Z jeho triků tuhla krev v žilách. Shaun White změnil snowboarding a ukázal, že i jízda na prkně může být velký byznys

Filip HouskaFilip Houska

shaun-white-1xStory

Reprofoto: Olympics/YouTube

Legendární americký snowboardista Shaun White

0Zobrazit komentáře

Jeho otec se do domku poblíž San Diega často vracel se slanými, vlnami zbičovanými vlasy a prknem v podpaží. Byl totiž surfař, což tehdy malého Shauna fascinovalo. K prknům tak měl blízko už od dětství, k rozdováděnému oceánu ale nikdy netíhl – dával přednost betonu a sněhu. Na sněhem a ledem pokrytých rampách dováděl Shaun White tak dobře, že se stal synonymem freestylového snowboardingu. Nyní svou bohatou kariéru zakončuje – a nechává za sebou poselství, kterým se mladí jezdci mohou inspirovat.

Ještě předtím, než se Shaun White 11. února postavil před pekingskou U-rampu a odrazil se, mluvilo se o tom, že bude muset předvést obávaný triple cork – trik, který je tak těžký, že jezdce posílá do nemocnic. Selhal. Jakmile po nepovedené rotaci sjížděl po zadku ze stěny rampy a pomalu se zvedal, už měl slzy v očích. Pak sundal helmu. Nebyl smutný – i když věděl, že to na medaili stačit nebude, cítil radost. Radost z toho, co světu předal.

„Jsem hrdý na život, který jsem vedl. Na to, co jsem v tomto sportu dokázal. A na to, co jsem za sebou zanechal,“ řekl Shaun White v emotivním rozhovoru po olympijské jízdě, která byla jeho poslední v profesionální kariéře. „Díváte se na ně – na ty mladší jezdce. Odjakživa mi byli v patách, teď mě překonávají. Myslím, že v hloubi duše jsem to i chtěl,“ dodal pětatřicetiletý snowboardista. Pro trojnásobného olympijského vítěze ale život nekončí.

Přes prkna ke slávě

Shaun White vyrůstal v kalifornském Carlsbadu, místě, které k boardsportům krásným počasím vybízelo. A zatímco jeho otec sjížděl vlny na surfu, malý Shaun přičichl ke skateboardingu. Stal se v něm velmi dobrým. Od dětských let objížděl skateparky a obdivoval ty, kteří skateboarding dostali na mapu sportů. Samozřejmě i Tonyho Hawka, jednoho z nejslavnějších. S ním se devítiletý Shaun seznámil ve skateparku v nedalekém městě Encinitas.

sw-1

Foto: Adam Moran/Red Bull Content Pool

Shaun White v roce 2012

Dostal od něj cenné rady, které mu pomohly k tomu, aby se ve svých šestnácti letech stal registrovaným profesionálem. A pak se rozjel kolotoč – Shaun se účastnil nejrůznějších závodů, které často vyhrával. Největší haló ovšem způsoboval na X Games, prestižních závodech, které se od těch běžných odlišovaly hlavně v dávkách adrenalinu, jejž do sebe jezdci pravidelně pumpovali. Na X Games jezdili jen ti nejodvážnější – a Shaun mezi nimi vynikal.

Ve skateboardingových kategoriích si v průběhu let odnesl tři medaile, z toho jednu zlatou. Na X Games ovšem Shaun nejezdil jen s prknem na kolečkách – obrážel je také se snowboardem. Právě snowboarding se v pubertě stal jeho velkou vášní, které se věnoval víc a víc. A jak vidno, dobře udělal. Díky freestylovému ježdění na sněhem a ledem pokrytých rampách se z tohoto obojživelníka stal fenomén boardsportů, jehož styl doplňovala i jeho výrazná vizáž.

