Sdílení fotografií a videí na sociálních sítích patří v dnešní době k běžným aktivitám. Problém však přichází ve chvíli, kdy lidé začnou sdílet fotografie svých dětí. Hrozba jejich zneužití totiž neustále roste a původně nevinné snímky, které byly určeny pro rodinu a přátele, se mohou snadno dostat do rukou těch, kteří je zneužijí. „Ten fenomén tady je, využívá se a objevuje se čím dál častěji, a to ve všech formách,“ říká pro CzechCrunch Kateřina Klapilová, vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence.

Podle studie Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) z března letošního roku je takových případů čím dál víc, což potvrzují i oficiální statistiky Policie ČR, které má CzechCrunch k dispozici. Podle těch bylo v roce 2023 v Česku zaznamenáno 716 případů dětské pornografie. I přesto, že se jedná o mírný pokles oproti roku 2022, kdy bylo případů registrováno 780, je jejich počet stále vysoký.

Ještě před deseti lety se přitom zločinů souvisejících s dětskou pornografií objevilo v Česku jen 297, od té doby číslo stoupá. A nejedná se o raritu – od dubna loňského roku zaznamenává stálý nárůst počtu hlášení o generativním obsahu umělé inteligence i organizace Internet Watch Foundation.

Alarmující je však i pořadí České republiky v rámci světového žebříčku nahlášených URL adres s podezřením na sdílení dětské pornografie, ve kterém zaujímá 25. místo. Nejedná se ale jen o problém Česka, na členské státy Evropské unie připadá až 51 procent nahlášených případů z celého světa. Zvlášť špatná je pak situace v Nizozemsku, kde bylo loni takových adres téměř 92 tisíc.

Skutečný rozsah problému je ale pravděpodobně mnohem větší, jelikož většina pachatelů není nikdy dopadena. Se současnými nástroji umělé inteligence je stále komplikovanější jednotlivé případy potírat, ať už v rámci prevence nebo represe. „Kéž by se k nám dostalo víc případů používání problematických materiálů, nebo třeba jenom myšlenky na jejich využití. Oni se k nám ale většinově ani nedostanou,“ vysvětluje Klapilová, která se pohybuje v klinické praxi.

Ani ze strany místní policie přitom zatím není tato oblast kriminality dostatečně prozkoumána. V současnosti je scéna s uměle vytvořenou dětskou pornografií sledována a analyzována, potřebná infrastruktura, která by případy ale reálně potírala, se teprve vytváří. I proto zůstává zatím zodpovědnost ohledně sdílených fotografií na každém, kdo je na sítích aktivní.

Zatímco se v České republice řadí prevence dětí ve školách v tomto ohledu mezi evropskou špičku, u rodičů je situace o poznání horší. Digitální stopu sebe i svých dětí sdílejí s mnohem menší rozvahou. Policie přitom před nástrahami volně dostupných snímků a videí pravidelně varuje. „Dlouhodobě upozorňujeme na to, že fotografie dětí na sociální sítě nepatří, a to v žádné (vyjma umělecké) podobě. Na tomto stanovisku se nic nemění a důrazně nedoporučujeme dávat jakékoliv fotky dětí na sociální sítě právě s ohledem na jejich zneužitelnost,“ vysvětluje pro CzechCrunch plukovník Ondřej Moravčík. „Jakýmkoliv vystavením fotografie jinak než formou stories se výrazně zvyšují šance, že si někdo fotku stáhne a bude s ní manipulovat,“ dodává.

Právě nové technologie v čele s umělou inteligencí umožňují i zdánlivě nevinné snímky nelegálně využít a pozměnit. „Často se využívají právě ty fotografie, které jsou na internet nahrány s čistými úmysly, v dobré víře právě samotnými rodiči. I obrázky, které nejsou explicitní, třeba fotka dítěte s oblečením, se mohou pomocí technologií proměnit v něco, co konzumenti dětské pornografie využijí. Pak je samozřejmě těžké zabránit tomu, aby se využívaly tímto způsobem,“ říká pro CzechCrunch vedoucí aplikované části centra NÚDZ Marek Navrátil. Apeluje zároveň na rodiče, aby si dvakrát rozmysleli, co potřebují na sociální sítě nahrávat, a co už je zbytečné.

Objevují se ale i případy, ve kterých nehrají rodiče žádnou roli – do vytváření generovaných obnažených fotek se totiž zapojují i samotné děti. „V poradně máme jednotky případů hlášených obvykle ředitelem či pedagogem školy, na které si žáci zkusili vygenerovat obnažené fotografie spolužaček, přičemž vstupní materiály získali z jejich Instagramu. V zahraničí jsou těchto případů zdokumentovány desítky. Lze ale předpokládat, že i v této oblasti dojde k nárůstu,“ uvádí pro CzechCrunch profesor Kamil Kopecký, který působí na Univerzitě Palackého v Olomouci a v projektu E-Bezpečí.

Podle studie Národního ústavu duševního zdraví v těchto případech nestačí jen samotná represe. Je naopak nutné se zaměřit i na prevenci, která míří jak na potenciální oběti, tak na možné pachatele. V Česku probíhá hned několik mezinárodních projektů, které se prevencí sexuálního zneužívání dětí zabývají. Ty poskytují bezpečný prostor a anonymní terapeutickou podporu, která je pro prevenci dalších závažných činů klíčová. Jedním z nich je třeba i linka SexHelp, na kterou se mohou obracet osoby s problematickými myšlenkami a fantaziemi ve spojitosti s dětmi.

Rodiče, a koneckonců i samotné děti, by tedy měli vždy pečlivě zvážit, jaké fotografie a informace na internetu sdílejí, a případně zvolit takové cesty, které riziko zneužití minimalizují. Mezi ty se může řadit uzamčení profilu jen pro své nejbližší nebo sdílení materiálu jen v krátkodobých formátech, jako jsou třeba stories na Instagramu. Právě na něm vyhledávají lidé obsah zobrazující sexuální zneužívání dětí ze všech sociálních sítí nejvíce. Díky omezení dostupnosti fotografií mohou tedy rodiče alespoň snížit pravděpodobnost, že by byla digitální stopa jejich dětí v budoucnu jednoduše dohledatelná a zneužitelná.