň umocnil dojem preciznosti a pečlivosti, což byly základní esence filmového zpracování Harryho Pottera.

---

Filip Houska
Content creator

Nikdy jsem nebyl příliš velký čtenář. Ovšem jediné knížky, které jsem dobrovolně přečetl a bavil se u nich, byly ty s Harrym Potterem. A když jsem pak poprvé uviděl všechna jejich filmová zpracování, čarodějnickému světa z hlavy J. K. Rowling jsem zcela propadl. Když byste přede mě postavili vesmírnou loď Hana Sola ze ságy Star Wars a létající koště, vždy mě uvidíte létat okolo Bradavic. A proto jsem si tento velký návrat nemohl nechat ujít.

Věděl jsem, do čeho jdu, stejně jsem byl ale překvapen z toho, jak byl vzpomínkový speciál natočen a pojat. Stačilo, aby na začátku zahrála typická potterovská znělka – a byl jsem v Bradavicích znovu. Celý dokument je rozdělen do několika kapitol, přičemž v každé z nich je důraz na konkrétní díly. Vše logicky začalo Kamenem mudrců a Tajemnou komnatou.

V těchto zfilmovaných epizodách byli herci ještě děti, proto bylo zajímavé pozorovat, jak na jejich chování a herecké schopnosti pohlížel štáb včetně režiséra Chrise Columbuse. Nedělám si iluze o tom, že tvrzení, která v dokumentu zazněla, byla domluvená, i tak jsem se ale usmíval nad tím, jak mladým hercům a herečkám nechal štáb „volnou ruku“, ať je jejich hraní co nejpřirozenější.

V dalších fázích už Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson a další dospívali. A tak se měnil přístup, s jakým k nim tvůrci filmů přistupovali. Coby velký fanoušek jsem hltal každou scénu, kterou autoři ze zákulisí vytáhli. Ovšem to, co mě trochu zklamalo, byl výběr herců, kteří se v dokumentu objevili. Nebyli tam zdaleka všichni „hlavní“ a je otázkou, na základě čeho byl výběr obsazení založen.

Nejsilnější scény pak přišly ke konci. A nebudu lhát, když řeknu, že mi vytryskly slzy do očí při natáčení vůbec té poslední, velmi krátké scény z celé ságy, která byla navíc tematicky trefně pojatá. A dokážu se vžít do toho, že to muselo být emočně těžké i pro samotné herce. Mnozí mohou lamentovat nad tím, jak moc „uplakané“ to nakonec bylo, ale mě to vlastně přišlo super. Byla to skvělá nostalgická jízda. A must-watch i pro všechny mudly.