Shaun byl odjakživa fanouškem dlouhých vlasů. A protože je má od přírody zrzavé, nešlo ho přehlédnout. Vždy mu čouhaly z helmy a jakmile se k nim připojil jeho široký úsměv, dokázal na sebe strhnout velkou mediální pozornost. Odborná veřejnost ho ale milovala hlavně pro jeho sportovní výsledky – a že jich bylo. Vedle toho, že drží prvenství v provedení několika složitých triků, je také jediným, kdo vyhrál zlato na zmíněných X Games na skejtu i snowboardu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Pravidelně bavil i diváky zimních olympiád, které pro něj odstartovaly v roce 2006, kdy se hry konaly v italském Turíně. Na nich vyhrál tehdy devatenáctiletý rozevlátý Shaun zlato na U-rampě a na pódiu si plácl se svým parťákem Dannym Kassem, který skončil pod ním. O čtyři roky později odletěl s americkým olympijským týmem do kanadského Vancouveru, kde ten nejcennější kov ze stejné disciplíny bral znovu. Aby také ne, když v jednom skoku udělal čtyřikrát salto vzad s otočkou. Takzvaným double McTwistem 1260 se mohl i podepisovat.

Následovaly hry v ruském Soči, kde Shaun také nemohl chybět. Tam tehdy přijížděl s nálepkou jednoho z nejslavnějších zimních sportovců planety, žádnou placku ale nebral – skončil čtvrtý. O další čtyři roky později to ale byla jiná pohádka. Na olympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu totiž už o něco pokornější Američan vytřel všem zrak. A oslavy ze zisku této zlaté medaile se mohou zařadit do pomyslné síně slávy olympijských radovánek.

Fanoušci snowboardingu proto s napětím očekávali, co na olympijských hrách předvede letos. Shaun ale sám moc dobře věděl, že na něj čeká těžká konkurence. Těžší než kdy dřív. Kluci, kteří jsou mladí, draví, poctiví a prahnou po medailích možná víc než on. I tak ale chtěl na svou poličku trofejí přihodit ještě nějakou, když věděl, že jde o jeho poslední profesionální závod. Čínský Peking mu ale nepřál – při skoku upadl a zbytek už jen odjel z povinnosti. Byl čtvrtý. Zdrcený ale není. Naopak.

Zrušil tabu a rozjel byznys

V dobách, kdy Shaun White získával popularitu, se začalo měnit i vnímání snowboardingu veřejností. Ačkoliv to nikdo neřekl nahlas, snowboarding byl dlouho považovaný za sport pro frajírky, kteří mnohdy jen posedávají na sjezdovkách s plechovkou piva v ruce. Dlouhou dobu to tak bylo prezentováno. Shaun ovšem díky svému profesionálnímu přístupu dokázal snowboarding posunout na vyšší úroveň – a udělat z něj sport hodný sledování.

Ostatně to měl v krvi již od dětství. Vždy si kladl cíle, kterých chtěl dosáhnout, a ke své disciplíně přistupoval maximálně seriózně. I to mu ostatně vyneslo zástup sponzorů, kteří s ním rádi spolupracovali. Nejviditelnějším z nich byla vždy snowboardingová značka Burton, se kterou navázal první spolupráci už ve svých sedmi letech (v roce 1993), aby s ní v roce 2009 na deset let podepsal smlouvu v hodnotě několika milionů dolarů.

Shaun to ostatně se sponzorskými smlouvami obecně dobře uměl. Vedle toho, že se spojil s výrobcem slunečních a outdoorových brýlí Oakley, se kterým navrhnul několik vlastních modelů, nebo Red Bullem, plácl si také s herní vývojářskou společností Ubisoft. Ta na něm postavila tematické videohry, přičemž titul Shaun White Snowboarding patřil okolo roku 2010 k nejlepším sportovním hrám. Za necelé dva roky se jí prodalo přes tři miliony kusů.

sw-2

Foto: Lorenz Richard/Red Bull Content Pool

Shaun White a Toby Miller v Saas Fee ve Švýcarsku

Ačkoliv nikdy nebylo přesně potvrzeno, kolik si Shaun za partnerství vydělává, objevují se zprávy, že za jednu uzavřenou spolupráci inkasuje i dva miliony dolarů (43 milionů korun) s tím, že ročně si z partnerských smluv přijde až na deset milionů dolarů. Aktuální hodnota jeho majetku se odhaduje na šedesát milionů dolarů. A do budoucna může být ještě vyšší – před startem letošní olympiády totiž vyrukoval s vlastní značkou.

