Webbův teleskop dorazil do cíle. Kalibrovat přístroje na zkoumání historie vesmíru bude ale ještě několik měsíců

Jiří SvobodaJiří Svoboda

jameswebb_33433274343_277deba9eb_o-min

Foto: Desiree Stover/NASA

Pozlacené zrcadlo vesmírného dalekohledu James Webba při pozemním testování

0Zobrazit komentáře

Vědci, kteří se podíleli na vývoji Webbova teleskopu, nástupce toho Hubbleova a vůbec největšího vesmírného dalekohledu svého druhu, si konečně mohou oddechnout. Na den téměř měsíc potom, co odstartoval ze Země, po více než milionu uražených kilometrů a rozložení své komplikované struktury, se teleskop dostal do takzvaného libračního bodu, tedy na svou určenou oběžnou dráhu, po níž se bude pohybovat přibližně dalších dvacet let.

Přibližně ve 20.00 středoevropského času iniciovali vědci ze Země pětiminutový zážeh raketového motoru, který je na dalekohledu připevněný. NASA vzápětí potvrdila, že se finální manévr povedl a stroj na správnou oběžnou dráhu úspěšně dorazil. Ta je svým způsobem unikátní – onen librační bod je označením pomezí míst, kde se vyrovnávají gravitační pole Země a Slunce.

Jeho zvláštností je, že umožňuje teleskopu zůstat v jedné přímce se Zemí při jejím pohybu kolem Slunce. To znamená, že může být trvale odstíněný a v potřebném chladu. V podstatě kdykoliv také může z této orbity nerušeně sledovat zhruba polovinu celé pozorovatelné oblohy. Librační bod má nicméně i své nevýhody.

Jak napsal na Twitter populizátor astronomie Jan Spratek, jedná se o velmi nestabilní oběžnou dráhu, a tak bude muset NASA jednou za čas kurz korigovat dalšími zážehy, aby Webbův dalekohled nebyl přitahován zemskou gravitací zpět. Palivo mu zbývá na přibližně dalších dvacet let, což je také maximální doba jeho správné funkčnosti.

V uplynulých devětadvaceti dnech se největší vesmírný dalekohled postupně ze složeného stavu dostal do plnohodnotné podoby. Podařilo se rozložit nejen složitou sluneční clonu o velikosti tenisového kurtu, ale i pozlacené zrcadlo se 6,5metrovým průměrem. Na první snímky si ale i tak budeme muset ještě chvíli počkat.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Téměř měsíční pouť vesmírem i drsný start plný vibrací totiž pochopitelně nezanechaly dalekohled úplně netknutý. To je u optických přístrojů, které musí fungovat s mikroskopickou přesností, nežádoucí, a tak budou následující měsíce vědci věnovat kalibraci přístrojů a osmnácti zrcadel.

Až poté bude moci Webbův teleskop naplnit svůj potenciál. Oproti svému předchůdci, Hubbleovu teleskopu, totiž bude fotit snímky světla primárně v infračerveném spektru, které je pro lidské oko neviditelné. I to mu umožní se podívat do obrovských vzdáleností, a tím pádem i časových úseků. Vůbec poprvé díky němu lidstvo uvidí až k počátkům vesmíru, zhruba 13 miliard let do minulosti.

jameswebb_2700px-james_webb_space_telescope_2009_top-min

Foto: NASA

Vesmírný dalekohled Jamese Webba

Česká republika má na oběžné dráze novou družici VZLUSat-2. Vynesla ji raketa od SpaceX

Jiří SvobodaJiří Svoboda

vzlusat2-2

Foto: VZLU

Česká družice VZLUSat-2 na oběžné dráze

0Zobrazit komentáře

I malá země jako Česko může mít na oběžné dráze družice vlastní výroby. Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX dnes vynesla mimo jiných i takzvaný cubesat VZLUSat 2. Na tvorbě malého satelitu o délce třiceti centimetrů se podílela celá řada českých entit v čele s Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem a ve svých útrobách má i například nástroje na měření radiace.

Česká družice se svezla s více než stovkou ostatních satelitů na dnešní misi Transporter 3, kterou zprostředkovalo SpaceX se svou raketou Falcon 9. V 16.25 středoevropského času se odlepila od povrchu a její první stupeň již o pár minut později přistál zpět na přistávací plošině. Jak na Twitteru uvedl novinář Eric Berger, jen tento konkrétní první stupeň již vynesl během svých letů zhruba 550 satelitů, jednu nákladní a jednu posádkovou loď Dragon.

VZLUSat-2 je celkově devátou českou družicí na oběžné dráze a její vývoj trval zhruba poslední dva roky. Zvenku je její povrch většinou tvořen solárními panely, které budou přístroje uvnitř napájet nejméně rok. Hlavní součástí jsou dvě kamery, které by měly být schopny vyfotit velmi detailní fotky Země – s rozlišením, kde bude každý pixel představovat třicet metrů.

„VZLUSat-2 je pro nás vstupenkou do nejvyšší ligy. Pokud v Čechách zvládneme technologii pro přesné a detailní snímkování Země, dostáváme se do vyvoleného klubu několika zemí, které něco podobného ovládají. Tato technologie je zajímavá jak z komerčního hlediska, tak i pro bezpečnostní účely,“ shrnuje přínos VZLUSat-2 generální ředitel Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu Josef Kašpar.

spacex_1

Foto: SpaceX

Raketa Falcon 9

Hlavním úkolem VZLUSat-2 je ověřit technologie pro pozdější mise chystané české satelitní konstelace. Kromě toho jsou na jeho palubě také další generace přístrojů, které se již osvědčily na předchozím satelitu VZLUSat-1, včetně několika zařízení, které dodaly české univerzity a soukromé společnosti.

Jedním z dalších přístrojů, jež česká družice nese, je například i komponenta z dílen ČVUT, respektive Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI). Jejich detektor 2SD částic slouží pro mapování takzvaného kosmického počasí a ionizujícího záření na oběžné dráze.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

vin-2

Přečtěte si takéVinograf se hodil do gala, pomáhal s tím i Jakub ŠpaňhelVinograf se hodil do gala. Na novém vzhledu známého vinného baru se podílel i Jakub Špaňhel

„Jde o druhou generaci našeho detektoru. Kromě měření počtu částic a jejich individuálních identifikací totiž dokáže určit i směr jejich letu a jejich energii. Součástí zařízení je ještě druhý detektor pro detekci fotonů takzvaného měkkého rentgenového záření,“ říká Michal Marčišovský z Katedry fyziky FJFI.

Družice bude stejně jako VZLUSat-1 ovládána z pozemní stanice v Praze. Satelit startuje s ročním zpožděním, které bylo způsobeno společností Momentus. Ta měla původně zajišťovat oddělení družice, ale opakovaně nedostala povolení od amerického Federálního leteckého úřadu.