Vědci, kteří se podíleli na vývoji Webbova teleskopu, nástupce toho Hubbleova a vůbec největšího vesmírného dalekohledu svého druhu, si konečně mohou oddechnout. Na den téměř měsíc potom, co odstartoval ze Země, po více než milionu uražených kilometrů a rozložení své komplikované struktury, se teleskop dostal do takzvaného libračního bodu, tedy na svou určenou oběžnou dráhu, po níž se bude pohybovat přibližně dalších dvacet let.

Přibližně ve 20.00 středoevropského času iniciovali vědci ze Země pětiminutový zážeh raketového motoru, který je na dalekohledu připevněný. NASA vzápětí potvrdila, že se finální manévr povedl a stroj na správnou oběžnou dráhu úspěšně dorazil. Ta je svým způsobem unikátní – onen librační bod je označením pomezí míst, kde se vyrovnávají gravitační pole Země a Slunce.

Jeho zvláštností je, že umožňuje teleskopu zůstat v jedné přímce se Zemí při jejím pohybu kolem Slunce. To znamená, že může být trvale odstíněný a v potřebném chladu. V podstatě kdykoliv také může z této orbity nerušeně sledovat zhruba polovinu celé pozorovatelné oblohy. Librační bod má nicméně i své nevýhody.

? Home, home on Lagrange! We successfully completed our burn to start #NASAWebb on its orbit of the 2nd Lagrange point (L2), about a million miles (1.5 million km) from Earth. It will orbit the Sun, in line with Earth, as it orbits L2. https://t.co/bsIU3vccAj #UnfoldTheUniverse pic.twitter.com/WDhuANEP5h

— NASA Webb Telescope (@NASAWebb) January 24, 2022

Jak napsal na Twitter populizátor astronomie Jan Spratek, jedná se o velmi nestabilní oběžnou dráhu, a tak bude muset NASA jednou za čas kurz korigovat dalšími zážehy, aby Webbův dalekohled nebyl přitahován zemskou gravitací zpět. Palivo mu zbývá na přibližně dalších dvacet let, což je také maximální doba jeho správné funkčnosti.

V uplynulých devětadvaceti dnech se největší vesmírný dalekohled postupně ze složeného stavu dostal do plnohodnotné podoby. Podařilo se rozložit nejen složitou sluneční clonu o velikosti tenisového kurtu, ale i pozlacené zrcadlo se 6,5metrovým průměrem. Na první snímky si ale i tak budeme muset ještě chvíli počkat.

Téměř měsíční pouť vesmírem i drsný start plný vibrací totiž pochopitelně nezanechaly dalekohled úplně netknutý. To je u optických přístrojů, které musí fungovat s mikroskopickou přesností, nežádoucí, a tak budou následující měsíce vědci věnovat kalibraci přístrojů a osmnácti zrcadel.

Až poté bude moci Webbův teleskop naplnit svůj potenciál. Oproti svému předchůdci, Hubbleovu teleskopu, totiž bude fotit snímky světla primárně v infračerveném spektru, které je pro lidské oko neviditelné. I to mu umožní se podívat do obrovských vzdáleností, a tím pádem i časových úseků. Vůbec poprvé díky němu lidstvo uvidí až k počátkům vesmíru, zhruba 13 miliard let do minulosti.

Foto: NASA

Vesmírný dalekohled Jamese Webba