Jmenuje se Whitespace, založil ji se svým bratrem Jessem a soustředí se primárně na tvorbu designových snowboardů. Ostatně na prkně své značky jel i před pár dny. Na další sezónu se ji chystá rozšířit o oblečení pro aktivní život a více přizpůsobit dennímu lifestylu. Vedle toho má i svou aplikaci pod názvem Downhill Dash, ve které lze hrát různé sportovní hry online proti ostatním hráčům. Drží i podíl v americkém rezortu Mammoth Resorts.

Shaun tak nyní vstupuje do nové éry svého života, ve které nebude hrát profesionální ježdění na snowboardu prim. Ale že by se od prken odtrhl úplně? „To, že nebudu soutěžit, neznamená, že nebudu na příští olympiádě, kde budu fandit všem svým kamarádům. Stále budu velkou součástí tohoto sportu,“ řekl Shaun v rozhovoru pro USA Today.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Jízda nahoru dolů, spálené peníze a konec. Antonín Parma zavírá svůj startup na sportovní výsledky

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

antonin-parma-boxedStory

Foto: Sportlito

Antonín Parma, zakladatel startupu Sportlito

0Zobrazit komentáře

Poprvé jsme se s Antonínem Parmou sešli začátkem roku 2020. Tehdy jsme se potkali v jedné z pražských kaváren ještě ve starém světě bez pandemie. Pro startupový příběh čtyřicetiletého podnikatele je to klíčová informace. Říká se, že načasování je vše. A Parmův projekt, který chtěl přinést svěží vítr do sportovního zpravodajství, ho měl snad nejhorší možné. Byť zakladatel startupu Sportlito neskrývá, že ani on sám nebyl neomylný. Naše setkání po necelých dvou letech každopádně nebylo o tom, že firma přehazuje vydělané miliony a letí ke hvězdám. Naopak. Sportlito končí a v jeho příběhu nechybí spousta zvratů, odhodlání, spálených peněz ani zklamaný, leč nezlomený zakladatel.

„Já startupový svět přirovnávám k tomu, jako když sedneš na cizí kolo a rozjedeš se z kopce. Nejdřív začneš registrovat nějaké začátky, povrch se mění, kopec a rychlost se zvětšuje. Pak najednou zjistíš, že brzdy nefungují úplně dobře, původně zpevněná cesta přešla do šotoliny a rozkvetlá louka se změnila do temného lesa jen se záblesky světla. A je jen na tobě, jak se na takovém kole dokážeš udržet a zda tím lesem dokážeš projet,“ hodnotí svou dvouletou startupovou jízdu náruživý lyžař a cyklista Antonín Parma, který sice několik ostrých zatáček na svém bicyklu zvaném Sportlito vybral, ale nestačilo to. Ambice přitom tradičně nebyly malé.

Antonín Parma dlouhé roky pomáhal Michalu Nýdrlemu budovat agenturu Nydrle a skupinu Kindred. Sám do firmy přišel po návratu ze Sydney jako kreativní ředitel, když měla asi deset zaměstnanců, později se stal i spolumajitelem. V roce 2015 se vydal do Livesportu měnit svět sportovních výsledků, s nimiž tuzemská firma obsluhovala desítky milionů lidí po celém světě. A na základě všech těchto zkušeností se pak na začátku roku 2020 rozhodl vydat vlastní cestou. Jeho startup Sportlito chtěl servírovat dění ve sportovních kláních moderní cestou, prostřednictvím příběhů a fotografií. Parma cílil na takzvanou instagramovou generaci.

Všechno šlo k ledu

Při rozjezdu vypadalo vše dobře. Spoluzakladatelem se stal Tomáš Ledba, bývalý Parmův kolega z Livesportu, a společně připravili první koncept. Plánem bylo, že firma do několika měsíců získá první menší investici, se kterou nakopne vývoj a spustí první verzi své aplikace. „Myšlenky rezonovaly mezi investory i firmami. Mimo jiné jsme zaujali i jednu velkou sportovně-mediální společnost v Londýně. Po krátkých námluvách jsem tam letěl na schůzku s jejich CEO a velmi rychle jsme se začali bavit o prvních obrysech investice. Ještě jsem si říkal, zda na takový deal není příliš brzy. Přece jen to byla velká mediální společnost a přemýšlel jsem, zda si tím nezavřu dveře k dalším příležitostem. Nakonec osud rozhodl za mě a zavřel je sám,“ vzpomíná na jaro 2020 Parma.

K dobru ještě dává historku, jak při zpátečním letu z Londýna nechápavě sledoval skupinky lidí na letišti, kteří na sobě měli roušky, úkaz v Evropě v té době spíše nevídaný. A pár dní nato přišel lockdown. „Veškerá jednání s investory šla v tu ránu k ledu. Krátce poté se navíc přerušil prakticky všechen sport na planetě,“ říká Parma. Jeho startup přitom potřeboval peníze na vývoj, ale i to, aby se hrál fotbal, na kterém by se mohlo fungování celého projektu otestovat. Naštěstí už byl tehdy na palubě Radek Alenka, spolumajitel vývojářského studia Qest, který podpořil vývojovou část firmy.

Sportlitu se tak během následujících měsíců podařilo dát dohromady funkční prototyp. Cílem bylo vybudovat aplikaci, která nebude sportovním fanouškům servírovat jen aktuální výsledky, ale nabídne jim příběhy. Prostřednictvím oblíbených Stories, které proslavil Instagram, jim bude přinášet ty nejzajímavější momenty z fotbalových zápasů, a to z pohledu jejich oblíbeného týmu nebo hráče. Pracovalo se na algoritmech, které dokážou automaticky z tisíců fotek vybrat tu správnou, ze sportovních dat sestavit titulek a to vše dodat na míru každému uživateli prakticky v reálném čase.

sportlito

Foto: Sportlito

Česká sportovní aplikace Sportlito

Jelikož dal Parma do rozjezdu vyšší stovky tisíc ze svého a Radek Alenka se připojil jako technologický partner se svým studiem Qest, šlo to na začátku i bez investora. Jakmile opadla první vlna pandemie, začala jednání s investory znovu. Zakladatel Sportlita se dokázal během léta dohodnout s jedním investorem, s nímž jednal už na jaře, a přidali se ještě další dva. Náročná vyjednávání nakonec vyústila tím, že si koncem léta všechny strany plácly a v září se začaly připravovat smlouvy. Plán byl, že se Sportlito v říjnu oficiálně spustí, a ještě stihne silnou podzimní fotbalovou sezonu.

Smlouvy sice ještě nebyly oficiálně podepsané, ale Parma nechtěl čekat. Najal několik dalších lidí, aby posílil vývoj a tvorbu obsahu. Jako další spoluzakladatel se k projektu přidal fotbalový influencer Lukáš Práža. A pak přišla další rána, respektive další vlna pandemie. „Jeden z investorů se v tu chvíli rozhodl svoji nabídku na poslední chvíli stáhnout a celý deal opět vybouchl. Nezbylo nám nic jiného než okamžitě zastavit vývoj a odsunout start,popisuje další nelehké momenty Parma. V tu chvíli už měl dojednanou spolupráci s fotobankou Getty Images, díky níž získal přístup k obrazovým materiálům i fotbalovým klubům. Bylo třeba vymyslet, jak dál.

Investor, který svou nabídku na poslední chvíli stáhl, navrhl, že pokud Sportlito svůj byznys model změní a místo fanoušků se začne soustředit na samotné sportovní kluby, vrátí peníze na stůl. Myšlenka byla taková, že by pražský startup nabídl svou technologii k rychlé tvorbě poutavého obsahu během zápasu, který by mohly kluby využívat například na sociálních sítích. „Během čtrnácti dnů jsme Sportlito překopali a upravili strategii,“ říká jeho zakladatel, avšak druhým dechem dodává, že se ukázalo, že strategie byla pro nejmenovaného investora nakonec jen zástupným problémem.

Svou nabídku totiž neobnovil a uzavření první investice se tedy opět odsouvalo. Sportlito už ale bylo odhodlané, že půjde novou cestou, tedy B2B strategií. Díky Getty Images mohlo své řešení představit slavným fotbalovým klubům jako Juventusu, Interu Milán nebo AS Řím. Podle Parmy se u všech setkal s okamžitým zájmem udělat pilot služby. Přizpůsobit tehdejší produkt potřebám klubů však vyžadovalo několik dalších měsíců vývoje, na které již firma neměla finance. Potřeba najít investora byla akutní. „Bylo to poměrně frustrující. Byli jsme tak blízko, ale zároveň tak daleko. V té době jsem zkoušel prakticky všechny možnosti, jak najít nového investora, ale období konce roku je pro to naprosto nevhodné,říká Parma. Nakonec se však pomyslné štěstí obrátilo jeho směrem.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Jeden známý mě začátkem roku 2021 propojil s Dušanem Šenkyplem z Pale Fire Capital. Myšlenka vytvořit globální sportovní zpravodajství pro instagramovou generaci ho nadchla. Vrátili jsme se tak k původní strategii, která stavěla především na aplikaci pro sportovní fanoušky,“ popisuje další z veletočů ve vývoji své firmy Antonín Parma. Aby toho nebylo málo, Sportlitu přišla v té době i pozvánka do prestižního sportovně-technologického akcelerátoru Hype Sports Innovation, kam byli vybraní jako jeden ze třiceti nejlepších startupů ze 1 400 přihlášených. Účast by však vyžadovala pokračovat ve strategii orientující se na sportovní kluby. Parma se ale rozhodl všechno vsadit na jednu kartu a v květnu oznámil, že získal investici od Pale Fire Capital.

V situaci, v jaké se Sportlito nacházelo, to byla těžko odmítnutelná nabídka. Investoři z Pale Fire Capital byli připravení dát na rozvoj aplikace vyšší desítky milionů korun. „Prakticky to znamenalo, že už bychom nemuseli řešit další investiční kola a mohli se soustředit pouze na produkt. Investice měla proběhnout v postupných tranších na základě výsledku projektu s tím, že první tranše měla ověřit naši schopnost budovat komunitu na sociálních sítích a získávat uživatele aplikace,“ připomíná Parma. Sportlito se díky tomu mohlo probudit z hibernace a v krátkém čase mezi fanoušky vypustilo testovací verzi aplikace.

Tým se rozrostl na dvanáct lidí a aplikace se stihla otestovat během posledních dvou týdnů jarní fotbalové sezony a pak na následujícím evropském šampionátu. V září, se začátkem nové sezóny, se pak mohlo Sportlito konečně plnohodnotně spustit. Parma vypočítává, že během pár týdnů se podařilo zaznamenat na 30 tisíc stažení a na sociálních sítích začalo Sportlito postupně sledovat přes 100 tisíc fanoušků. Zároveň se však také začalo ukazovat, že aplikace postavená pouze na konceptu krátkých příběhů nedokáže uživatele dlouhodobě udržet a původní koncept bude vyžadovat další úpravy a rozšíření.

Taková je startupová hra

Zakladatel startupu přiznává, že se mu s investory nepodařilo na začátku správně nastavit očekávání. „Potřebovali jsme ještě nějaký čas ladit product/market fit a produkt nebyl připraven na škálování a růst, který byl domluvený pro realizaci další tranše investice,“ říká Parma. „Podcenili jsme také oblast analytiky a nadělali pár dalších chyb, kvůli kterým jsme nebyli schopní dosáhnout takových čísel, která od nás investor v první fázi očekával. Z toho důvodu jsme se v srpnu byli schopní dohodnout pouze na částečné tranši. Dostali jsme se tím ale pod velký tlak,“ krčí rameny Parma.

Byť tehdy věřil, že by to ještě se svým týmem mohl urvat, ve chvíli, kdy největší fotbalové ligy teprve startovaly a produkt ještě nebyl úplně vyladěný, to nešlo. Rozvoj startupu navíc zkomplikovala také změna ve fungování reklam na Facebooku a iOS. „Přes veškerou snahu se nám za takové situace nedařilo dostat se s cenou za aktivního uživatele na přijatelné náklady, a tak se nám již na dalším financovaní nepodařilo dohodnout,“ říká. Loni na podzim se tak opakoval velmi podobný scénář jako rok předtím. Sportlitu došly finance a v listopadu musel Antonín Parma všechno zastavit.

Tentokrát už nestopoval pouze vývoj, ale rozběhnutý projekt, pro který pracovalo přes deset lidí. „Bohužel to rozhodnutí přišlo v nejméně vhodnou dobu závěru roku a rozjíždějící se další vlny pandemie. I tak jsem rád, že jsme tu příležitost dostali. Bylo to složité, ale taková je startupová hra,“ uznává Parma. V Pale Fire Capital mu oznámili, že ve financování neplánují pokračovat na konci října, a sám zakladatel bez nového kapitálu už dál káru zvanou Sportlito táhnout nedokáže. „Vybudování plnohodnotné sportovní aplikace se ukázalo jako komplexnější problematika,“ říká Dušan Šenkypl.

Podle jedné z hlavních tváří investiční skupiny Pale Fire Capital oproti původním předpokladům k úspěchu nestačila jen obdoba instagramových Stories a bývalo by bylo potřeba postavit plnohodnotnou platformu s výsledky, statistikami, zprávami a komentáři. „A to je projekt řádově složitější a nákladnější oproti konceptu, se kterým za námi přišel Antonín, a nelze jej dle mého názoru stavět na zelené louce,“ míní Šenkypl. Přestože se s kolegy rozhodl dát díky uvolnění části druhé tranše v podstatě druhou šanci, nakonec se ukázalo, že koncept nefunguje podle představ.

sportlito-founders

Foto: Sportlito

Lukáš Práža, Tomáš Ledba, Radek Alenka, Antonín Parma (Sportlito) a Dušan Šenkypl (PFC)

„I zde výsledky ukázaly, že zvolená cesta by vyžadovala výrazně víc času a zdroje minimálně o řád vyšší. Udělat rozhodnutí o zastavení projektu není pro nikoho jednoduché a všechny neúspěch mrzí. Zároveň jsem přesvědčen, ze je to rozhodnutí správné, a pokud bychom ho my nebo Antonín neudělali, tak by nás ze zpětného pohledu mrzelo, že nemůžeme čas a zdroje věnovat novým životním příležitostem,“ dodává Dušan Šenkypl, který však stále věří, že se obdoba nápadu Sportlita v některé sportovní aplikaci nebo sociální sítí objeví a bude úspěšná.

Celkově do Sportlita přišlo z Pale Fire Capital 7,5 milionu korun. Téměř milion investoval sám Antonín Parma. Další zdroje přišly ze strany Qestu a ostatních spoluzakladatelů. Dohromady si vývoj Sportlita vyžádal přes 14 tisíc hodin práce a iterací. Za svou největší investici však Parma považuje čas, respektive více než dva roky života.

„Rozhodně toho ale nelituju, nikdy jsem se v životě neohlížel za tím, co by kdyby, to vás nikam neposune. Byla to skvělá škola a po stránce schopností a zkušeností mi to hodně dalo. Naučilo mě to se dívat na věci zase trochu jinak. Startupový svět není o tom, nedělat chyby, ale umět se z nich poučit a vypořádat. Zároveň je ale fakt, že jsem byl dva roky prakticky bez příjmů, což rodinnému rozpočtu příliš nepomůže,“ říká otec dvou dětí a nezapomene zmínit i klíčovou podporu manželky.

„Zní to jako klišé, ale asi nejvíce si cením toho, že mě manželka celou tu dobu podporovala a ani jednou mi nevyčetla, do čeho jsem se to pustil, byť to pro rodinu nebylo vůbec jednoduché období,“ doplňuje Parma. Přestože kapitola jménem Sportlito nejspíš definitivně skončí, po oznámení o ukončení provozu na konci roku se Parmovi ozvalo několik zájemců o možný odkup technologií, se kterými nyní probíhají jednání. Další jeho kroky jsou tedy zatím otevřené.

Jednou z možností, o níž teď Parma diskutuje, je pokračování na myšlenkách Sportlita pod hlavičkou někoho jiného. „Je spousta nápadů, které jsme nestihli zrealizovat, a rád bych, kdyby alespoň některé z nich ještě mohly najít své uplatnění. Stále si myslím, že oblast personalizovaného vyprávění příběhů a algoritmizovaného kurátorství obsahu má ohromný potenciál,dodává. Nebrání se však ani dalším profesním výzvám, v nichž by mohl zúročit své dlouholeté zkušenosti z designu, produktové inovace a marketingu. A teď i z vlastního podnikání.